Partská a Sásánovská říše

Partové a Sásánovci

 

* MITHRIDATES I.

(také Mithradatés; asi 171-139/8 př. n. l.)

⇒ vzestup říše  ⇒ řada válečných tažení:

• Proti Baktrii a kočovníkům na východě
• Proti Seleukům na západě
• 148 boj proti Médii
• V roce 141 je korunován v Seleukei na Tigridu

140 př. n. l.

• Boj s Demétrios II. Nikator, byl v něm zajat
  • Babylonie parthskou provincií

– 139 př. n. l. – Elam – více pramenů

– chronologie přesto občas nejasná

Správa státu a kultura

• hlavní centrum – Ktésifón na Tigridu
• elitou na ovládaných oblastech Řekové ⇒ snaha přizpůsobit se jejich zvykům ⇒ městům ponechána dřívější práva ⇒ civilní správa téměř nezměněna ⇒ ražba mincí – nápis řeckou abecedou
• dva typy mincí Arsaka I.
  • řecký nápis
  • nápis v pahlaví
• inspirace Achaimenovci ⇒ dvořané hovořili persky ⇒ písmo pahlaví ⇒ více hlavních center – dvůr cestoval ⇒ titul „králi králů“
• říše nebyla příliš centralizovaná – spíše konglomerát provincií, vazalských království, knížectví a městských států ⇒ místní elita – poměrně velká moc, privilegia, mohli si vydržovat svoji armádu, mohli razit i vlastní mince ⇒ hlavní povinností platit tribut
• příjem státu – tribut, clo a mýtné (kontrola cesty z Číny do Středomoří)

FRAATÉS II.

(asi 139/8-128 př. n. l.)

• ⇒ 130 př. n. l. – Seleukovci obsadili Babylónii a Médii – brzy však drtivě poraženi     – války se Seleukovci ukončeny ⇒ na východě nájezdy kočovníků  ⇒ v J Mezopotámii odtržení království Charakene  – území až k Babylónu

MITHRIDATÉS II.

(asi 124/3-88/7 př. n. l.)

• ⇒ opět připojil Charakene ⇒ jako vazalské státy připojil Adiabene, Gordyene a Osrhoene ⇒ dobyl město Dura Európos ⇒ sesadil arménského krále a nahradil jej jiným ⇒ Kappadokie – spor s Římem – proprétor Kilikie Lucius Cornelius Sulla
• ⇒ návštěva čínského vyslance – otevření obchodní cesty ⇒ diplomatické styky s Římem
• ⇒ vnitřní problémy – vzrůst vlivu aristokracie    – „období zmatků“

na parthském trůnu se vystřídalo několik panovníků 

* Fraatés III.  ⇒ sesazen a zabit svými syny Mithridatem a Oródem ⇒ rozdělení moci:

* Mithridatés III. (57-55 př. n. l.)  ⇒ Médie – napadl arménského krále

 

ORÓDÉS II.

(57-38 př. n. l.)

·      král králů ⇒ spor mezi bratry o vládu

·      ⇒ vyjednávání Mithridata s Římem ⇒ k římskému zásahu nedošlo ⇒ Mithridatés poražen a popraven

• ⇒ 69 př. n. l. – hranice mezi Římem a Parthií stanovena podél řeky Eufratu
• ⇒ 66-65 př. n. l. – Gnaeus Pompeius – pomoc Parthů proti pontskému káli Mthridátovi
• ⇒ 64 př. n. l. – Gnaeus Pompeius – poslední Seleukovec Antiochos XIII. svržen      – území připojeno k Římu jako provincie Sýrie
• Přední východ po pádu Seleukovců: ⇒ Řím – Malá Asie a Syropalestina ⇒ Parthové – východní oblasti – centrum v Mezopotámii
• 54 př. n. l. – římský místodržící Sýrie Marcus Licinius Crassus – 53 př. n. l. – tažení proti Parthům
  • Římané o parthské armádě věděli jen málo
  • poražen u Carrhae (Karrhai, dřívější Ḫarrān)
  • Crassus sám padl s asi polovinou římského vojska
  • součástí kořisti korouhve římských vojenských útvarů ⇒ počátek řady válek mezi Parthií a Římem

o   Cassius Longinus – vrchní římský velitel v Sýrii

§  Quintus Labienus – jednání o parthských posilách ⇒ 41 př. n. l. – Ptažení na Západ – Labienus s parthským princem Pakorem     Labienus – Malá Asie, Pakoros – Sýrie a Palestina

§  ⇒ Marcus Antonius – Labienus i Pakoros poraženi

FRAATÉS IV.

(38-2 př. n. l. )

• zavraždil svého otce a bratry
• ⇒ pronásledoval aristokracii
• ⇒ 36 př. n. l. – Marcus Antonius – tažení proti Parthii, drtivě poražen
• ⇒ Octavianus Augustus – jednání o mír
• Římanům vráceny korouhve a někteří zajatci

VOLOGASÉS I.

(asi 51-78)

• ⇒ Arménie se stala římským vazalem ⇒ dosadil nového arménského vladaře ⇒ kompromis – dalším arménským králem sice bude parthský kandidát, ale musí být schválen Římem

VOLOGASÉS III.

(105-147)

• sesadil arménského krále
• ⇒ Traianus (98-117)
  • 114 – válka – Parthové poraženi
  • 116 – dobyt Ktésifón
  • římské provincie Mesopotamia a Assyria

VOLOGASÉS IV.

(147-191)

• 161 – vyhlásil Římu válku a obsadil Arménii ⇒ 165 – Ktésifón opět padl
• římští císařové Marcus Aurelius (161-180) a Lucius Verus opět připojili Mezopotámii

VOLOGASÉS V.

(191-208)

• pokus znovu dobýt Mezopotámii ⇒ Septimius Severus (193-211)
• 198 – Ktésifón opět dobyt a do Říma odvezena bohatá kořist

 

• úpadek ⇒ králové museli dělat stále větší ústupky aristokracii ⇒ vazalští králové se občas odmítali podrobit ⇒ 224 – vzbouřil se perský král Ardašír (180 – 240/241) ⇒ 226 – dobyl Ktésifón ⇒ konec parthské éry

 

SÁSÁNOVCI

hlavním městem zprvu Ktésifón ⇒ snaha o navázání na achaimenovskou tradici a o vzkříšení íránské tradice ⇒ pokus o eliminaci řeckých vlivů

⇒ období centralizace, urbanistického plánování, zemědělského rozvoje a technologického pokroku ⇒ králové – titul šāhanšāh („král králů“)

⇒ zoroastrismus státním náboženstvím – velká moc kněží  ⇒ časté boje s Římem

ARDAŠÍR

• Svou moc posiluje jeden z vazalských panovníků podřízených Parthským vladařům, moc omezena na oblast Fársu
• Tam vykonával funkci místního vladaře ARDAŠÍR, jeho sídelní město ISTACHR (Fárs),
  • Potomek rodu Sásán -> SÁSÁNOVCI
• Zahájil výboje, rozšiřoval své území, obrátil se proti vladaři Kermánu, svrhl ho, dosadil svého syna
• Obrátil se proti vladaři Šírázu, porazil ho -> tam si vybudoval nové sídelní město
• Ardašír všechny porazil, pokračoval dál
• Parthský král s Ardašírem – rozhodující bitva, ve které Parthský král poražen a zahynul
• Ardašír založil rozsáhlý státní útvar

Šápúr I.

