Arabština IV. – je lepší naučit se standardní jazyk nebo dialekt?

Otázka, se kterou zápasí nejeden zájemce o arabštinu: Co je praktičtější, naučit se standardní arabštinu nebo se vrhnout na jeden z arabských dialektů?

Vše v podstatě závisí od toho, k čemu arabštinu potřebujete. Učíte se jí jen tak, ze zájmu, zaujalo vás písmo, jemuž u nás rádi říkáme „rozsypaný čaj“, nebo máte zájem o islám? Nadchl vás orientální tanec nebo jste propadli kouzlu kaligrafie? Máte na Blízkém východě část rodiny? Partnera, s jehož matkou se chcete alespoň trochu domluvit? Chcete se věnovat historii nebo politice Blízkého východu nebo naopak vás láká naučit se smlouvat během dovolené s místními obchodníky?

To, co zájemce odrazuje od moderní spisovní arabštiny, je především a na prvním místě písmo. „Rozsypaný čaj“, ve kterém se neorientujete, jenž se k tomu čte a píše zprava doleva, je strašák číslo jedna. Dalším strašákem je výslovnost, především hrdelných hlásek. No a taky se povídá, že arabština je jazyk složitý gramaticky a lexikálně. Dialekt bude proto stačit, můžete si pomyslet.

Problémů s dialektem je ale hned několik. Zaprvé, kdo vás to naučí. Najdete učitele, jenž ovládá jeden z arabských dialektů? Pokud se odhodláte pustit do výuky sami, kde seženete materiály? Faktem je, že materiálů až na pár výjimek moc není. A kromě toho, který dialekt si vůbec zvolit?

Jelikož jsem tyto dilema před dvaceti lety měla také, tady je několik rad, jak na to:

Určitě začněte tím nejhorším – písmem

Písmo je základem jazyka. Zkuste překonat nechuť a pocit bezmocnosti při pohledu na nicneříkající znaky! Arabských písmen není tolik, kolik je čínských znaků. Ve skutečnosti je jich jenom o pár víc, než písmen naší abecedy – 28! 28 znaků opravdu zvládne každý, a při intenzivním učení to dáte i jako samouci – třeba za týden. Využít lze youtube videa, instagramové profily, wikipedii a další internetové stránky. Zvládnete to určitě! Navíc, arabské písmo vám poskytne výhodu v tom, že si i při zanedbatelné znalosti jazyka přečtete názvy měst na dálnici, ulic ve městě, názvů budov a jmen lidí.

Doporučuji začít se standardní arabštinou

Ačkoliv jste se rozhodli, že chcete pouze umět dialekt, garantuji vám, že znalost základů standardní arabštiny bude pro vás při studiu dialektu velkou výhodou. Za základ přitom pokládám znalost časování sloves, tvoření jednoduchých vět, tvoření plurálů a skloňování podstatných jmen. Hezky vám k tomu poslouží například Základy moderní spisovné arabštiny 1 a 2.díl. 

Jak zvolit dialekt

Pokud zvládnete základy moderní spisovné arabštiny a naučíte se plynule číst, vyjádřit základní své základní potřeby, představit se a pohovořit krátce o sobě, své městě, své zemi, atd., máte velký kus práce za sebou. Nyní vám již studium dialektu nebude dělat větší problémy, vy totiž budete chápat proč a jak se v něm tvoří různá slova, plurály, jak se časuje, atd. Nehledě na to, že řada slov, jež už budete znát z moderní spisovné arabštiny, zní v dialektu naprosto stejně.

Otázkou je, jak si zvolit dialekt. Pokud máte např. rodinu nebo známé v Alžírsku, tak se nejspíš budete chtít věnovat právě alžírskému dialektu. Pokud ale nestudujete arabštinu kvůli konkrétnímu cílu, je důležité zvolit si dialekt takový, jenž bude pro vás co nejpraktičtější k použití. Takovým dialektem je egyptská hovorová arabština, neboli ‚ámija.

