Karnak není rozsáhlý pouze co do velikosti (zaujímá přes 2 km2), ale také co do doby výstavby, se kterou bylo započato před 4 700 lety. V době Starověkého Egypta zde probíhala intenzivní stavební činnost přes více než 2 000 let, a dá se říci, že stavební práce (resp. restaurátorské) probíhají dodnes.
Chrám boha Amonrea v Karnaku, centrální stavba karnackého komplexu, je největší náboženskou stavbou světa. Sloužil jako pozemský domov boha, obklopený sídly jeho božské rodiny, jeho manželky Mut a syna Chonsua. Podle archeologických výzkumů byla tato oblast osídlena již v době prehistorické. Existují i doklady stavebních prací z doby 3. dynastie. Své důležitosti nabyl v době Nové říše. Panovníci této doby se předháněli v intenzivitě stavební činnosti, často však použili pohodlného způsobu usurpování staveb svých předchůdců. Nechávali stesávat výzdobu jejich zdí, přepisovali původní jména.
Karnacké kněžstvo patřilo k nejbohatším v Egyptě. (Dle záznamů z Nové říše, vlastnili okolo 81 tis. otroků a sluhů, 421 tis. kusů dobytka, 691 tis. akrů zemědělské půdy, 83 lodí, 46 loděnic. Jen za vlády Ramesse III. chrám obdržel dary v hodnotě zhruba 32 tis. kg zlata, 998 tis. kg stříbra, 2 400 tis.kg mědi apod.).
Z mnoha staveb, které kdy na tomto místě byly postaveny, se jich mnoho nedochovalo, a to těch, které byly použity na novější stavby, či ty, které byly postaveny z nepálených cihel. Zdá se, zřejmě nikdy neexistoval žádný jednotný stavební plán. Na konci Nové říše, kdy byl Karnak již zcela zastavěn, byly nové budovy umísťovány kamkoli, kde bylo místo. Na poškození staveb se také podílela větrná a vodní eroze, jakož i zemětřesení. Některé stavby sloužily jako úkryt křesťanů v době jejich pronásledování, jiné byly poškozeny v dobách válek.
Struktura a dělení chrámu
Karnak se dá rozdělit do 4 základních částí.
- Na severu se nachází velký komplex s chrámem boha Moncua, komplex zasvěcený bohyni Maat a mnoho menších staveb z kamene i nepálených cihel. Moncuův chrám byl údajně spojen Alejí sfing s mnohem starším chrámem tohoto boha v Medamúdu (asi 5 km na sever).
- Na východě dal vybudovat Achnaton nezastřešený chrámový okrsek na počest boha Atona.
- Na jihu můžeme najít chrám bohyně Mut, chrámy Amenhotepa III. a Ramesse III. (nepřístupné turistům).
- Poslední část, tzv. Hlavní okrsek je ze všech nejznámější, neboť právě ten je často navštěvován. Nejdůležitější stavbou je chrám boha Amonrea, hlavního boha oblasti. Na délku má 375 metrů a pokrývá 25 ha. Hlavní okrsek celkově zabírá 100 ha a nachází se zde také chrámy jiných božstev – Ptaha, Chonsua, Usira, Ipet aj.
Okolo těchto staveb leží pod vrstvami nilského bahna starověké město Théby, neboli Vaset, které mělo v době Nové říše až 50 tis. obyvatel. Tato oblast je zcela neprozkoumána.
Chrám boha Amon Ra
Ohradní zeď obklopující hlavní chrámový okrsek vymezuje území 500 metrů dlouhé a 500 metrů široké, je více než 12 metrů vysoká a 8 metrů silná. Protože cihly nebyly kladeny rovně, vlní se symbolicky jako voda. Jako voda praoceánu z něhož vystoupil prapahorek, na němž vznikl život. A Amonreův chrám měl právě symbolizovat onen prapahorek, na němž došlo ke stvoření. Když v 60. letech minulého století došlo k přestavbě zdi, byl zachován její původní vlnící se tvar. Nalezneme zde 5 velkých a několik menších vstupních bran. Současný vchod pro turisty vede přesně nad cestou, kterou používali i starověcí kněží. Jen ti tehdy přijížděli na člunech po kanálu vedeném z Nilu do vodní nádrže tvaru T před kamenným molem.
Přístupová cesta
Dnešní Amonovo nábřeží bylo kdysi přístavem, kde během slavností kotvily velké lodě se sochami boha Amona a jeho doprovodu. Jedná se o pískovcovou plošinu, velkou 13 x 15 metrů. Původně na jeho severovýchodním a jihovýchodním rohu stály dva čtyřmetrové obelisky. obelisk Sethiho II. zde můžeme obdivovat i dnes. Uprostřed nábřeží se nacházel žulový podstavec, který nesl malou ceremoniální bárku, v níž byla přepravována socha Amona. V době Nové říše stály na sever od nábřeží královské paláce obklopené sady s datlovými palmami a granátovníky.