241-272

• Syn a nástupce Ardašíra I.
• snažil se udržet Sásánovskou říši pohromadě, expandoval západním směrem -> konflikt s Římskou říší
• 244 – Šápur se střetl s vojskem římského vojevůdce Gordianus, poražen
• Pronikal do oblasti Sýrie, J Anatolie, kol. r. 260 střet s Římany, u města Edessa, soupeřem římský císař Valerianus, porážka Říma a císař zajat
• založil novou metropoli Bišápúr
• získaná území ztratil – zmocnil se jich palmyrský král – později opět římská

doba působení Mání – náboženský reformátor, vycházel z íránského učení, stal se zakladatelem náboženství -> MANICHEISMUS

• Pocházel z Babylónu, později odchází do Ktesifónu, zahajuje tam kazatelské působení
• Získal přízeň Šápúra I., dal mu povolení k zakládání obcí na území Sásánovské říše, odkud vyzařoval vliv manichejského náboženství

Bahrám I. 273-276

• Proti Mánímu se vytvořila silná opozice, z řad tradičního zorastrovského kněžstva
• Velekněz – Karder

Bahrám II.

• Docházelo k pronásledování všech náboženství
• Karder jmenován nejvyšším soudcem, veleknězem

Bahrám III.

• Po několika měsících ho svrhl jeho prastrýc Narse

Narse

• 293-302
• Nejdůležitější pramen – jeho vlastní nápis v Kurdistánu, popisuje okolnosti, za nichž se dostal na trůn, v tomto nápise se naposledy setkáváme se jménem velekněze Kardera

ŠÁPÚR III

(309-379)

tři úspěšné války s Římem – dobyl území zpět

4. a 5.století

• málo pramenů; vývoj v sásánovské říši politická stabilita, soupeření s římskou říší, území je stále rozděleno Eufratem

Koncem 5.st. – důležité změny:

Kavád I.

488-496

• Další náboženský reformátor MAZDAK – zakladatel mazdakistického hnutí
  • O tomto učení víme velice málo, všechny informace čerpáme jen z pramenů od jeho nepřátel
  • Sociální rozměr – Mazdak jako mluvčí níže postavených vrstev íránské společnosti
  • Jeho hnutí tolerováno Kavádem, viděl v něm příležitost jak podlomit vliv vysokých šlechticů a duchovenstva
• Kavádovi se podařilo uniknout z vězení, unikl na východ do střední Asie, na dvůr jednoho náčelníka, získal vojenskou podporu tamních kmenů, později se v čele s touto armádou vrátil do Íránu, jeho bratr mu bez boje vyklidil trůn, a Kavád se na konci 5.st. znovu ujal vlády
• Ve druhé části jeho vlády se jeho vztah k učení změnil, Kavád měl už silnou pozici a nepotřeboval Mazdaka k boji proti elitě, Mazdak zlikvidován

Chosrau I. (Anúšírván)

531-579

• Musel zkonsolidovat Sásánovskou říši, musel provést majetkovou restituci, prováděl daňovou reformu – sčítání lidu, datlových palem, olivovníků, výměra zem.půdy
  • Vzrostl význam drobných vlastníků půdy urozeného původu
• Snažil se vytvořit alternativní mocenskou základnu, podporoval vrstvu drobné venkovské šlechty, dával jim dary
  • Reorganizace vlády a administrativy
• vášnivý stavitel
  • přestavěl kanály a obnovil zemědělské usedlosti
  • pevnosti na hranicích
• Soupeřil s východořímskou říší, rozšířil území o Jemen, na konci 6.st. se stal nepřímou součástí Sásánovské říše
  • císař Justinián mu zaplatil obrovskou částku ve zlatě jako výkupné
• přivezeno mnoho knih z Indie a přeloženo do pahlaví

Hormuzd IV.

579-590

• Osudová chyba, zakročil brutálně proti vysoké šlechtě a kněžstvu, popravil je -> silná protireakce, sesazen z trůnu, uvězněn, oslepen, zavražděn
• Vzbouřenci dosadili na trůn jeho syna Chosrau II.

Chosrau II. Parvíz

591-628

• Válka proti Byzantské říši, kde vládl císař Herakleios
  • První část války – velká aktivita Sásánovské armády
  • Jížní křídlo sásánovců dobylo oblasti v Syropalestině – Antiochie, Damašek, Jeruzalém
  • S křídlo – do západní Anatolie – 615 až do oblasti Bosporu, na druhý břeh od Konstantinopole
  • Byzantský císař pronikl protiútok, obešel hlavní sásánovskou armádu v Anatolii, porazil je
  • Sásánovci se neúspěšně pokusili o útok na Konstantinopol
  • Byzantské vojsko pokračovalo dále do vnitrozemí sásánovské říše, a porazili je v oblasti Ninive
  • Dále pokračovalo do Mez, zmocnili se rezidence Chosraua II., ve městě Dastgird (V Mez)
• Vypukli spory v sásánovské říši
• Chosrauův syn, zmocnil se trůnu a vládl jako Kavád II., po několika měsících umírá -> období vnitřních rozbrojů v sásánovské říši – ztratili veškerá území, rozbroje na sásánovském dvoře
• Vzniká arabský chalífát – což se stalo sásánovské říši osudným

Jazdegird III.

632-651

• Čelil arabskému tlaku
• Nakonec byl zavražděn v boji, jeho smrt znamenala konec Sásánovské říše, a novou epochu BV

 

 

Írán v době Médů a Achaimenovců

NOVOELAMSKÉ OBDOBÍ

• 1100 až 539 BC

* příliv íránských kmenů na území Íránu

⇒ postupné zmenšování Elamu – nakonec jen Súsiana

* asyrské zprávy ⇒ suroviny

⇒ soupeření s Urartu (snaha o kontrolu SZ a Z Íránu)

– Mannejci – chov koní – Médové
- Peršané

* Elam pod tlakem Médů a Peršanů
⇒ území pouze Anšan a Súsiana
⇒ Anšan postupně dostal pod nadvládu Peršanů

– Elam v 1. tis. př. n. l. = Súsiana
⇒ přesto králové titul „králi Anšanu a Sús“
⇒ podpora babylónských králů proti Asýrii
⇒ později podpora náčelníků chaldejských kmenů

 

 

Neo-Elamite I (asi 1100-770 př. n. l.)

 

⇒ žádný elamský dokument
⇒ Anšan – zřejmě ještě pod elamským vlivem

⇒ Mār-bīti-apla-uṣur (984-979 př. n. l.) – babylónský král elamského původu

* Šamší-Adad V. (823-811 př. n. l.) – asyrský král ⇒ spojení Elamu s babylónským králem

• po porážce Nabukadnesarem I. se Elam noří do historické tmy, nové prameny se objevují až v roce 750 BC

 

 

Neo-Elamite II (asi 770-646 př. n. l.)

