MEMNONOVY KOLOSY

Memnonovy kolosy jsou dvě monumentální sochy, které v době Nové říše stávaly před vstupním pylonem do zádušního chrámu faraona Amenhotepa III na západním břehu řeky Nil v Thébách.

Memnonovy kolosy jsou nejznámější částí bývalého zádušního chrámu Amenhotepa III., nikoli však jedinou. Za kolosy se nachází rozsáhlé archeologické naleziště, na kterém jsou v posledních letech prováděny archeologické výzkumy. Objeveno bylo několik dalších menších soch. Jmenujme např. malou sochu sfingy, jejíž zvláštností je krokodýlí tělo. Lze ji spatřit z autobusu při odjezdu od kolosů. Před několika lety byl dokonce na základě pozůstalých základních kamenů sestaven plán tehdejšího chrámu.

18 metrů vysoké Memnonovy kolosy byly původně zhotoveny z jediného kusu kamene. Dnes jsou již samozřejmě částečně zrekonstruovány. Byly totiž značně poničeny během zemětřesení v roce 27 př. Kr. Tehdy začala severní socha vydávat zvláštní kvílivé zvuky. Ty mohli návštěvníci slyšet každý den ráno při svítání. Zřejmě se jednalo o vítr procházející puklinami či o rozpínání narušeného kamene v ranních hodinách.

Již v dobách starověkého Říma sem jezdili lidé z Evropy, aby si mohli poslechnout naříkající sochu. Proto tuto dobu můžeme považovat za základy turistického ruchu.

Sochu přijely do Egypta shlédnout i takové osobnosti, jako byl císař Hadrián či Septimus Severus. Druhý jmenovaný měl však při své návštěvě smůlu, socha žádný zvuk nevydala. Proto se rozhodl, že ji nechá opravit. Tak se i stalo, ale od té doby socha již nikdy „nezazpívala“.

Protože v dobách starých Římanů byly Memnonovy kolosy to jediné, co bylo z bývalého chrámu vidět, tradovalo se, že patří bájnému Memnonovi, hrdinovi (někdy se uvádí, že jeho otec byl egyptský král), který při bitvě u Tróji byl zabit bájným Achillem. Memnon pak údajně každé ráno přivolával svým nářkem svou matku Eos (neboli Jitřenku, Svítání).

Ačkoli dnes všichni ví, že sochy jsou zpodobněním faraona Amenhotepa III., označení Memnonovy kolosy se uchovalo.

U nohou obou Memnonových soch stojí ženská postava. Jedna z nich představuje Amenhotepovu manželku (vpravo) a druhá jeho královskou matku. Pokud k sochám přistoupíte blíže, uvidíte detaily nádherně zpracovaných trůnů se straroegyptskými hieroglyfy, ale také grafiti z římských dob, které tady zanechali turisté.

CHRÁM KRÁLOVNY HATŠEPSUT

Chrám královny Hatšepsut

Terasový chrám královny Hatšepsut je unikátem architektury Nové Říše. Chrám je postaven v jakési skalní zátoce pod téměř pohádkovým skalním srázem hory El-Qurn (v překladu roh). Architekt Senmut jej naprojektoval jako tři nad sebou postavené obrovské terasy, navzájem spojené jakýmisi „nájezdy“, nebo rampami. Jednotlivé terasy jsou při straně u skalního srázu lemovány sloupovými síněmi, resp. kolonádami.

Celý chrám byl obehnán ohradní zdí, dalšími kolonádami a rampami a vstupní branou zdobenou stromy (jejich 3500 let staré pařezy je možné vidět i dnes), do které se vcházelo alejí sfing. Chrám měl původně být chodbou propojen s hrobkou královny v Údolí Králů, výstavba chodby se ale neuskutečnila z důvodu nečekané smrti královny.

