1. dynastie 2920 – 2770 př.n.l.

Nejdůležitější král a zakladatel dynastie – Meni (Narmer) – sjednotil Horní a Dolní Egypt, poprvé vytvořil mocnou egyptskou říši

 

     4. dynastie 2575 – 2465 př.n.l.

Králové jsou stavitelé třech pyramid v Gize (první pyramida – Džoserova – král žil ve třetí dynastii)

  • Snofru (2575 – 2551)
  • Chufu (2551 – 2528)
  • Radžedef (2528 – 2520)
  • Rachef (2520 – 2494)
  • Menkaure (2490 – 2472)

6. dynastie 2323 – 2150 pr.n.l.

– králově staví pyramidy v Sakáře, Abu-Síru, Dahšúru

  • Teti (2323 – 2291)
  • Pepi I. (2289 – 2255)
  • Merenre (2255 – 2246)
  • Pepi II. (2246 – 2152)

18 – 20. dynastie 1550 – 1070 pr.n.l.

– zlatý věk v Egyptské historii, vládnou nejvýznamnější králové, hlavním městem je hornoegyptský Luxor

 

18. dynastie

  • Ahmose (1550 – 1525)
  • Amenhotep I. (1525 – 1504)
  • Thutmose I. (1504 – 1492)
  • Thutmose II. (1492 – 1479)
  • Thutmose III. (1479 – 1425)
  • Hatšepsut (1473 – 1458)
  • Amenhotep II (1427 – 1401)
  • Thutmose IV. (1401 – 1391)
  • Amenhotep III. (1391 – 1353)
  • Amenhotep IV. (1353 – 1335)
  • Smenchkaré (1335 – 1333)
  • Tutanchamon (1333 – 1323)
  • Aje (1323 – 1319)
  • Haremheb (1319 – 1307)

19. dynastie

  • Ramesse I. (1307 – 1306)
  • Sethi I. (1306 – 1290)
  • Ramesse II. (1290 – 1224)
  • Merenptah (1224 – 1214)
  • Sethi II. (1214 – 1204)
  • Amenmesse (1210 – 1209)
  • Siptah (1204 – 1198)
  • Tvosret (1198 – 1196)

20. dynastie

  • Setnacht (1196 – 1194)
  • Ramesse III. (1194 – 1163)
  • Ramesse IV. (1163 – 1156)
  • Ramesse V. (1156 – 1151)
  • Ramesse VI. (1151 – 1143)
  • Ramesse VII. (1143 – 1136)
  • Ramesse VIII. (1136 – 1131)
  • Ramesse IX. (1131 – 1112)
  • Ramesse X. (1112 – 1100)
  • Ramesse XI. (1100 – 1070)

 

Makedonská dynastie 332 – 304 př.n.l.

  • Alexandr Veliký (332 – 323)
  • Filip Arrhidaios (323 – 316)
  • Alexandr IV. (316 – 304)

Řecká ptolemaiovská dynastie 304 – 30 př.n.l.

  • Ptolemaios I. (304 – 284)
  • Ptolemaios II. (285 – 246)
  • Ptolemaios III. (246 – 221)
  • Ptolemaios IV. (221 – 205)
  • Ptolemaios V. (205 – 180)
  • Ptolemaios VI. (180 – 164 a 163 – 145)
  • Ptolemaios VII. (145 – 145)
  • Ptolemaios VIII. (170 – 163 a 145 – 116)
  • Kleopatra III. a Ptolemaios IX. (116 – 107)
  • Kleopatra III. a Ptolemaios X. (107 – 88)
  • Ptolemaios IX. (88 – 81)
  • Kleoptara IV. (81 – 80)
  • Ptolemaios XI. (80 – 80)
  • Ptolemaios XII. (80 – 58 a 55 – 51)
  • Berenike IV.. (58 – 55)
  • Ptolemaios XIII. (51 – 47)
  • Ptolemaios XIV. (47 – 44)
  • Kleoptara VII. (51 – 30)

 

Nejdůležitější králové

Narmer (Meni) – asi 3000 př. n. l. Legendární zakladatel 1. dynastie egyptských králů, který okolo roku 3000 př. n. l. dobyl Deltu a trvale sjednotil Horní a Dolní Egypt. Před sjednocením byl centrem Egypta Cinev (řecky Thinis), pak Narmer založil nové hlavní město – Mennofer (řecky Memfis), ale stále žil v Cinevu. Egypťané jej považují za krále, který převzal vládu od bohů. Tento legendární panovník údajně zemřel tak, že ho do Nilu stáhl hroch, čímž si podle egyptské víry zajistil nesmrtelnost.