Na východní straně nábřeží sestupuje rampa k Aleji sfing, zvané jako Obětní cesta, kterou v dnešní době přistupují turisté k Prvnímu pylonu. Je lemována tzv. kriosfingami, tj. bytostmi s tělem lva a hlavou berana (posvátné zvíře boha Amona). Mezi jejich tlapami stojí malé postavičky Ramesse II. v usirovské podobě. Původně je nechali postavit panovníci Amenhotep III. a Thutmos IV. z 18. dynastie a stály v Luxorském chrámu, Ramesse II. je však později usurpoval a nechal přenést na toto místo. Celkem zde můžeme vidět 40 z původních 124 sfing, ty musely ustoupit stavbě Prvního pylonu. Dnes je můžeme najít za Prvním pylonem po obou stranách nádvoří.
První pylon
První pylon je monumentální bránou do Amonovo chrámu. Král Šešonk I. (22. dynastie) ho nechal naplánovat jako přesnou kopii současného Druhého pylonu. Stavba byla ale započata až ve 30. dynastii, za vlády Nechtaneba. Jeho rozměry jsou ohromující, je 113 metrů široký, 15 metrů silný a 40 metrů vysoký. Do obou jeho věží bylo vytesáno osm oken a pod nimi čtyři niky, které sloužily pro vysoké stožáry tyčící se do výšky 46 metrů a nesoucí barevné plátěné prapory, které do dálky symbolizovaly vstup do chrámu.
Mezi oběma křídly vede vstupní brána, 19 metrů vysoká, 7,5 metru široká a 5 hluboká. V dávných dobách zde zřejmě byly dřevěné dveře pokryté zlatem či bronzem tepaným reliéfem. Na zdech do dnešní doby můžeme vidět stopy ohně, které dveře zničily z době Ptolemaiovců. První pylon nebyl nikdy dokončen. Jeho kamenné kvádry jsou otesány jen velmi hrubě a nenese žádné nástěnné reliéfy.
První nádvoří
První otevřené nádvoří má rozměry 100 x 82 metrů. Před stavbou Prvního pylonu to bylo otevřené prostranství s řadou různých staveb, které byly později začleněny do stavebního plánu. Hned za Prvním pylonem po levé straně se nachází svatyně Sethiho II., která má jednoduchou konstrukci a zběžnou nástěnnou výzdobu. Je zasvěcena thébské triádě Amon – MUt – Chonsu a sloužila jako jedna z mnoha procesních kaplí, zastávek během velkých procesí. Skládá se celkem ze tří místností zasvěcených zleva Mut, Amonovi a Chonsuovi. Mezi vchody do těchto místností stávaly kdysi sochy Sethiho II. Na stěnách místností jsou znázorněny scény obětování bohům a scény z procesních oslav.
Alabastrový obětní oltář Taharkova kiosku (v pozadí 2. pylon)
Uprostřed nádvoří se nachází dvě řady po pěti sloupech, tzv. Taharkův kiosek pocházející z 25. dynastie, restaurovaný za Ptolemaiovců. Pět sloupů po levé straně bylo částečně rekonstruováno, dochoval se však pouze jeden po straně pravé. Sloupy měly hlavice otevřeného papyrového květu, byly téměř 19 metrů vysoké, za vlády Potolemaia IV. údaně byly propojeny zdí.
Zajímavá je velká cihlová stavební rampa, jejíž zbyky se nachází u východní strany jižní věže Prvního pylonu. Skládá se z řad cihlových zídek postavených kolmo k pylonu, prostor mezi zídkami je vyplněn sutí. Bloky na stavbu pylonu byly dopravovány po těchto rampách s pomocí válců, sání a provazů. Když místo navštívila Napoleonova expedice, několik pískovcových bloků stále spočívalo na rampě, kde je zanechali dělníci před 2 600 lety. Rampa měla být odstraněna po dokončení pylonu, ale nikdy se tak nestalo.
Svatyně Ramesse III.
Byla naplánována podle zádušního chrámu V Medinet Habu na západním břehu Théb. Tato svatyně vypadá, že je trochu nevyhodně umístěna, což je dáno tím, že v době její výstavby stála na otevřeném prostranství před tehdy prvním vstupním pylonem.Na rozdíl od ostatních staveb je její plán jednoduchý a snadno pochopitelný. Až do roku 1896 téměř celá svatyně byla zasypána sutí (zřetelné zabarvení stěn).