 

obětní stůl a bůh Amon Ra

Autorem architektonického plánu Hatšepsutina chrámu je slavný architekt Senmut, který si rovněž nechal postavit svou hrobku v Dair al-Bahrí, a to přímo před vchodem do chrámu, takže její komory se táhly pod jeho nádvořím. I on však při svém projektování čerpal z nejstaršího z trojice chrámů v Dair al-Bahrí – z chrámu Mentuhotepa II. (11. dynastie, zbytky můžeme pozorovat nalevo od chrámu kr. Hatšepsout).
Když byl chrám v 19. století objeven, byl absolutně v troskách, které měl na svědomí její nástupce, kterému bránila v nástupu na trůn, Thutmose III., dále pak Achnaton, který nechával likvidovat veškerá božstva, kromě svého Atona a nakonec zemětřesení a jiné přírodní vlivy. Za dnešní vzhled chrám vděčí několikaleté práci zejména polských archeologů a architektů, kterým se podařilo navrátit chrámu alespoň zčásti jeho původní podobu.

 

královna Hatšepsut

První terasa obsahuje kolem každé strany spojující rampy 22 sloupů. Byla spíše umělým rájem, stála zde vybudována obrovská zahrada, plantáže papyru a zasázeny stromy do vyhloubených a dovezenou hlínou naplněných jam.

Druhá terasa má 2 x 44 sloupů. Ve sloupových síních, které sloupy vytváří, můžeme vidět nástěnné malby, které nám líčí výpravu do Pontu, nakládání obchodních lodí a plavba zpět domů. V západní sloupové síni (ta nalevo když se díváme na chrám) je scéna zrození královny (Hatšepsovet věřila, že byla zplozena samotným bohem Amonem Ra).

 

bohyně Hathor

Po stranách jsou umístěny dvě kaple – kaple bohyně Hathor na západě a kaple boha Anupa na východě. V kapli bohyně Hathor máme možnost vidět královnu v podobě dítěte, sající mléko bohyně jako své božské matky, spolu s svým nevlastním bratrem Thutmosem II. V kapli boha Anupa jsou krásně zachovalé barvy maleb, které představují tohoto boha mumifikace sedícím před stolem plným obětí.

Tato terasa má 84 sloupů, které byli zdobeny sochy královny Hatšepsovet v mumifikovaném postoji. Veprostřed je vstup do nejposvátnější části celého chrámu – do svatostánku boha Amona a obětního dvora slunečního kultu. Když je dobrá viditelnost, z této terasy jsou vidět pylóny chrámu v Karnaku. Bylo to královniným záměrem, aby chrám stál přimo naproti hlavního chrámu jejího božského otce Amona.
Celý chrám byl obehnán ohradní zdí, dalšími kolonádami a rampami a vstupní branou zdobenou stromy (jejich 3500 let staré pařezy je možné vidět i dnes), do které se vcházelo alejí sfing.

KRÁLOVÉ A DYNASTIE

    1. dynastie 2920 – 2770 př.n.l.

Nejdůležitější král a zakladatel dynastie – Meni (Narmer) – sjednotil Horní a Dolní Egypt, poprvé vytvořil mocnou egyptskou říši

 

     4. dynastie 2575 – 2465 př.n.l.

Králové jsou stavitelé třech pyramid v Gize (první pyramida – Džoserova – král žil ve třetí dynastii)

• Snofru (2575 – 2551)
• Chufu (2551 – 2528)
• Radžedef (2528 – 2520)
• Rachef (2520 – 2494)
• Menkaure (2490 – 2472)

6. dynastie 2323 – 2150 pr.n.l.

– králově staví pyramidy v Sakáře, Abu-Síru, Dahšúru

• Teti (2323 – 2291)
• Pepi I. (2289 – 2255)
• Merenre (2255 – 2246)
• Pepi II. (2246 – 2152)

18 – 20. dynastie 1550 – 1070 pr.n.l.

– zlatý věk v Egyptské historii, vládnou nejvýznamnější králové, hlavním městem je hornoegyptský Luxor

 

18. dynastie

• Ahmose (1550 – 1525)
• Amenhotep I. (1525 – 1504)
• Thutmose I. (1504 – 1492)
• Thutmose II. (1492 – 1479)
• Thutmose III. (1479 – 1425)
• Hatšepsut (1473 – 1458)
• Amenhotep II (1427 – 1401)
• Thutmose IV. (1401 – 1391)
• Amenhotep III. (1391 – 1353)
• Amenhotep IV. (1353 – 1335)
• Smenchkaré (1335 – 1333)
• Tutanchamon (1333 – 1323)
• Aje (1323 – 1319)
• Haremheb (1319 – 1307)