Džoser – Druhý král 3. dynastie – 2700 – ? př. n. l.. Na trůn se dostal pravděpodobně po smrti svého předchůdce Sanachta. Džoser byl ve své době známý pod Horovým jménem Necerichet. Jeho rozsáhlý hrobový komplex (545 × 278 m) v Sakkáře se stupňovitou pyramidou (vůbec první egyptskou pyramidou) je nejstarším dokladem egyptské monumentální architektury postavené z kamene. Její stavitel je Džoserův nejvyšší hodnostář Imhotep. Ten byl prohlášen za patrona stavitelů a stavbařů později i za patrona písemnictví, věd a umění – bohem se stal v době Ptolemájovců. Džoser dobyl část Sinajského poloostrova, kde ho lákala měd a tyrkys. Vybudoval mnoho obranných zdí a „přestěhoval“ hlavní město z Cinevu do Mennoferu. Nechal si také postavit symbolickou hrobku v Abydu.

Snofrev – Po roce 2600 př. n. l., první král 4. dynastie. Otec stavitele největší pyramidy Chufua. Snofrev podnikal válečné výpravy na Sinaj, do Núbie a dostal se dokonce až do dnešního Libanonu. Nechal vybudovat „Hradbu Jižní a Severní země“. Snofrev se zároveň staral i o vnitřní poměry v zemi. Nechal si postavit tzv. Lomenou a Červenou pyramidu v Dahšúru a malou pyramidu v Síle. Celkový objem zdiva Snofruových pyramid představoval 3,7 miliónu m3. A to je mu ještě připisována pyramida v Medúmu a dvě mastaby v Sakkáře a Abydu. Během jeho vlády se začíná uctívat sluneční bůh Re.

Chufu (Cheops) – Druhý král 4. dynastie, 2575 – ? př. n. l.. Egyptský panovník 4. dynastie, stavebník Velké pyramidy v Gíze, největší egyptské pyramidy vůbec (232,4 x 232,4 x 146,7 m). V okolí jeho pyramidy bylo mj. objeveno celkem pět jam, v nichž byly uloženy pohřební lodě. Z nich se dochovaly dvě velké dřevěné lodi. Jedna byla restaurována a dnes je vystavena ve zvláštním muzeu nedaleko pyramidy. Vládl vskutku jako bůh, protože mu patřilo vše i lidské životy. Tento despotismus však Egypt uvrhl Egypt do bídy a Chufua do obrovských dluhů, kterých se zbavil tak, že je uvalil na své poddané.

Rachef – † kolem 2480 př. n. l.. Vládl podobně jako jeho otec Chufu. Nechal si postavit prostřední pyramidu v Gíze (Ikdyž již měl pohřebiště od otce u Velké pyramidy) a zřejmě i sfingu, která zřejmě znázorňuje samotného Rachefa. Sfinga je největší socha na světě.

Menkaure – panovník (řec. Mykerinos) egyptské 4. dynastie, syn Rachefův. Menkaureovi patří nejmenší pyramida na královském pohřebišti v Gíze. V údolním chrámu byly objeveny panovníkovy kamenné skulptury, mezi nimiž vynikají především tzv. Menkaureovy triády z černozelené břidlice.

Thutmose I. – 1535 – 1510 př. n. l. Rozšířil hranice Egypta, jako doposavad žádný jeho předchůdce. Dobyl celou Núbii a také území až po řeku Eufrat v dnešním Iráku. Byl prvním králem, který se nachal pohřbít v Údolí králů.

Thutmose II. – 1510 – 1490 př. n. l. Snažil se potlačit povstání na územích, které dobyl jeho předchůdce.