 

* Tiglatpilesar III. (744-727 př. n. l.)
⇒ Elam – podpora Chaldejců z Přímoří proti Asýrii ⇒ sám se ujal vlády v Babylónii

* Sargon II. (721-705 př. n. l.)

 

* král Ḫumban-nikaš I. (742-717 př. n. l.)

⇒ na babylónském trůnu Chaldejec Marduk-apla-iddina II. (721- 710, 703 př. n. l.) – z kmene Bīt-Jakīn

⇒ 720 př. n. l. – zřejmě nerozhodná bitva Asýrie s Elamem

 

* král Šutruk-Naḫḫunte II. (716-699 př. n. l.)

⇒ 710 př. n. l. – Marduk-apla-iddina II. vyhnán do Elamu

• Šutruk-Naḫḫunte II. – sesazen bratrem

⇒ Marduk-apla-iddina II.
- protiasyrská koalice – Elam, Chaldejci, Aramejci a Arabové

⇒ v Babylónii asyrský princ Aššur-nādin-šumi

 

* král Ḫallušu-Inšušinak (698-693 př. n. l.) –

roku 698 př. n. l. svrhl svého bratra, sesazen po povstání

⇒ 694 př. n. l. – výprava Asýrie proti Elamu – bitva u řeky Ulai

⇒ vpád Elamu do S Babylónie – Aššur-nādin-šumi odvlečen do Elamu kde umírá

 

* Sinacherib (704-681 př. n. l.)
- útok na Babylon, Elam ztrácí svého důležitého spojence

* král Kudur-Naḫḫunte (693-692 př. n. l.)

– dosazen po povstání, během dalšího povstání zabit

* král Ḫumban-nimena III. (692-687 př. n. l.)

⇒ 691 př. n. l. – bitva u Ḫalulē
⇒ 689 př. n. l. – Babylón srovnán Asyřany se zemí

* král Tempti-Ḫumban-Inšušinak (Teumman; 663-653 př. n. l.)

⇒ 653 př. n. l. – bitva na řece Ulai

* král  Humban-nikaš II. (Ummanigaš; mezi 659-653 př. n. l.), syn Urtakua

⇒ dosazen v Madaktu

* král Tammaritu – dosazen v Ḫīdālu

⇒ sesadil Humban-nikaše II.
⇒ zanedlouho byl sám sesazen Indabigašem – uprchl do Asýrie

* Aššurbanipal (668-627 př. n. l.)

 

* Indabigaš – 648 př. n. l.

zabit Ḫumban-ḫaltašem

 

* Ḫumban-ḫaltaš III. (Ummanaldasi; 648-? př. n. l.)

⇒ postupný rozpad

⇒ 647 př. n. l. – vpád Asýrie

 

CHUMBA-CHALDEŠ III.

• elamský král
  • postupný rozpad říše
• zahynul, když Aššurbanipal zpustošil Elam (647 BC)

TAMMARITU

• opět dosazen v Súsách, vzbouřil se proti Asýrií
• 646 BC Asýrie zabírá Chúzistán
• Súsy srovnány se zemí

 

• končí tak samostatná elamská existence

Neo-Elamite III (646-539 BC)

• málo zpráv, vývoj nejasný
  • stává se pak satrapií Achaimenovců (Satrapie Súsiana)
    • v Súsách zimní sídlo perských králů
  • od 9. století SZ Írán podle Asýrských pramenů osídlen kočovnými kmeny s opevněnými vesnicemi
    • toto území se nikdy nestalo asyrskou provincií, ale panovníci Asýrie měli s jednotlivými náčelníky uzavřené vazalské smlouvy
      • z období krále Asarhaddona smlouva s náčelníkem Ramatájou – asyrský král mu dal za manželku svou dceru (to nebyla běžná praxe)
        • asi velký význam Médie pro Asýrii
      • poprvé Médové s Peršany zmíněni v asyrských análech z roku 835 BC
    • po srážkách s Asyřany a Urartejci se médské kmenu sjednocují

MÉDSKÁ ŘÍŠE

7. století – 550 BC

• etnikum ze SZ Íránu, objevuje se od konce 2. tisíciletí
• jazykem indoevropská médština
  • je sporné, zda se jednalo i o psaný jazyk, dochována pouze nepřímo (médismy ve staroperštině)
• * asyrské zprávy ⇒ suroviny
• ⇒ soupeření s Urarṭu (snaha o kontrolu SZ a Z Íránu)
• – Mannejci
- chov koní
• – Médové – Peršané

Výpravy asyrských králů

* Salmanassar III. (858-824 př. n. l.) ⇒ Parsua, Médie (Amadāiia), Mannea

* Tiglatpilesar III. (744-727 př. n. l.) ⇒ Médie, Parsua, Mannea

* Sargon II. (721-705 př. n. l.)
⇒ 714 př. n. l. – „osmá výprava“ – Mannea ⇒ Kimmeriové

* 80. léta 7. století př. n. l. – Skythové
⇒ usazovali se na mannejské a médské půdě ⇒ pohyb Peršanů k jihu

* Asarhaddon (680-669 př. n. l.)
⇒ sílící tlak Médů – několik válečných tažení ⇒ vazalská smlouva – médští náčelníci

 

⇒ v asyrských pramenech dvě skupiny

 

1. a) Médové či „mocní Médové” – oblast kolem Ekbatany – v častém styku s Asyřany
2. b) „vzdálení Médové“ či „Médové, kteří žijí vedle pohoří Bikni, pohoří z lapis lazuli“ – všechny kmeny mezi dn. Teheránem a východním Afgánistánem (např. Parthové, Sagarité, Baktrijci, Sogdijci)

 

 

⇒ Hérodotos – „Dějiny“ – čtyři médští králové

⇒ kol. pol. 7. stol. př. n. l. – krátká nadvláda Skythů

⇒ prý zajat vlastními lidmi a vydán Kýrovi

– Hérodotos
- „Nabonidova kronika“

 

DEIOKÉS

700-647

• podle Hérodota sjednotitelem médských kmenů
• těšil se autoritě, proto byl svolen králem
• v asyrských pramenech pouze jako jeden z mnoha náčelníků
• založil pevnost Ekbatana, jež se stala jeho sídelním městem

FRAORTÉS

647-

• syn Deiokése
• sjednotil Médy

KYAXARÉS

625-585 BC

• spojil se s babylonským Nabopolasarem a zaútočili na asyrskou říši
• 614 Médové dobili Aššur, 612 dobyli Ninive
• s Nabopolasarem si rozdělili dobyté území
• za jeho vlády sahala Médie až po Černé moře
• 15-leté spory s Lýdií vedly k bitvě u řeky Halys
  • Kyaxarés proti králi Alyattovi II.
    • bitva byla ukončena zatměním slunce, což bylo považováné za zlé znamení od bohů – bylo proto sjednáno příměří

* Kyaxarés (bab. Umakištar)
⇒ osamostatnění
⇒ 615 př. n. l. – vyplenil Arrapḫu a obsadil Manneu
⇒ 614 př. n. l. – dobyl Aššur
⇒ smlouva s bab. Nabopolassarem (626-605 př. n. l.)