19. dynastie

• Ramesse I. (1307 – 1306)
• Sethi I. (1306 – 1290)
• Ramesse II. (1290 – 1224)
• Merenptah (1224 – 1214)
• Sethi II. (1214 – 1204)
• Amenmesse (1210 – 1209)
• Siptah (1204 – 1198)
• Tvosret (1198 – 1196)

20. dynastie

• Setnacht (1196 – 1194)
• Ramesse III. (1194 – 1163)
• Ramesse IV. (1163 – 1156)
• Ramesse V. (1156 – 1151)
• Ramesse VI. (1151 – 1143)
• Ramesse VII. (1143 – 1136)
• Ramesse VIII. (1136 – 1131)
• Ramesse IX. (1131 – 1112)
• Ramesse X. (1112 – 1100)
• Ramesse XI. (1100 – 1070)

 

Makedonská dynastie 332 – 304 př.n.l.

• Alexandr Veliký (332 – 323)
• Filip Arrhidaios (323 – 316)
• Alexandr IV. (316 – 304)

Řecká ptolemaiovská dynastie 304 – 30 př.n.l.

• Ptolemaios I. (304 – 284)
• Ptolemaios II. (285 – 246)
• Ptolemaios III. (246 – 221)
• Ptolemaios IV. (221 – 205)
• Ptolemaios V. (205 – 180)
• Ptolemaios VI. (180 – 164 a 163 – 145)
• Ptolemaios VII. (145 – 145)
• Ptolemaios VIII. (170 – 163 a 145 – 116)
• Kleopatra III. a Ptolemaios IX. (116 – 107)
• Kleopatra III. a Ptolemaios X. (107 – 88)
• Ptolemaios IX. (88 – 81)
• Kleoptara IV. (81 – 80)
• Ptolemaios XI. (80 – 80)
• Ptolemaios XII. (80 – 58 a 55 – 51)
• Berenike IV.. (58 – 55)
• Ptolemaios XIII. (51 – 47)
• Ptolemaios XIV. (47 – 44)
• Kleoptara VII. (51 – 30)

 

Nejdůležitější králové

Narmer (Meni) – asi 3000 př. n. l. Legendární zakladatel 1. dynastie egyptských králů, který okolo roku 3000 př. n. l. dobyl Deltu a trvale sjednotil Horní a Dolní Egypt. Před sjednocením byl centrem Egypta Cinev (řecky Thinis), pak Narmer založil nové hlavní město – Mennofer (řecky Memfis), ale stále žil v Cinevu. Egypťané jej považují za krále, který převzal vládu od bohů. Tento legendární panovník údajně zemřel tak, že ho do Nilu stáhl hroch, čímž si podle egyptské víry zajistil nesmrtelnost.

Džoser – Druhý král 3. dynastie – 2700 – ? př. n. l.. Na trůn se dostal pravděpodobně po smrti svého předchůdce Sanachta. Džoser byl ve své době známý pod Horovým jménem Necerichet. Jeho rozsáhlý hrobový komplex (545 × 278 m) v Sakkáře se stupňovitou pyramidou (vůbec první egyptskou pyramidou) je nejstarším dokladem egyptské monumentální architektury postavené z kamene. Její stavitel je Džoserův nejvyšší hodnostář Imhotep. Ten byl prohlášen za patrona stavitelů a stavbařů později i za patrona písemnictví, věd a umění – bohem se stal v době Ptolemájovců. Džoser dobyl část Sinajského poloostrova, kde ho lákala měd a tyrkys. Vybudoval mnoho obranných zdí a „přestěhoval“ hlavní město z Cinevu do Mennoferu. Nechal si také postavit symbolickou hrobku v Abydu.

Snofrev – Po roce 2600 př. n. l., první král 4. dynastie. Otec stavitele největší pyramidy Chufua. Snofrev podnikal válečné výpravy na Sinaj, do Núbie a dostal se dokonce až do dnešního Libanonu. Nechal vybudovat „Hradbu Jižní a Severní země“. Snofrev se zároveň staral i o vnitřní poměry v zemi. Nechal si postavit tzv. Lomenou a Červenou pyramidu v Dahšúru a malou pyramidu v Síle. Celkový objem zdiva Snofruových pyramid představoval 3,7 miliónu m3. A to je mu ještě připisována pyramida v Medúmu a dvě mastaby v Sakkáře a Abydu. Během jeho vlády se začíná uctívat sluneční bůh Re.