Hatšepsut – 1490 – 1468 př. n. l. Byla to manželka a zároveň sestra Thutmose II. Po jeho smrti se stala regentkou za nedospělého nevlastního syna, pozdějšího panovníka Thutmose III. Svou moc si však podržela až do své smrti. Zasloužila se o vnitřní rozvoj Egypta, protože nepodnikala žádné válečné výpravy. Mír se sousedy i se vzdálenými zeměmi se snažila udržet prohlubováním obchodních vztahů. Ze staveb je nejznámější její zádušní chrám v Dér el-Bahrí na západním břehu Nilu poblíž Luxoru, který postavil známý architekt Senenmut. Chtěla, aby po ní na trůn nastoupila její dcera Nefrure, která zřejmě zemřela dříve.

Thutmose III. – 1468 – 1436 př. n. l. Nejmocnější z panovníků 18. egyptské dynastie. V době smrti svého otce byl nezletilý a jeho nevlastní matka Hatšepsut se ujala vlády. Thutmose byl 22 let formálně pouze jejím spoluvládcem, za což se jí chtěl pomstít tak, že nařídil vymazání královny z historie – to se mu naštěstí nepovedlo. Během vlády Hatšepsut se uplatňoval stále více v prostředí egyptské armády, kde hledal a nacházel oporu. Když nakonec po Hatšepsutině smrti sám převzal vládu, stal se z něho velmi energický panovník a největší z egyptských válečníků. Podnikl 16 válečných tažení. Jeho výboje směřovaly jednak do Núbie, kterou si zcela podmanil až po 4. nilský katarakt, jednak do západní Asie. Zde dokonce překročil řeku Eufrat a vytvořil tak říši, jejíž velikost se už žádnému z jeho nástupců nepodařilo dosáhnout, ba ani udržet. Během své vlády se snažil překonat své předchůdce i četnými stavebními aktivitami především v Karnaku. Na stěnách karnackého chrámu boha Amona jsou také zaznamenány poměrně objektivně výsledky jeho válečných tažení včetně bitvy u Megidda.

Amenhotep III. – 1405 – 1367 př. n. l. Zděděné impérium (kromě Egypta ovládal i Núbii, Palestinu, Libanon a část Sýrie) dále nerozšiřoval, ale spíše jen udržoval, mj. i pomocí dynastických sňatků s dcerami sousedních vládců. Významně podporoval umění – za jeho vlády vrcholil tzv. krásný styl v architektuře, sochařství a malbě. Nechal postavit nebo přestavět řadu chrámů (mj. v Luxoru a na různých místech v Núbii). Z jeho zádušního chrámu západně od Luxoru se dochovala pouze dvojice gigantických soch (v antice označených jako Memnónovy kolosy). Byl to asi nejvíce utrácející faraon ze všech. Pořádal množství honů a slavností. Jeho hrobka je nedaleko Údolí Králů v tzv. Údolí Opic.

Amenhotep IV. (Achnaton) – 1367 – 1350 př. n. l.panovník 18. egyptské dynastie. V zájmu upevnění královské moci podporoval spolu se svou manželkou Nefertiti kult boha Atona (mj. změnil své jméno na Achnaton, tj. Prospěšný Atonovi), po určitou dobu potlačoval kulty jiných božstev. Opustil Théby a založil nové hlavní městoAchetaton (Atonův obzor), kam se přestěhoval s celým dvorem. Reformy vyvolaly odpor kněží a oslabily zemi, a proto byl zřejmě otráven. Po jeho smrti byl obnoven starý řád. Umění jeho doby nese rysy naturalismu.

Tutanchamon – 1347 – 1339 př. n. l. Tutanchamon v egyptštině znamená Živoucí Amonův obraz, jeho otec mu ale dal jméno Tutanchaton, což znamená Živoucí podoba Atonova. Jeho otec Amenhotep IV. prováděl náboženskou reformu (uctívání Atona), ale on v ní nepokračoval. Proslulý je objev jeho téměř nedotčené hrobky s bohatou pohřební výbavou v Údolí králů. Hrobku objevil v roce 1922 Howard Carter. Nebýt tohoto velkého objevu byl by Tutanchamon pro laiky naprosto neznámý, ale teď je to jeden z nejznámějších faraonů. Na trůn se dostal ve svých devíti letech, ale i tak zemi vedli Amonův velekněz Aje a vojevůdce Haremheb. Díky tomu dochází k upevnění moci Amonových kněží. Obnovoval chrámy ostatních bohů, které nechal zničit Amenhotep IV. Po necelých deseti letech byl odstraněn stejně jako jeho předchůdci.