Pokud se naučíte mluvit egyptskou arabštinou, budou vám rozumět nejenom v Egyptě, ale víceméně na celém Blízkém Východě. Je to proto, že egyptský filmový průmysl produkuje zdaleka nejvíc filmů v rámci arabského světa. To samé platí o moderní egyptské hudbě, jež je známá naprosto ve všech arabských zemích a v egyptském dialektu zpívají i neegyptští interpreti. No a posledním důvodem je také to, že v češtině existuje publikace Egyptská hovorová arabština a vzhledem k počtu Egypťanů žijících v Čechách velice lehce nájdete i učitele, jenž vám s jazykem pomůže.

Vhodným dialektem pro začátečníky s arabštinou je rovněž levantinská arabština. Hovorový jazyk Palestinců, Libanonců, Syřanů a Jordánců se můžete naučit za pomoci převážně na bázi angličtiny psaných učebnic nebo prostřednictvím online výuky, například ve škole Saifi Institute for Arabic Language se sídlem v Bejrútu. Levantinská arabština je nejenom velice libozvučným jazykem, ale je taky jednoduchší než jiné dialekty díky tomu, že používá ve větší míře samohlásky, než je standardní. Tím se mluva zpomaluje a stává zřetelnější. Za mne osobně je to také nejkrásnější dialekt k poslechu.

Který dialekt naopak nedoporučuji, především pokud k jeho znalosti nemáte pádný osobní nebo profesní důvod? Jednoznačně marockou darídžu, jež je mnohem těžší než ostatní dialekty, vypouští samohlásky a používá velké množství slov a gramatických jevů, jež s klasickou arabštinou mají pramálo společného. Více o marocké darídži a mojí osobní cestě ve studiu arabštiny.

Arabština III. – dialekty arabštiny

Ačkoliv se napříč arabským světem používá jedna a ta samá arabština – moderní standardní arabština (MSA), a to především ve veřejném prostoru, v médiích, ve školách, přesto se v každé zemi mluví alespoň trochu „jinak“. Téměř každá země má svůj vlastní, osobitý dialekt, který se více nebo méně shoduje s moderní standardní arabštinou.

Co se týče dialektů, arabský svět lze rozdělit na pět regionu: polostrovní, mezopotámský, levantinský, egyptsko-súdánský a maghrebký region.

Polostrovní dialekt, taký označován jako jižní arabština (Southern Arabic) se používá na Arabské polostrově, v zemích jako Saúdská Arábie, Bahrajn, Kuvajt, Katar, UAE, Omán, Jemen a částečně i v Jordánská a Iráku. Jelikož je geograficky nejblíž „ke zdroji“, tudíž k oblasti, kde se zrodila a vyvinula klasická arabština, je rovněž nejvíc podobný arabštině standardní. Samozřejmě v každé zemi se tento dialekt ještě trochu odlišuje, jinak se mluví v Jemenu a jinak například saúdskoarabském regionu Hidžáz, nebo naopak v oblasti Perského Zálivu. Rozdíly jsou především ve výslovnosti některých souhlásek a samohlásek, případně v preferenci určitých termínů před ostatními.

Mezopotámský dialekt je hovorovou arabštinou oblasti starověké Mezopotámie. Patří sem sever dnešní Sýrie, severní a severovýchodní Irák a region Chúzistán v Íránu. Díky bohaté historii tohoto regionu je hovorová mezopotámská arabština obohacena o slova pocházející z již téměř nepoužívané aramejštiny, zcela mrtvé akkadštiny, ale také kurdštiny a perštiny. Turkické termíny pochází z období středověké mongolské nadvlády. Mezopotámský dialekt má dvě varianty, variantu Qeltu, jež se používá na severu Iráku a kolem města Mosul a variantu Gelet, používanou v Baghdádu a na jihu Iráku.

Levantinský dialekt se používá v Sýrii, Libanonu, Izraeli a Palestině, Jordánsku a arabsky mluvících regionech Turecka. Tento dialekt je příbuzný s variantou Qeltu mezopotámské arabštiny. Ve většině těchto zemí lze rozlišit jeho městskou (madaní) a venkovskou (felláhi) variantu.