– dynastický sňatek
⇒ 612 př. n. l. – Ninive
⇒ 609 př. n. l. – Ḫarrān
⇒ území Asýrie rozděleno

– Médové – severní území

– Babylóňané – jižní území
⇒ 28. května roku 585 př. n. l. – střet s Lýdií

– lýdský král Alyattés
- dynastický sňatek – Astyagés

 

ASTYAGÉS

585-549 BC

• rozšiřuje médské panství na úkon Babylonie
• v roce 550 BC je poražen Kýrem Starším
• * Astyagés (bab. Ištumegu) ⇒ 550 př. n. l. poražen Kýrem
  • médská říše se stává součástí říše perských králů z dynastie Achaimenovců

 

Vláda Achaimenovců

Původ

9. stol. př. n. l. – Západní Írán – okolí jez. Urmija

• zřejmě vazaly Médů
• ⇒ stol. př. n. l. – pod vlivem Médů a Skythů jižněji
• ⇒ konec 7. a 6. stol. př. n. l. – Jižní Írán – dřívější Elam
• pojmenování ⇒ v asyrských textech – Parsuaš, Parsua, Parsumaš ⇒ řecky – Persis ⇒ sami se nazývali Áriové (⇒ Írán)

Charakteristika období

• trvání: 200 let
• Dochází ke změnám ve státní správě, v administrativním rozdělení území

Prameny

• Období je dokumentováno velkým množstvím pramenů, prameny jsou ale rozloženy nerovnoměrně v čase i prostoru, témat i námětů
• Hmotné prameny – pozůstatky staveb, které souvisely s perským panovníkem; většina staveb přímo z Íránu, budovy i celá města nově zakládaná, sloužila pro panovníka
  • Představují soubor různých vlivů

Písemné prameny – většina z nich dokumentuje spíše starší fází Perské říše, 6.-5.st.př.n.l.; informace se týkají spíše západních regionů Perské říše

4 hlavní skupiny písemných pramenů:

• Nápisy perských vladařů – stručné, omezené množství informací, zmínky o stavebních projektech, dedikacích; pouze na území Íránu, J a Z
  • Mají tři paralelní jazykové verze – staroperština, babylónština, elamština
  • DAREIOS I. – máme k dispozici jediný nápis a to od něj, konec 6.,poč.5.st.př.n.l.
    • Vytesán s reliéfem na skalní stěně u lokality Bísutún v Z Íránu
  • Administrativní a hospodářský charakter – ekonomická a sociální struktura perské říše
    • Pocházejí z různých částí, různými jazyky
    • Přímo z Íránu – obsáhlý soubor hospodářských dokumentů, objeveny v jedné residenci v Persepolis – ELAMŠTINA
    • Další soubor – v blízkosti městského opevnění – ELAMŠTINA, klínové písmo na hliněných tabulkách – tisíce textů, z nichž pouze malá část, byla zatím publikována a vědecky zpracována; dávky, naturálie
    • Další – nalezeny na území Babylónie – soukromé a rodinné archivy, které dokumentují činnost jejich firem, měly těsné vazby na perskou královskou rodinu; nejznámější rodiny – MURAŠÚ (texty datovány do 2.pol.5.st., pocházejí z Nippuru; většina textů se týká obhospodařování pozemských majetků; EGIBI (působili v Babylónu; texty podobně jako u Murašú)
    • Administrativní dokumenty se našly i v Egyptě – na papyru a ostrakách, některé egyptsky, aramejsky
      • Na ostrově Elefantina, sloužil jako pohraniční pevnost, texty ilustrují vnitřní záležitosti žoldnéřské komunity, z 5.st.př.n.l.
    • Díla různých antických autorů (řeckých spisovatelů)
      • Hérodot – popisoval dějiny perské říše, vztahy mezi nimi a Řeckem
      • Xenofón – z Atén; na konci 5.st.př.n.l., ve skupině žoldnéřů, Artaxerxes II., proti němu povstal Kýros mladší (jeho bratr) – Xenofón napsal knihu Anabáze
        • O Kýrově vychování – líčí skutky Kýra staršího
      • Ktesiás – na konci 5.st., také se účastnil bitvy mezi Artaxerxem II. a Kýrem mladším, byl na straně Artaxerxa
        • Výsledkem jeho práce spis Percika – vylíčil historii, kulturu, náboženství perské říše – nedochoval se moc dobře
      • Starý zákon
        • Ezdráš a Nehemiáš – líčí poměry v Izraeli, poté co Kýros veliký dobyl Babylonii, umožnil obnovu jeruzalémského chrámu
        • Ester

KÝROS VELKÝ

(559-530 př. n. l.; Kūruš)

• králem kolem roku 559 př. n. l.
• dynastie Achaimenovců (Achaimenes)
• rozšířil území svého státu
  • 550 př. n. l. (6. rok vlády Nabonida) porazil Médy (Kyaxarův syn Astyagés)
  • dobyl Ekbatanu

Tažení do oblasti Anatolie (547/546 př. n. l.)

• vyvrcholilo porážkou lýdského státu a lýdského krále Kroisos
• svržený médský král Astyagés s Kroisem spřízněn
• věštírna v Delfách – dvojznačné proroctví
• dobytí Sard
  • Peršané se zmocnili území lýdského státu, do hlavního střediska se vydalo poselstvo řeckých měst a ti žádali Kýra, aby jim zaručil stejné podmínky, jaké měly za lýdské nadvlády
  • Kýros požadavky odmítl a aby odešli
  • Oni nesouhlasili -> válka -> postupné podmanění všech řeckých měst v pobřežních regionech, byli všude umístění perští místodržící a vojenské posádky

Dobytí Babylonie (539 př. n. l.) – král Nabonid

Syropalestina

• Ponechal ji autonomii

Tažení do Egypta

• k tomu se Kýros už nedostal, zahynul při válečné výpravě, která směřovala na východ do oblasti střední Asie; Massagetové – oblast kolem Aralského jezera, královna Tomyris
• Kýros nastražil léčku -> do perského tábora dal navést všechny lahůdky a pokrmy, aby tam shromáždil velké množství džbánů s neředěným vínem a aby tam zanechal malou část vojska, s hlavní částí armády se měl stáhnout a zůstat někde poblíž; Massagetové se nechali zlákat, pustili se do hodování, což je logicky oslabilo, v tom okamžiku perská nadvláda na ně zaútočila a porazila je; Peršani zajmuli i prince
• Podle Hérodota byl ale v tomto boji zabit

Pasargady – sídlo Kýra Velikého

Prameny o Kýrovi Velikém

nástupem Achaimenovců vliv až do Evropy ⇒ Hérodotos (490/480-425/420)    – „Dějiny“

* Řekové na perském dvoře ⇒ Ktésiás (kol. roku 400 př. n. l.)    „Perské dějiny“  o 23 knihách

⇒ Xenofón (asi 430-asi 353 př. n. l.)   – velitel žoldnéřské armády Kýra Mladšího proti Artaxerxovi II.   – „Anabasis“    – „O Kýrově vychování“

 

KAMBÝSÉS II.