Chufu (Cheops) – Druhý král 4. dynastie, 2575 – ? př. n. l.. Egyptský panovník 4. dynastie, stavebník Velké pyramidy v Gíze, největší egyptské pyramidy vůbec (232,4 x 232,4 x 146,7 m). V okolí jeho pyramidy bylo mj. objeveno celkem pět jam, v nichž byly uloženy pohřební lodě. Z nich se dochovaly dvě velké dřevěné lodi. Jedna byla restaurována a dnes je vystavena ve zvláštním muzeu nedaleko pyramidy. Vládl vskutku jako bůh, protože mu patřilo vše i lidské životy. Tento despotismus však Egypt uvrhl Egypt do bídy a Chufua do obrovských dluhů, kterých se zbavil tak, že je uvalil na své poddané.

Rachef – † kolem 2480 př. n. l.. Vládl podobně jako jeho otec Chufu. Nechal si postavit prostřední pyramidu v Gíze (Ikdyž již měl pohřebiště od otce u Velké pyramidy) a zřejmě i sfingu, která zřejmě znázorňuje samotného Rachefa. Sfinga je největší socha na světě.

Menkaure – panovník (řec. Mykerinos) egyptské 4. dynastie, syn Rachefův. Menkaureovi patří nejmenší pyramida na královském pohřebišti v Gíze. V údolním chrámu byly objeveny panovníkovy kamenné skulptury, mezi nimiž vynikají především tzv. Menkaureovy triády z černozelené břidlice.

Thutmose I. – 1535 – 1510 př. n. l. Rozšířil hranice Egypta, jako doposavad žádný jeho předchůdce. Dobyl celou Núbii a také území až po řeku Eufrat v dnešním Iráku. Byl prvním králem, který se nachal pohřbít v Údolí králů.

Thutmose II. – 1510 – 1490 př. n. l. Snažil se potlačit povstání na územích, které dobyl jeho předchůdce.

Hatšepsut – 1490 – 1468 př. n. l. Byla to manželka a zároveň sestra Thutmose II. Po jeho smrti se stala regentkou za nedospělého nevlastního syna, pozdějšího panovníka Thutmose III. Svou moc si však podržela až do své smrti. Zasloužila se o vnitřní rozvoj Egypta, protože nepodnikala žádné válečné výpravy. Mír se sousedy i se vzdálenými zeměmi se snažila udržet prohlubováním obchodních vztahů. Ze staveb je nejznámější její zádušní chrám v Dér el-Bahrí na západním břehu Nilu poblíž Luxoru, který postavil známý architekt Senenmut. Chtěla, aby po ní na trůn nastoupila její dcera Nefrure, která zřejmě zemřela dříve.

Thutmose III. – 1468 – 1436 př. n. l. Nejmocnější z panovníků 18. egyptské dynastie. V době smrti svého otce byl nezletilý a jeho nevlastní matka Hatšepsut se ujala vlády. Thutmose byl 22 let formálně pouze jejím spoluvládcem, za což se jí chtěl pomstít tak, že nařídil vymazání královny z historie – to se mu naštěstí nepovedlo. Během vlády Hatšepsut se uplatňoval stále více v prostředí egyptské armády, kde hledal a nacházel oporu. Když nakonec po Hatšepsutině smrti sám převzal vládu, stal se z něho velmi energický panovník a největší z egyptských válečníků. Podnikl 16 válečných tažení. Jeho výboje směřovaly jednak do Núbie, kterou si zcela podmanil až po 4. nilský katarakt, jednak do západní Asie. Zde dokonce překročil řeku Eufrat a vytvořil tak říši, jejíž velikost se už žádnému z jeho nástupců nepodařilo dosáhnout, ba ani udržet. Během své vlády se snažil překonat své předchůdce i četnými stavebními aktivitami především v Karnaku. Na stěnách karnackého chrámu boha Amona jsou také zaznamenány poměrně objektivně výsledky jeho válečných tažení včetně bitvy u Megidda.

