Philae je latinský název chrámu ležícího na dávné hranici mezi Egyptem a Núbií. Je to poslední chrám postaven k uctívání staroegyptských bohů. Původně se nacházel na ostrově Philae, odkud byl při výstavbě Asuánské přehrady přestěhován na své stávající místo. Egypťané mu říkali Pilak („konec“)
Jako místo pro své stavitelské plány si ostrov Philae vybral již král Taharka (689 – 664 př. n. l.), největší architektonické aktivity však ostrov zažil až za vlády Ptolemájovců a to především Ptolemaia II. (285 – 246 př. n. l.), který nechal postavit svatyni bohyně Isidy a jižní část chrámu mammisi (chrámu jejího narození) a dále Ptolemaia VII. a XI. a Euergeta II. Po vzniku římské nadvlády nad Egyptem po roce 30 př. n. l. se na další výstavbě chrámů na ostrově Philae podíleli i římští císaři Augustus (30 př. n. l. – 14 n. l.) a Tiberius (14 – 37 n. l.), dále pak Claudius, Traján, Hadrián, Antonius Pius a další. Po roce 640 n. l. se však po ovládnutí Egypta Araby, na ostrově Philae zastavil čas a kněží i obyvatelstvo ostrova bylo vyhnáno. Život na ostrově opět probudila až Napoleonova výprava, která Philae znovuobjevila někdy v roce 1799.
Chrám patří mezi nejkrásnější v Egyptě. Na prvním pylonu (vstupu do chrámu) je vyobrazen Ptolemaios XII. V tradiční pozici je připraven obětovat zajaté nepřátele bohyni Isis, Horovi a Háthor. Vstupním portálem se dostaneme na velké nádvoří chrámu. Velké nádvoří je na východní straně ohraničeného kolonádou a komorami pro kněze, na západě kaplí zrození s krásným sloupovým ochozem s Háthořinými hlavicemi. Hlavice představují tvář bohyně Hathor s kravíma ušima a nesou na hlavách hudební nástroj sistrum.
Ze zadní strany nádvoří ohraničuje 2. pylon. Na 2. pylonu jsou obětní scény faraóna Ptolemaia XI. před Isis a Horem. Dole je umístěna velká žulová deska, kterou sem nechal umístit Ptolemaios VI., když budoval chrám. 2. pylon přechází do sloupové síně, která sloužila v křesťanském období jako kostel. Do zdí jsou zde vytesány četné koptské kříže a oltář je orientován na východ. Odtud se přechází přes naos s 12 síněmi do nejsvětější svatyně s krásnými reliéfy věnovanými hlavně božské triádě Osiris, Isis a Hor. Na severním konci ostrova stál Augustův chrám a Diokleciánova brána. Mezi nimi a chrámem bohyně Isis stály dva kostely, které od poloviny 4. století existovaly spolu s pohanskými kulty. Ty byly nakonec vymýceny za byzantského císaře Justiniána v 6. století. Poslední významnou stavbou na Philae je Trajánův pavilon. Stal se symbolem celého ostrova.
Philae přežila své zapomnění a po staletích se opět stala lákavým cílem pro řadu návštěvníků. Nad jejím dalším osudem se roku 1902, kdy byla dostavěna stará Asuánská přehrada, objevil otazník, který se v roce 1912 a 1930 změnil na náhrobek, neboť v těchto letech byla zvýšena hráz přehrady a voda nádrže stoupla natolik, že se přelila přes ostrov a zatopila z většiny chrámy na ostrově. První hlasy, které varovaly před naprostým zničením památek na Philae, se ozvaly již roku 1909, iniciátorem byl tehdy Pierre Loti. Skutečně vážně se však problémem Philae začalo zaobírat mnohem později a teprve v roce 1968 padlo konečné stanovisko o záchraně Philae. O několik let později započaly přípravné práce a v roce 1975 se chrám začal kousek po kousku rozebírat a jeho jednotlivé části přenášet na obrovskou kamennou skládku v Šellálu. Jako místo nového spočinutí chrámů byl vybrán ostrov Agilika, vzdálený pouhých 500 metrů od zatopeného ostrova Philae. Agilika byla však vyšší a užší než původní Philae a tak byla její výška seřezávána a přebytečným materiálem byl ostrov rozšířen. Na jaře roku 1977, po všech povrchových úpravách byl chrám, jak velká obří skládačka opět dáván do své původní podoby (před opětovným složením bylo zrestaurováno na 5000 bloků a odstraněny některé nevhodné úpravy z dob minulých). V srpnu 1979 bylo dílo dokončeno a v březnu 1980 zpřístupněno veřejnosti. Dnešní chrám se tedy ocitá na ostrově Agilika.
KOUZLO ORIENTU 