529-522

• Nástupce, syn, vládl krátce
• Sídlil v Babylonu
• Hlavním zájmem se mu stal Egypt
• Využíval spojenectví s arabskými kočovnými kmeny, umožnili mu přejít přes pouštní oblasti, za pomoci Foiničanů, vybudoval silné loďstvo
• Rozhodující bitva – Pelúsion – oblast nilské delty
  • Zmocnili se Menoferu, později si podmanili celé egyptské území
• Nápis egyptským jazykem, na čedičové soše – Vedžahorresnet – umístěna ve vatikánských muzeích – titulatura po vzoru faraonů
  • Pohled z egyptské strany na perskou invazi do Egypta
• Zdržoval se nějaký čas v Egyptě, byla potřeba jeho přítomnost
• Výprava do Núbie
• Ztratil přehled o situaci v Íránu, což se mu stalo osudným
• Údajně dal zavraždit svého bratra Bardija, protože se obával jeho politického vlivu
• Někdo se vydával za Bardiju a nárokoval si trůn, nakonec se zjistilo, že je to Gaumáta
• Kambýsés se hned vrátil do Íránu, ale cestou v Sýrii zahynul na následky zranění, když nasedal na koně, poranil se o svou dýku
• Do hry vstoupila skupina spiklenců – vůdcem Otanés, jeho dcera manželka Gaumáta
• Dáreios, pocházel z vedlejší linie perské královské rodiny, 7 spiklenců -> přepadli Gaumáta, zabili ho, získali na svou stranu i další a získali zpátky moc
• Otanés nakonec vystoupil ze skupiny a že nebude usilovat o korunu
• Zbývajících šest se dohadovalo kdo se stane králem, nakonec králem se stane ten , jehož kůň jako první zahřá
• Dáreios se stal králem

DÁREIOS I.

522-486 př.n.l.

• Hlavní pramen pro rekonstrukci jeho událostí je zase Herodotovo líčení, a také jeho vlastní nápis vytesán na skále v Behistúnu
  • Zmiňuje se tam o tom, jak se dostal na trůn
  • Věnuje tam pozornost povstáním, která vznikla v různých částech perské říše
  • Elamsky, staropersky, babylonsky
• Nejdříve vzpoura v ELAMU – brzy potlačena, ale Dareios musel zasahovat i v jiných oblastech
• Další oblast – BABYLÓNIE – k moci se dostal Nidintu-Bél, přijal trůnní jméno Nabukadnesar III.
  • Později zajat a popraven Peršany
• O rok později v Babylonii další vzpoura proti Dareiovi, vůdce údajně arménského původu, prohlašoval také že byl synem krále Nabonida, také získal královský titul -> Nabukadnesar IV., jeho povstání dopadlo stejně, také brzy poraženo a byl popraven
• Další – v MÉDII – tam se zmocnil vlády Fravartiš, zase prohlašoval, že je členem médské královské rodiny
• Dareiovi se podařilo všechny separatistické tendence potlačit, obnovil klid a pořádek na celém území Perské říše
• Rozšířil Perskou říši východním směrem, připojil oblasti v SZ Indii

snaha o expanzi do Evropy

• Východní část Thrákie na Balkánském polostrově
• Balkánský poloostrov, Egejské moře – nadvláda nad ostrovem Samos
• most z člunů – Helléspont a Dunaj
  • střet se Skythy – neúspěšná výprava proti skythským kmenům u Černého moře
• Mílétos – toto město povstalo proti perské nadvládě; Kárie; oblasti na Kypru
• Připojil provincii Indus

Řecko-perské války

• s Lýdií včleněny řecké osady v Malé Asii
• perské posádky ve městech
• vstup Řeků do služeb Peršanů
• podpora properských samovládců – tyrani

⇒  499 př. n. l. – protiperské (iónské) povstání   – Mílétos (pak i ostatní města)

• žádost o pomoc do Řecka – Athény a Eretria  – vypálení Sard  – 494 př. n. l. potlačeno

Bitva u Maratónu

492 př. n. l.

• výprava proti Řecku – po souši i po moři  – bouře u mysu Athos

490 př. n. l.

• výprava proti Řecku – proti Athénám a Eretrii (na ostrově Euboia) – pouze po moři
  • Eretria dobyta a vypálena
  • vesnice Marathón (Attika) – Athéňané zvítězili (Miltiadés)

Úspěšný panovník:

• Stavební činnost
  • oblast Fársu -> nechal vystavět novou královskou residenci Persepolis, nacházelo se 40km od dosavadní perské metropole Pasargady, kterou založil Kýros Veliký
  • Lokalita Nakše Rustam – leží 6 km severně od Persepole, pohřebiště perských panovníků
  • Vybudoval si královský palác v Súsách
  • Perský královský palác také v Babylonu
• Organizace vlády
  • Silná centrální vláda
  • Centrem administrativy královský palác, v čele úředníků byl vezír
  • Věnoval se organizačním činnostem, území rozdělil na řadu provincií, které se označovaly jako satrapie, do čela dosazoval místodržitelé -> SATRAPOVÉ (Peršané)
  • Úkolem satrapů -> dohlížet na dávání poplatků do státní pokladny
  • Systematicky budovány silnice, které spojovaly významná města Perské říše
    • Hlavní královská silnice: Persepolis – Súsy – Sardy
    • Navazoval na asyrské silnice, poštovní stanice
  • První perský vladař, který dal razit vlastní mince – zlaté, později se razily i z jiných kovů, stříbra a mědi
    • Daně a tribut ze satrapií – výdejná místa pravidelně kontrolována
  • Tajná služba – kontrola úředníků v provinciích: oči a uši krále
  • V mnohém navázal na mezopotámské tradice
  • Armáda: držba půdy spojena s povinností sloužit v armádě
    • Zvýšený počet žoldnéřů
    • plat v mincích – dárejky – zřejmě inspirace v Lýdii
    • jádro vojska – oddíly velmožů – „deset tisíc nesmrtelných“ (již před Dáreiem)
  • ovládaná území: náboženská svoboda i určitá autonomie
  • reforma daně z pozemků – daň z rozlohy i výnosů
    • archiv rodiny Egibi z Babylónu a rodiny Murašū z Nippuru
    • zemědělské pozemky se postupně měnily v nájemní půdu
  • Sociální struktura – vrstvy podle zaměstnání
    • Panovník – proskyneze
    • Zaměstnanci administrativy
    • Vojáci
    • Zemědělci
    • Obchodníci a řemeslníci
  • Náboženství – zoroastrismus

XERXES                                         

485-465 př.n.l.

• Nástupce, syn
• Zasahoval v Babylonii, kvůli vzpouře, Xerxes tam opakovaně vojensky zakročoval, vzpoura potlačena
  • Poškozena hlavní babylonská svatyně zasvěcená bohu Mardukovi

Řecko-perské války

• Podnikal akce na západě, v souvislosti s řecko-perskými válkami
• Snažil se odčinit neúspěch svého otce
• pozemní část vojska přes Helléspont (Dardanelly), loďstvo po moři
• v Řecku nejsilnější Athény, Sparta a Korint

 

• Bitva u Thermopyl

480 př.n.l.

• Vypáleny Athény
• Leonidas

 

• Bitva u Salamini

480 př.n.l.