Amenhotep III. – 1405 – 1367 př. n. l. Zděděné impérium (kromě Egypta ovládal i Núbii, Palestinu, Libanon a část Sýrie) dále nerozšiřoval, ale spíše jen udržoval, mj. i pomocí dynastických sňatků s dcerami sousedních vládců. Významně podporoval umění – za jeho vlády vrcholil tzv. krásný styl v architektuře, sochařství a malbě. Nechal postavit nebo přestavět řadu chrámů (mj. v Luxoru a na různých místech v Núbii). Z jeho zádušního chrámu západně od Luxoru se dochovala pouze dvojice gigantických soch (v antice označených jako Memnónovy kolosy). Byl to asi nejvíce utrácející faraon ze všech. Pořádal množství honů a slavností. Jeho hrobka je nedaleko Údolí Králů v tzv. Údolí Opic.

Amenhotep IV. (Achnaton) – 1367 – 1350 př. n. l.panovník 18. egyptské dynastie. V zájmu upevnění královské moci podporoval spolu se svou manželkou Nefertiti kult boha Atona (mj. změnil své jméno na Achnaton, tj. Prospěšný Atonovi), po určitou dobu potlačoval kulty jiných božstev. Opustil Théby a založil nové hlavní městoAchetaton (Atonův obzor), kam se přestěhoval s celým dvorem. Reformy vyvolaly odpor kněží a oslabily zemi, a proto byl zřejmě otráven. Po jeho smrti byl obnoven starý řád. Umění jeho doby nese rysy naturalismu.

Tutanchamon – 1347 – 1339 př. n. l. Tutanchamon v egyptštině znamená Živoucí Amonův obraz, jeho otec mu ale dal jméno Tutanchaton, což znamená Živoucí podoba Atonova. Jeho otec Amenhotep IV. prováděl náboženskou reformu (uctívání Atona), ale on v ní nepokračoval. Proslulý je objev jeho téměř nedotčené hrobky s bohatou pohřební výbavou v Údolí králů. Hrobku objevil v roce 1922 Howard Carter. Nebýt tohoto velkého objevu byl by Tutanchamon pro laiky naprosto neznámý, ale teď je to jeden z nejznámějších faraonů. Na trůn se dostal ve svých devíti letech, ale i tak zemi vedli Amonův velekněz Aje a vojevůdce Haremheb. Díky tomu dochází k upevnění moci Amonových kněží. Obnovoval chrámy ostatních bohů, které nechal zničit Amenhotep IV. Po necelých deseti letech byl odstraněn stejně jako jeho předchůdci.

Ramesse II. – 1290 – 1224 př. n. l., 19. dynastie. Ramesse II. je jeden z nejznámějších faraonů, přestože to nebyl ani největší válečník a také nezajistil zemi takovou prosperitu jako jiní panovníci. Památku po sobě však zanechal v mnoha stavbách, které byly plné nápisů oslavujících jeho samotného. Jeho nejznámějšímy stavbami jsou zřejmě chrámy v Abú Simbelu – jeden vystavěl pro sebe a druhý pro jeho manželku Nefertari. Dostavěl Velkou sloupovou síň v Karnaku a chrám v Luxoru, vybudoval zádušní chrám v Thébách (světoznámé Ramesseum) a také v Abydu, který je zasvěcen Kaovi – jeho ochrannému duchovi. Vstoupil na trůn v patnácti letech jako spolukrál svého otce Setchiho II. Ve dvaceti letech se stal faraonem a přenesl sídlo hlavního města do Memfisu. Pět let po své korunovaci (1285 př.n.l.) se střetl s chetitským králem Muvatallišem v nejznámější bitvě egyptských dějin – v bitvě u Kadeše. Jeho čtyři armády však byly rozmetány chetitskýmy vozy (údajně jich bylo 2500). Proto se dal na útěk k moři, kde sesbíral vojáky ze svých přímořských pevností. Vrátil se na bojiště a překvapil Chetity, kteří se již hádali o kořist. Porazil je, ale samotnou Kadeš nikdy nedobyl. Bitva tedy skončila nerozhodně. Ramesse proto s Muvatalliho nástupcem uzavřel mírovou smlouvu. Chattušil ani on smlouvu nikdy neporušil. Smlouva zavazovala ke vzájemné pomoci v nebezpečí a také vzájemnou výměnu uprchlíků. Později si také vzal Chattušilovu dceru. Ramesse musel také potlačit mnohá povstání v Palestině a Foiníkii, dal vystavět mnoho pevností – několik i přímořských proti pirátům. Zavedl tzv. Instituci královských synů – adoptoval nejschopnější chlapce z Egypta, aby zaručil dobrého dědice trůnu. Ramesse sám měl zřejmě jednu dceru a dva syny, jeden z nich – Merenptah – se stal jeho nástupcem. Jeho hrobka v Údolí Králů má velmi složitý půdorys, obsahuje tři sloupové síně a mnoho dalších místností. Nalezneme zde mnoho uměleckých výtvorů ať už jsou to sochy, kresby, pověsti nebo básně, všechny tyto památky svědčí o obrovském rozkvětu jeho říše.