Před vstupním pylonem stojí dvě sochy Ramesse IIINa reliéfech má panovník na hlavě Dvojitou korunu Horního a Dolního Egypta (levá, východní věž pylonu) a korunu Dolního Egypta (pravá, západní věž). Stojí v typické vítězné pozici před Amonem: v jedné ruce drží bojovou palici a ve druhé svírá zajaté cizince. Amon mu podává vítězný meč.
Za vstupním pylonem se nachází malý dvůr s peristylem s pilíři, kterých je po obou stranách osm. Před nimi stojí sochy Ramesse III. v usirovské podobě (tj. s kříženýma rukama na prsou, ve kterých drží žezlo a důtky).
Na konci dvora se nachází rampa vedoucí do předsíně (pronáa) se čtyřmi usirovskými pilíři a čtyřmi sloupy. Jejich horní části, stejně jako celý strop, jsou pokryty černou barvou, což bylo způsobeno ohni, které tady zakládali křesťané v dobách jejich pronásledování, když se v těchto starých chrámech schovávali. Následuje hypostylová síň s osmi sloupy. Za ní pak svatyně Mut, Amona a Chonsua.
Právě Ramessova svatyně je typickým příkladem starověkého chrámu, nacházíme zde všechny jeho důležité součásti: vstupní pylon, otevřené nádvoří, hypostylový (sloupový) sál a svatyni.
Druhý pylon
Na jeho stavbě se podíleli Haremheb, Ramesse I., Ramesse II. a v neposlední řadě také Ptolemaiovci, kteří mu dodali jeho současnou podobu. Na jeho stavbu byly použity bloky starších staveb, zejména z těch, které nechal vystavět Achnaton. Tento pylon bývá někdy nazýván Ozařuje Vaset. Před severní (levou) částí vstupní brány je socha Ramesse II. z červené žuly, u jejichž nohou stojí v mnohem menším měřítku ženská socha. Podle některých znázorňuje jeho manželku Nefertari, jiní tvrdí, že se jedná o jeho dceru Bint-Anat. Najdeme zde i další dvě sochy Ramesse II., z nichž jedna je velmi zničena.
Hypostylový sál
Hypostylový sál, nazývaný také jako sloupová síň je nejimpozantnější částí celého Amonova chrámu. Měl znázorňovat symbol papyrusové bažiny, které lemovaly břehy Nilu. Ty byly každý rok zalévány nilskými záplavami a také tento sál byl navržen tak, aby byl v letních měsících záplav pokryt mělkou nilskou vodou. Symbolizoval bažinatou zem, obklopující prvotní pahorek, na něměž byl stvořen veškerý život.
Původně zde stály dvě řady po šesti velkých sloupech, které dnes tvoří střední osu sálu. Na jih a na sever od nich byla zdmi vymezena kolonáda, tak jak ji můžeme vidět v Luxorském chrámu. Teprve v 19. dynastii byly zdi zbořeny, přidáno 122 sloupů a za nimi vystavěny zdi nové. Síň je 103 metrů široká a 53 metrů dlouhá, pokrývá 5,5 km2. Centrální, tj. původní sloupy, jsou 23 metrů vysoké a mají hlavice ve tvaru otevřeného papyrusového květu. Po obvodu mají 10 metrů a jsou sestaveny z kamenných válců vysokých jeden metr o průměru tři metry. Zbylých 122 sloupů stojí ve 4 skupinách, po dvou na každé straně, jak severojižní, tak východozápadní. Mají zavřené papyrusové hlavice, jsou vysoké 15 metrů, po obvodu mají 8,4 metru. Rozdílná výška centrání řady a první řady nižších sloupů umožnila umístění kamenných mříží, propouštějících denní světlo (některé se dochovaly dodnes), to způsobilo, že osvětlena byla pouze hlavní osa sálu, ale čím dále se člověk dostával, tím byla větší tma. Kdysi byly po celém sále umístěny sochy (3 z nich stojí v současné době u vchodu).
Ačkoliv byla sloupová síň navržena již za dob Ramesse I., byla její stavba započata až za vlády Sethiho I. Kartuše Sethiho I. najdeme v severní polovině sálu, v jižní polovině kartuše Ramesse II. V obou částech je velký rozdíl v kvalitě výzdoby, zatímco část Sethiho I. je propracována s daleko větší pečlivostí, obsahující vystouplé reliéfy s řadou postav, část Ramesse II. je provedena daleko rychleji, v zahloubeném reliéfu bez podrobných detailů. Původně byly všechny reliéfy nádherně barevně provedeny. Na některých sloupech, zejména v jejich horní polovině jsou zřetelné dodnes.