• Xerxes opustil své vojsko a odebral se na východ, řecké tažení svěřil svým vojevůdcům
• -> porážka u města Plataje 479
• 449 př. n. l. – oficiální ukončení řecko-perských válek – Kalliův mír

 

Poměry u královského dvora

• harémové intriky
• Králové manželky a eunuši
  • Eunuši achaimenovskými panovníky velice oblíbení
  • Neměli žádné rodinné závazky
  • Často strůjci královraždy
    • Xerxes zavražděn při palácovém spiknutí

ARTAXERXES I.

464-424 př.n.l.

• Řešil problémy v západních regionech
• Peršanům se podařilo potlačit egyptskou vzpouru a porazili i aténské oddíly, které Egypťanům pomáhali
• Soupeření s Řeky -> mír v roce 449 př.n.l. -> Kalliův mír (politik Kalliás) – OFICIÁLNĚ SKONČILY ŘECKO-PERSKÉ VÁLKY
• poskytl útočiště Themistoklovi – athénský politik, generál během řecko-perských válek, poté jako guvernér v perské říši – Magnesii
• Součástí mírového jednání bylo to, že Peršané se vzdali veškerých mocenských nároků v oblasti Egejského moře, veškerá města si udržela nezávislost na Perské říši
• Řekové se zavázali, že nebudou zasahovat v regionech ležících dále na východě

DAREIOS II.

423-405 př.n.l.

• Protiperská vzpoura v Egyptě, úspěšná
• Peršané ztratili kontrolu nad Egyptem – 410 př.n.l
• S řeckými městy měli Peršané dobré vztahy, ale satrapové se snažili diplomatickou cestou zasahovat do dění v Řecku
• Probíhala Peloponéská válka mezi Aténami a Spartou

ARTAXERXES II.

404-359 př.n.l.

• Matka Parysatis
• Bratr Kýros působil jako vojenský velitel v oblasti Malé Asie – Sardy
• Bitva u Kúnax – v S části Bab – 401 př.n.l. – Kýros mladší poražen a zabit, Artaxerxes II. uhájil své nároky na perskou královskou korunu
• Bitva se Spartou v oblasti města Knidos (JZ Malá Asie) – Peršané porazili spartské loďstvo
• Artaxerxes obnovil perskou nadvládu nad řeckými oblastmi
• Důležitý pramen – Plútarchův životopis – Artaxerxa II., vylíčil ho v pozitivním světle
• Dalším pramenem Xenofonův Anabasis

ARTAXERXES III.

358-338 př.n.l.

• Pokračoval úspěšně ve snaze o obnovování ztracených míst na západě
• Perská říše se opět vzmáhá, zmocňuje se oblastí, které dříve ztratila – opět dobyl Egypt 343 př.n.l
• Tentokrát zasáhly vnitřní rozbroje elity
• Sám po nástupu nechal zavraždit příbuzné s nároky na trůn
• Proti Artaxerxovi III. vystoupil eunuch, dvorní hodnostář, Bagoas, zavraždil panovníka a i část jeho rodiny
• Bagoas na trůn dosadil jednoho z Artaxerxových synů, který přežil masakr -> Artaxerxes IV.
• Potom se Bagoasovi znelíbil, tak ho také zabil, a na trůn dosadil Dareiose III.

DAREIOS III.

335-331 př.n.l.

• Poslední vladař perské říše
• Střetl se s jedním nejvýznamnějších starověkých panovníků -> Alexandrem Makedonským

 

zaniká ve 2.pol.4.st.př.n.l. – úder zvenčí od Alexandra Velikého

 

Dějiny starověkého Íránu

pouze přibližná  ⇒ vývoj se oblast od oblasti mohl různit ⇒ v předpísemných obdobích téměř nemožná přesná datace ⇒ několik temných období

 

PREHISTORIE

⇒ paleolit (velmi zhruba 4 mil.-12. tis. př. n. l.)

⇒ mezolit (asi 12.–10./8.  př. n. l.)

⇒ neolit (asi 10./8.–5. tis. př. n. l.)

⇒ eneolit/chakolit (asi 5. tis. – 3500 př. n. l.)

 

ELAM 

⇒ protoelamské období (asi 3400/3200-2800 př. n. l.)

 

⇒ staroelamské období  (asi 2600/2 400-1600 př. n. l.)

• dynastie z Avanu (asi 2600-2100 př. n. l.)
• dynastie ze Šimaški (či Simaški; asi 2100-1900 př. n. l.)
• období sukkalmachů (asi1900-1600/1400 př. n. l.)

 

⇒ středoelamské období (ca. 1600/1500-1100/1000 př. n. l.)

• Middle Elamite I (1600-1350 př. n. l.)
• Middle Elamite II-III (ca. 1350-1000 př. n. l.)
• potomci krále Igechalkiho (asi 1350-1200 př. n. l.)
• Šutrukovci (asi 1200-1100 př. n. l.)

 

⇒ novoelamské období (1100/1000-539 př. n. l.)

• Médové (625-550 př. n. l.)

 

PERSIE 

⇒ Achaimenovci ((550) 539-331 př. n. l.)

⇒ Alexandr III. Makedonský (331-323 př. n. l.)

⇒ Seleukovci (331-250/247 př. n. l.)

⇒ Parthové (Arsakovci; 250/247 př. n. l. – 226/224 n. l.)

⇒ Sásánovci (224–650 n. l.)

 

 

Přírodní podmínky oblasti

rozsáhlé a velmi rozmanité území

⇒ vysoká, pustá pohoří, bažiny a solné pustiny

⇒ úrodná pole, pastviny a lesy

* nejstarší civilizace vznikla v okolí řek – Šúšan ⇒ Kercha (také Karche) ⇒ Kárún (Ulai)

* oblast poměrně snadno přístupná – křižována různými etniky

* JZ Írán blízko Mezopotámii – časté kontakty

* nerostné bohatství

 

Protoelamské období

• JZ část Íránu – oblast Elam
  • kontakty s Mezopotámií
  • vývíjí se protoelamská kultura (kolem 3500 BC)
    • prvky typické i pro Mezopotámii: monumentální stavby, terasy, vnitřní rozdělení
    • pečetní válečky s podobními motivy
  • písemné doklady od konce 4. tisíciletí
    • texty psané na hliněných tabulkách
    • písmo se podobá piktografickému písmu, které se používalo v jižní Mezopotámii
  • počátkem 3. tisíciletí přerušení kontaktů s Mezopotámií asi na 500 let
    • pak opět písemné prameny
      • klínové písmo převzaté z Mezopotámie
    • kolem roku 2400 BC
      • Súsy
      • Anšan
      • Panovníci označování jako králově Anšan a Sús – staroelamské období

Staroelamské období

DYNASTIE Z AWANU

První dynastie (2400-2100 př.n.l.)

• z oblasti Awan
  • severně od Sús
  • stol. – konfrontace s Akkadskou říší
  • Akkadský panovník Sargon udělal z elamských panovníků vazaly
  • Akkadský panovník Maništušu podnikal výpravy do Elamu
    • Smlouva uzavřena s panovníkem Narám-Sína
      • Nalezena na akropoli v Súsách
      • Napsaná v elamštině na hliněných tabulkách
      • Elamský panovník bude poskytovat Akkadskému státu vojenskou pomoc, nebude útočit na Akkad
    • s úpadkem Akkadské říše ve 22. století získává Elam nezávislost

 

Dynastie ze Šimašky

(či Simaški; asi 2100-1900 př. n. l.)