Ramesse III. – 1188 – 1157 př. n. l., druhý král 20. dynastie. Poslední významný panovník Nové říše. Jeho zásluhou odolal Egypt vpádu Libyjců a Mořských národů. Lybijci poprvé zaútočili v pátém roce jeho vlády, ale Ramesse je brzy porazil. Druhý útok (v desátém roce jeho vlády) byl již mnohem silnější – Lybijci vtrhli do Egypta a ovládli jeho severozápadní část i s dnešní Káhirou. Ramesse je vyhnal až za rok po krvavé bitvě. Oslabení říše se snažili využít Mořské národy a Paleseti. Těmto útokům Ramesse také odolal, ale říše byla velmi oslabena. Po tom všem přišla vzpoura v Thébách. Ramesseho neuchránili ani hradby a stráž jeho paláce, protože jej nakonec zabili ženy z jeho harému. Faraon postavil krásný zádušní chrám Tho v Medunet Habu a Také nový královský palác. Pohřben je v Údolí Králů v hrobce, kterou nestihl dostavět jeho otes Setnachte.

RAMESSEUM

obětování bohům v Ramesseu

Velkolepý chrám Ramesse II., nacházející se v západních Thébách, zasvěcený hlavnímu Thébskému bohu – Amonovi. Chrám zde stojí v sousedství dalších chrámů králů 18 – 20. dynastie, jako např. Thutmose III. a IV., Amenhotepa III. a Ramesse IV.

Chrám sloužil jak k uctívání zemřelého krále, tak k slavení svátku SED, který se konal vždy v třicátém roce vlády panovníka. Jeho cílem bylo obnovení síly a energie panovníka a tím udržení a zajištění budoucnosti celému Egyptu. Sami staří Egypťané nazývaly tyto chrámy – „Chrám milionů let“, římský spisovatel Diodóros ho nazval „Hrobem Osymandiovým“ a dnešní název Ramesseum pochází od rozluštitele egyptského písma Champolliona.

zhroucená kolosální socha Ramesse II.

Celý chrámový komplex zaujímá plochu okolo 5-ti hektarů a byl obehnán mohutnou zdí z nepálených cihel. Kromě hlavního chrámu (obdélník od 1. pylonu, až po svatyni), byl součástí chrámového komplexu i královský palác a chrám k uctívání faraona, chrám pro uctívání Ramessovy matky Tuji (Mut-Tuja) a manželky Nefertari, chrámová škola, příbytky kněžích, kaple, svatyně, a další a nechybí samozřejmě hojné hospodářské budovy a sklady. Chrám je vyzdoben mnohými reliéfy zobrazující Ramesse II. jako velkého válečníka, zvláště pak jako vítěze bitvy u Kadeše. Dalších z dochovaných reliéfů vyobrazuje Ramesse II. ve společnosti bohů. Stejně jako v jiných Ramessových chrámech, zdobilo i Ramesseum několik gigantických soch faraona. První dvě 17,5 metru vysoké sochy se tyčily podél schodiště před druhým pylonem (dnes se zde nachází jeden z kolosů povalených při zemětřesení). Další dvě žulové sochy se nacházely na druhém nádvoří. Dnes jsou zde již jen jejich torza. Hlavu jedné ze soch je možné shlédnout v Britském muzeu, když sem byla dopravena po svém objevení Battistou Belzonim. Po té, co chrám přestal plnit svůj účel, stal se pohřebištěm kněžích, dále jako levný zdroj stavebního materiálu, či jako koptský kostel.