Ramesse II. – 1290 – 1224 př. n. l., 19. dynastie. Ramesse II. je jeden z nejznámějších faraonů, přestože to nebyl ani největší válečník a také nezajistil zemi takovou prosperitu jako jiní panovníci. Památku po sobě však zanechal v mnoha stavbách, které byly plné nápisů oslavujících jeho samotného. Jeho nejznámějšímy stavbami jsou zřejmě chrámy v Abú Simbelu – jeden vystavěl pro sebe a druhý pro jeho manželku Nefertari. Dostavěl Velkou sloupovou síň v Karnaku a chrám v Luxoru, vybudoval zádušní chrám v Thébách (světoznámé Ramesseum) a také v Abydu, který je zasvěcen Kaovi – jeho ochrannému duchovi. Vstoupil na trůn v patnácti letech jako spolukrál svého otce Setchiho II. Ve dvaceti letech se stal faraonem a přenesl sídlo hlavního města do Memfisu. Pět let po své korunovaci (1285 př.n.l.) se střetl s chetitským králem Muvatallišem v nejznámější bitvě egyptských dějin – v bitvě u Kadeše. Jeho čtyři armády však byly rozmetány chetitskýmy vozy (údajně jich bylo 2500). Proto se dal na útěk k moři, kde sesbíral vojáky ze svých přímořských pevností. Vrátil se na bojiště a překvapil Chetity, kteří se již hádali o kořist. Porazil je, ale samotnou Kadeš nikdy nedobyl. Bitva tedy skončila nerozhodně. Ramesse proto s Muvatalliho nástupcem uzavřel mírovou smlouvu. Chattušil ani on smlouvu nikdy neporušil. Smlouva zavazovala ke vzájemné pomoci v nebezpečí a také vzájemnou výměnu uprchlíků. Později si také vzal Chattušilovu dceru. Ramesse musel také potlačit mnohá povstání v Palestině a Foiníkii, dal vystavět mnoho pevností – několik i přímořských proti pirátům. Zavedl tzv. Instituci královských synů – adoptoval nejschopnější chlapce z Egypta, aby zaručil dobrého dědice trůnu. Ramesse sám měl zřejmě jednu dceru a dva syny, jeden z nich – Merenptah – se stal jeho nástupcem. Jeho hrobka v Údolí Králů má velmi složitý půdorys, obsahuje tři sloupové síně a mnoho dalších místností. Nalezneme zde mnoho uměleckých výtvorů ať už jsou to sochy, kresby, pověsti nebo básně, všechny tyto památky svědčí o obrovském rozkvětu jeho říše.

Ramesse III. – 1188 – 1157 př. n. l., druhý král 20. dynastie. Poslední významný panovník Nové říše. Jeho zásluhou odolal Egypt vpádu Libyjců a Mořských národů. Lybijci poprvé zaútočili v pátém roce jeho vlády, ale Ramesse je brzy porazil. Druhý útok (v desátém roce jeho vlády) byl již mnohem silnější – Lybijci vtrhli do Egypta a ovládli jeho severozápadní část i s dnešní Káhirou. Ramesse je vyhnal až za rok po krvavé bitvě. Oslabení říše se snažili využít Mořské národy a Paleseti. Těmto útokům Ramesse také odolal, ale říše byla velmi oslabena. Po tom všem přišla vzpoura v Thébách. Ramesseho neuchránili ani hradby a stráž jeho paláce, protože jej nakonec zabili ženy z jeho harému. Faraon postavil krásný zádušní chrám Tho v Medunet Habu a Také nový královský palác. Pohřben je v Údolí Králů v hrobce, kterou nestihl dostavět jeho otes Setnachte.

Advertisements