• v druhé polovině 21. století – oslabení moci Urských panovníků
  • Elam získává nezávislost

⇒ samostatné mocenské centrum se v Íránu posunulo na východ

⇒ nejvýznamnější Šimaški

• zřejmě zahrnovalo několik oblastí
• střední a pozdní fáze urského období – moc Šimaški vzrůstala

⇒ Královský seznam ze Sús (Seznam králů z Avanu a Šimaški)

• 12 králů ze Šimaški
  • * Girnamme    – na 1. místě v seznamu králů ze Šimaški
    • řazen do období vlády urského Šulgiho (2094-2047 př. n. l.), AmarSîna (2046-2038 př. n. l.) nebo Šu-Sîna (2037-2029 př. n. l.), možná všech

III. dynastie z Uru (2112-2004 př. n. l.)

Šulgi – připojil Elam ke svému státu

⇒ Šu-Sîn (2037-2029 př. n. l.)  – rozsáhlá vojenská operace proti Šimaški

⇒ Ibbi-Sîn (2028-2004 př. n. l.) – urský stát v krizi – postupný rozpad (Súsy asi ve 3. roce jeho vlády)    – několik tažení na východ – marné

* Kindattu ⇒ 6. král dynastie ze Simaški

• ovládal i oblast Sús
• protiurská koalice – neúspěšný pokus o zapojení Išbi-Erry z Isinu
• ve 24. roce Ibbi-Sînovy vlády – útok spojených vojsk Elamu a Šimaški pod vedením Kindattua, Ibbi-Sîn zajat a odvlečen
• Ur dobyt
  • konec 3. dynastie z Uru

26. dynastie z Isinu ⇒ Išbi-Erra (2017-1985 př. n. l.) – 26. rok vlády – Elamité a armáda Šimaški vyhnáni z Uru – datovací formule „Rok, v němž Išbi-Erra, král, srazil svou mocnou zbraní Elamitu, který pobýval uprostřed Uru.“

* jména dalších elamských panovníků a dění v Elamu – nejasné

* dynastie králů ze Šimaški u moci do roku 1900 př. n. l.

• expanze do JZ Íránu, celý ho ovládnou

 

sukkalmaḫḫové

(asi 1900-1600 př. n. l.)

⇒ sukkalmaḫḫu (sum. SUKKAL.MAḪ) – doslova vznešený vysoký úředník, vezír  (summerské označení)

• po urském panovníkovi nejdůležitější osoba ve státě
  • spravoval Elam
• 1900 př. n. l. – nová dynastie sukkalmaḫů (také Epartiovců)
  • okolnosti nástupu nejasné
  • moc této dynastie brzy po celé západní Asii
  • ovlivňování dění v Asýrii, Babylónii, Ešnunně a v Mari
  • oslabeni Ḫammurapim
• větší a rozmanitější množství pramenů ⇒ přesto jedno z nejnejasnějších období co do chronologie
• neklidné období – několik mezopotamských vpádů – např. Gungunum (1932-1906 př. n. l.) z Larsy

* Ebarti/Eparti     ⇒ zřejmě zakladatel dynastie

* Šilḫaḫa    ⇒ první skutečný panovník dynastie  ⇒ „vybraný syn Epartiho“

* Atta-ḫušu   ⇒ snad uzurpátor  ⇒ „syn sestry Šilḫaḫy“, ale také „pastýř lidu Sús“

* Kuk-Kirmaš   ⇒ snad 4. panovník dynastie  ⇒ první použil v Súsách titul sukkalmaḫ

* Sive-palar-ḫuppak (kol. 1780 př. n. l.) ⇒ současník Zimrī-Līma z Mari (1782-1759 př. n. l.) a babylónského Ḫammurapiho (1792-1750 př. n. l.) ⇒ na čas nejmocnějším mužem Předního východu

⇒ Elam oslaben koalicí vedenou Ḫammurapim

⇒ následující králové doloženi ekonomickými a právními texty ze Sús a několika málo královskými nápisy – isolace ⇒ doloženo mnoho jmen – nejasné zařazení

Charakteristika vlády sukulmahhů

• v kultuře orientace na Mezopotámii
• Súsy hlavním centrem – pod mez. vlivem – např. súsko-mezopotamský pantheon ⇒ královské tituly mez. původu (titul „král Anšanu a Sús“ brzy opuštěn) ⇒ úřední listiny psány v akkadštině a sumerštině
• nástupnictví ⇒ primogenitura, ale upřednostněna endogamie – titul „syn sestry Šilḫaḫy” neznamená „synovec“, ale přesněji syn, jehož Šilḫaḫa zplodil se svojí vlastní sestrou“
• státní moc ⇒ často jakýsi „triumvirát“ ⇒ „sukkalmach“      ⇒ „sukkal Elamu a Šimaški“     ⇒ „sukkal Sús“ – z jedné příbuzenské skupiny

Prameny z tohoto období

• Prameny ze Sús
  • Elam navazuje na Mezopotámskou kulturu
  • Hospodářské záznamy
• Prameny z Mári
  • Elam představoval významnou mocnost tehdejší doby
  • Zasahovali do politické oblasti Sýrie a Mezopotámie
  • Elamští panovníci jsou popisovány jako otcové mezopotamských a syrských panovníků
  • Označováni jako velko-králové
• Elam obchodoval s cínem (doba bronzová)
  • Dovážení cínu – kontrola Elamských panovníků

 

Středoelamské období

TEMNÉ OBDOBÍ (asi 1600-1500 př. n. l.) 

• středoelamské období – období „elamizace“ Súsiany ⇒ starší titul „král Anšanu a Sús“ ⇒ akkadský jazyk postupně vzácným úkazem ⇒ v Súsianě zaveden elamský panteon
• dynastie Kidinuovců / potomků Kidinua (asi 1500-1400 př. n. l) ⇒ pět doložených králů – nemáme žádný doklad naznačující filiaci ⇒ první změny typické pro středoelamské období    – titulatura – „král Sús a Anšanu“    – uvedení elamského pantheonu do Súsiany
• ⇒ stále ale pokračují v používání akkadštiny ve všech svých nápisech

STŘEDOELAMSKÉ OBDOBÍ (asi 1500-1100/1000 př. n. l.)

• potomci krále Igeḫalkiho (1400-1200 př. n. l.)
  • málo pramenů
    • elamské kulturní traduce
    • nepoužívá se už sumerské titulování
    • písemné prameny v elamštině – dedikace, stavební texty, jenom málo textů v akkadštině
    • méně uctívání akkadského pantheonu – uctívání bohů elamského původu
  • starší poznatky ⇒ nástup spjat s nájezdem krále Kurigalzua II. (1332-1308 př. n. l.) ⇒ sedm králů
  • dva novější prameny ⇒ novobabylónský dopis psaný elamským králem – snad  Šutruk-Naḫḫunte     – výčet elamských králů, kteří se oženili s kassitskými princeznami, a jména dětí ⇒ dva fragmenty sochy s elamským nápisem     – přičteny dalšímu dosud neznámému králi
  • ⇒ počátek vlády dynastie posunut dále do minulosti ⇒ známe deset králů, není ale jisté, zda je seznam kompletní
  • ⇒ počátek vlády někdy na zač. 14. stol. př. n. l. ⇒ stol. př. n. l. – celý Elam i v oblasti na SZ pobřeží Perského zálivu
  • „elamizace“ Súsiany ⇒ jen velmi vzácné dokumenty psané v akkadštině ⇒ titul „král Anšanu a Sús“ ⇒ božstva z íránské vrchoviny zavedena také v Súsianě

* Untaš-Napiriša (asi 1275-1250 př. n. l.)