CHRÁM MADINAT HABU

Reliéf z Madinat Habu

Starověkým název Madinat Habu (město Habu) bylo Djamet, což znamenalo samci a matky. Veřilo se, že tady byli pohřbení první čtyři bohové, tzv. Ogdoad.

Madinat Habu byl jak chrám, tak komplex chrámu v období Nové říše. Bylo to jedno z prvních míst kde Egypťané uctívali boha Amona. Královna Hatšepsut tady nechala postavit malou svatyni. Ramses III. si poté svolil toto místo pro svůj zádušní chrám. Dnes je tento chrám nejpozoruhodnějším svého druhu v Egyptě.

Rozloha chrámového komplexu je 300 x 200 metrů, součásti kterého jsou chrám Ramsese, kaple Hatšepsut, část chrámu krále Haremheba, ale taky sýpky, dílny a příbytky pro kněží a úředníky. Kolem celého komplexu obehnal Ramses III vysokou cihelní zeď. Vstup do chrámu je přes opevnění, postavené ve stylu orientálních migdolů (věžičky, typické např. pro starověkou Palestinu). Je zdobem reliéfem, který představuje boha Ptaha, který přenášel modlitby těch, kteří nemohli z rituálních důvodů vstoupit do chrámu, přímo k bohu Amon Ra vevnitř. Vevnitř migdolu byly místnosti, které sloužili jako harém, proto jsou zdi zdobeny reliéfy žen ve společnosti krále. Možná právě tady byl zosnován plán zavraždění krále.

Chrámové sloupy s původní barvou

Samotný chrám krále Ramsese III. je nejlépe zachovalým  zádušním chrámem v Thébách. Nesl jméno Dům milionů let. Je jakousi menší kopii Ramesea, který postavil Ramses II. Má impozantní vstupní pylon, na kterém je kolosální reliéf krále, přinášejícího své nepřátele jako oběti bohům. Pokoření nepřátelé jsou zejména Libyjci a tzv. Mořské národy. Jejich zajetí a kruté zacházení je taky zobrazeno na zdích v prvním a druhém nádvoří, kde taky nalezneme vytesané jejich hlavy s typickými črty těchto etnik.

V prvním nádvoří napravo nalezneme sochy boha Osira, druhé nádvoří se využívalo jako kostel v raně křesťanské době.  Sochy na druhém nádvoří se nezachovali. Zachovaly se ale scény vykreslující rituály spojeny s bohem Minem a procese králových synů a dcer. Sloupy v této části chrámu mají originální barvy.

Za druhým nádvořím se nachází sloupová síň, ve které sloupy se zachovali jenom do poloviny své původní výšky. V jihozápadním rohu byla pokladnice, chrámové nástroje jsou vyobrazeny na zdích – je tady vidět váhy na zlato, měšce ale taky drahé kameny. 

Nalevo od druhého nádvoří byla pohřební místnost Ramsese III., kde bůh Thoth (v podobě ibise) vpisuje královo jméno do stromu života.

Svatyně chrámu je zasvěcena nejvyššímu bohu Amon Ra. Byla původně vyzdobena electrem (směs zlata a stříbra), dveře byly z mědi, vykládány drahými kameny. Za svatyní jsou falešné dveře pro Amona Ra pro vstup do věčnosti.

V jihovýchodní části komplexu se nachází pozůstatky královského paláce, který byl pravděpodobně menší než jeho hlavní rezidence, a sloužil k náboženským setkáním a královským návštěvám. Podlaha paláce byla vyložena vápencem.

 Díky svému opevnění se chrám stal útočištěm v pohnutých dobách. Koncem období 20. dynastie se tady usídlili dělníci z vesnice Deir el-Medina. Později tady taky pobýval Butehamun, který byl místním písařem. Jeho obydlí bylo v západní části komplexu.