Třetí pylon
Třetí pylon byl postaven Amenhotepem III.. Dnes tvoří zadní stěnu Hypostylové síně. Na jeho výstavbu byly zčásti použity kamenné kvádry dřívějších staveb (např. svatyně Senusreta I., svatyně Hatšepsut, kdy tyto bloky byly z pylonu vyjmuty a obě stavby bylo znovu zrekonstruovány, dnes se nachází v Muzeu pod širým nebem). Pylon je značně poškozen, na jeho jižní věži je špatně čitelný seznam kořisti Amenhotepa III. z asijských zemí.
Mnohem zajímavější jsou scény z levé vnější zdi zobrazující panovníka Amenhotepa III. plujícího po Nilu ve velké bárce Amonrea během svátku Ipet a Krásného svátku Údolí. Bárky jsou zaznačeny téměř na polovině severní věže. Byly to krásné, více než 68 metrů dlouhé lodě. Jednu z nich dal Amenhotep III. popsat na stéle ve svém zádušním chrámu na západním břehu Nilu.
Malý dvůr mezi Třetím a Čtvrtým pylonem nechal postavit Thutmose I. Současná dlažba není původní. Z původních čtyřech obelisků (dva Thutmose I. a dva Thutmose II.) dnes stojí pouze jeden, a to Thutmose I. Byl zhotoven ze žuly, jeho výška je 22 metrů. Byl přivezen až z lomů u Asuánu po bárce po řece Nil. Jeho jméno je znázorněno v kartuších na všech stranách obelisku, později zde byla přidána i kartuše Ramesse IV.
Čtvrtý, pátý a šestý pylon
Čtvrtý pylon byl postaven za vlády Thutmose I. (dále opraven Thutmosem IV., Sethim II., Ptolemaiem VIII. a Alexandrem Velikým). Před východní zdí obou dveří stojí sochy panovníka v usirovské podobě. Za pylonem se nachází příčný sál, který byl kdysi zastřešen dřevěnou střechou podepíranou dřevěnými sloupy. Thutmose III. dřevo nahradit kamennými kvádry.
Nachází se zde také nádherný žulový obelisk královny Hatšepsut, který zde nechala vztyčit v 16. roce své vlády. Původně byly obelisky dva, druhý byl však rozlomen a roztroušen po komplexu. Jeho horní část, zdobená scénami královniny korunovace, leží v blízkosti Posvátného jezera. Dochovalý obelisk je 30 metrů vysoký, má 2,6 m2 v průřezu a váží 323 tun. Původně byla jeho horní část, tzv. pyramidion, obložena elektrem, v té době velmi používanou slitinou zlata a stříbra.
Po Hatšepsutině smrti dal Thutmose III. obelisky obezdít ve snaze zničit jejich památku. Jediné, čeho tím ale dosílil, byla jeho záchrana před poškozením.
Také Pátý pylon nechal postavit Thutmose I. Později ho opravil Thutmose III. a Amenhotep III. Za ním se nacházel další sál, který je dnes ve velmi špatném stavu. Původně zde stálo dvacet sloupů a řada usirovských soch podél východní strany. Před levou věží sedí socha Amenhotepa III.
Šestý pylon dal postavit Thutmose III. Na jeho západní stěně můžeme vidět jména 120 syrských (nalevo) a núbijských (napravo) měst, dobytých jeho vojskem. Brána je z červené žuly. Na východ od pylonu se nachází malé komnaty známé jako Síň análů. Na severní straně chrámové osy stojí dva velké pilíře, jeden s vytesaným lotosovým květem (symbol Horního Egypta) a druhý s papyrusem (symbol Dolního Egypta).
Posvátné jezero
Nachází se ve východní části chrámového okrsku. Měří 200 x 117 metrů, jeho současná podoba pochází z doby krále Taharky (25. dynastie). Je naplněno prosakující spodní vodou a po většinu roku má špinavou barvu řas. Ačkoliv zde byly provedeny pokusy k jejímu vyčištění, nezdařily se. Jezero je také někdy označováno jako Slané jezero. V dnešní době je voda jezera značně znečištěná. Ani kdysi nebyla používána k omývání, neboť chrámoví kněží museli být z rituálních důvodů omývání čerstvou tekoucí vodou. Na jezeře ale veslovali při různých slavnostech na malých posvátných bárkách.
V blízkosti posvátného jezírka se také nachází obrovská socha kamenného skaraba na velkém žulovém podstavci. Skarabeus představuje Atum – Cheprera, jednu z forem boha Slunce. Toto je jediný dochovaný skarabeus z původních čtyř, které se nacházely na západní břehu Théb v zádušním chrámu Amenhotepa III. Byl sem přemístěn králem Taharkou z 25. dynastie.
KOUZLO ORIENTU 