• ⇒ město Dūr-Untaš (také Al-Untaš-Napiriša; dn. Čoḡa Zanbīl)
  • nova residence, již vybudoval hned na začátku vlády
  • i po jeho smrti používáno jako hlavní město
  • nebylo změněno pozdějšími přestavbami
    • na sto hektarů, obklopeno hradbami
  • dvojí zasvěcení velkého zikkurratu – Inšušinak, Napiriša
    • postaven z nepálených cihel
    • čtverčový půdorys, rohy podle světových stran
    • dnes dochován do výšky 25 metrů, původně měl kolem 50 metrů
    • na vrcholu byla svatyně se čtyřmi schodišti
    • v blízkosti byly nalezeny další chrámové budovy – chrámy bohů celé elamské konfederace – Avan, Šimaški, božstva súsko-mezopotamského pantheonu
      • velké množství budov, nalezeny I klenuté hrobky
    • více politický než náboženský charakter ⇒ žena Napirasu

 * Kidin-Ḫutran III.

• ⇒ tažení proti kassitským králům Babylónie
• Enlil-nādin-šumi (po 1228 př. n. l.)
• Adad-šuma-iddina (1224-1209 př. n. l.)
• vztahy s Babylónií se zhoršily
• konci této dynastie nevíme nic bližšího

 

• Šutrukovci (asi 1200-1100 př. n. l.)
  • 1200 př. n. l. ⇒ Súsy opět získaly svoji velikost a Elam dosáhl svého vrcholu
  • častá válečná tažení proti kassitské Mezopotámii ⇒ nákladné rekonstrukce chrámů

* Šutruk-Naḫḫunte (asi 1185-1155 př. n. l.)

• válečná výprava do Mezopotámie – ukořistil stélu Chammu-rabbiho
• umělecké památky do Sús ⇒ kassitský Zababa-šuma-iddina (1160 př. n. l.)
• syn Kudur-Naḫḫunte (1155-1150 př. n. l.)
• svrhnul Enlil-nādin-aḫiho (1159-1157 př. n. l.) – poslední kassitský panovník
  • povstání – do Elamu socha boha Marduka
• zanechal nápisy

 

* Šilḫak-Inšušinak (1150 -1120 př. n. l.)

• velké množství nápisů psaných v elamštině
• válečná tažení do Mezopotámie
• rekonstrukce a stavba chrámů v Súsianě a Elamu

* Ḫutelutuš-Inšušinak (1120-1110 př. n. l.) ⇒

• sám nazývá „synem Kutir-Naḫḫunta a Šilḫak-Inšušinaka” a „synem Šutruk-Naḫḫunta, Kutir-Naḫḫunta a Šilḫak-Inšušinaka”
• pravděpodobně synem Šutruk-Naḫḫunta a jeho dcery
• vpád Nabukadnezara I. (1125-1104 př. n. l.) – II. dynastie z Isinu Nabukadnezarova fiktivní autobiografie
• Nabukadnezar I. v Elamu ⇒ na čas musel uprchnout se Sús
• po něm snad ještě jeho bratr

 

 

JAK SE OBLÉCT DO ORIENTU?

Jako místní! Povídání k tomu naleznete na mém blogu na Idnes.cz, a jelikož se tohoto zlatého pravidla držím zejména v Maroku, přikládám fotogalerii.

Gandora – původně oblečení na doma, dnes ho nosí i místní holky už po venku. Velmi lehké, pohodlné oblečení.

Klasická džellába – tato má krátké rukávy, a nosím ji hlavně na nákupy.

Že by v tomto modelu chodily místní ženy, tak to moc ne. Ale praktické jsou ty kalhoty.

Tady je vidět, že se gandora dá vevnitř kolem těla pod hrudníkem uvázat, takže jsou z toho celkem hezké šaty.

Tady jsem v džellábě – není to vidět, ale má taky kapuci, a tím se odlišuje od kaftanu.

Marocký kaftan – ty nejslavnostnější mají opasek, tento je spíš na každodenní použití. Jak je vidět, byla zima, mne kaftan krásně hřál.

Do pouště bez pokrytí hlavy ani náhodou 🙂

Dámy z mé skupiny si také pořídily dželláby.

Syrská abája a já v Íránu.

V Íránu – šátek nemusí být zas tolik upnutý – byla to moje první cesta, a moc jsem toho o oblékání se v Íránu nevěděla.

V Šírázu u hrobky Háfeze – barevně.

Tady jsem v roce 2012 už ve stylu, který nosí holky běžně – kalhoty, k tomu často i upnutý „manto“ – kabátek, a šátek volně.

POZNÁVACÍ ZÁJEZDY 2014

 

V dubnu tomu bude přesně 10 let, co jsem poprvé odjela na Blízký východ pracovně, za účelem provádění pobytových a poznávacích zájezdů. A proč jsem si vybrala zrovna Blízký východ? Myslím si, že jako kolébku naší civilizace by ji měl navštívit každý, kdo se zajímá o historii lidstva, počátky jeho kultury a dějiny náboženského myšlení. Na relativně malém prostoru se dodnes zachoval odkaz Římanů a Řeků, prvních křesťanů a řady dynastií před naším letopočtem i našeho letopočtu. To vše je zasazeno do kontextu geograficky zajímavého území, na kterém najdete jak vysoké hory, tak zelené pláně a louky, ale i oázy a poušť. K tomu nelze zapomenout na výborné jídlo a přátelskou, pohostinnou mentalitu Arabů, Peršanů, Židů, nebo Berberů, kteří oblast kouzelného Orientu od Maroka po Írán obývají.

Doufám, že můj desátý rok coby průvodkyně bude úspěšný, a to zejména z hlediska zájmu klientů o kouzelné země Orientu, které si tuto pozornost zaslouží.

Na co se můžete tento rok se mnou těšit? Především na úspěšné zájezdy do Maroka, které se vždy velmi rychle naplní několik měsíc dopředu, mojí oblíbenou kombinaci Izrael-Jordánsko, která bude tento rok ve dvou podobách – kratší zájezd na 8 dnů, a delší zájezd na dva týdny.

V plánu je také několik zájezdů do Íránu, který je přece jenom trochu bokem a neplní se tak často. Přitom jde o jednu z nejpříjemnějších a nejpřátelštějších zemí na světě!

Těším se také na zájezd Tunisko – Alžírsko – Maroko, který na českém trhu nemá konkurenta, a umožňuje poznat tři krásné země severozápadní Afriky ve vyváženém a pečlivě zpracovaném programu.