Egyptsko-súdánská dialektální skupina pozůstává ze čtyř hlavních dialektů: severoegyptského (masrí), jihoegyptského (sá’idí), čadského a súdánského (súdání). Egyptské varianty jsou vůbec největší skupinou s ohledem na počet mluvčích (kolem sto milionů). Egyptská arabština (v arabštině taky označována jako ‚ámija) nese ve své gramatické struktuře vlivy koptského jazyka, ale rovněž jazyků západních (francouzštiny, řečtiny, italštiny) a v neposlední řadě turečtiny.

Maghrebské dialekty jsou hovorovými variantami arabštiny v zemích na západ od Egypta – v Libyi, Tunisku, Alžírsku, Maroku a Mauritánii. Hovorovévu jazyku se v těchto zemích říká darídža a hlavními dialekty jsou dialekt hasaníja (část Alžírska, Západní Sahara, Mauritánie), marocký, tuniský, libyjský, alžírský dialekt a dialekt saharský (Alžírsko a Maroko). Jde o dialekty nejvíc vzdálené moderní standardní arabštině, ovlivněné nejen francouzštinou ale také původními berberskými jazyky.

Nabízí se teda otázka: Je lepší se učit moderní standardní arabštinu, nebo jeden z dialektů?

Arabština II. – podoby arabštiny a kde se arabsky domluvíte

Arabština je jedním z jazykům OSN. Je rovněž oficiálním jazykem v zemích Afriky a Blízkého východu.

V Severní Africe je arabština oficiálním/národním jazykem v Maroku, Alžírsku, Tunisku, Libyi a Egyptě. Kromě toho je arabština rovněž oficiálním jazykem Severního Súdánu, Komorských ostrovů, Džibutska a Mauritánie a arabsky se domluvíte taky v Čadu, Eritreji a Somálsku.

Na Blízkém východě je arabština oficiálním nebo národním jazykem v Sýrii, Libanonu, Jordánsku, Saúdské Arábii, Spojených arabských emirátech, Bahrajnu, Kataru, Kuvajtu, Jemenu, Ománu a Iráku. Arabština má zvláštní status na území Izraele a je oficiálním jazykem Palestinské autonomie.

V řádě dalších, především muslimských zemích jako je Pákistán, Indonésie, Malajsie, Mali nebo Írán se rovněž můžeme setkat s mluvčími arabštiny. Je to především tím, že arabština je rituálním jazykem islámu a muslimové po celém světě ho používají v modlitbě, při četbě koránu a dalších aktivitách spojených s vyznáváním jejich víry.

Oficiální podobou arabštiny, jež je stejná ve všech zemích, je moderní standardní arabština, MSA. MSA se vyvinula v 19. a 20. století a je jazykem médií, akademie a vůbec veřejného života. Učí se rovněž na školách napříč arabským světem.

Moderní spisovná arabština vychází z arabštiny klasické, jež byla standardizována v 7. století n.l. Zatímco morfologie a syntax zůstal stejný, lexikologicky se MSA od klasické arabštiny liší. Klasická arabština je arabštinou koránu a v arabštině je označováná jako al-fushá (nejčistší, nejelegantnější), s přídomkem at-turáthíja, neboli tradiční. Naprosti tomu je MSA je je al-fushá al-hadítha (moderní). Klasická a moderní spisovná arabština nejsou pokládány za samostatné jazyky, nýbrž za dva registry toho samého jazyka.

V každé ze zemí, kde je oficiálním jazykem arabština, existuje ještě jeden nebo více hovorových variant – dialektů. 

Arabština I. – proč jí vůbec věnovat pozornost?

Arabština je lingua franca Blízkého východu a bylo by chybou nevěnovat ji pozornost. Mnohé lidi arabština odradí už jen tím, že se píše jinak, že nevyužívá latinku. Arabština je nepochybně jazykem komplexním a velmi odlišným od známých evropských jazyků, přesto je ale krásná a stojí za to se ní zabývat. Koneckonců, arabsky mluví více než 300 milionů lidí na zemi.

Arabština je jazykem ze semitské skupiny, kam patří taky oficiální jazyk v Izraeli – hebrejština. Slovo semitský pochází od jména Šém, což byl jeden z Noemových synů. Biblický Noe, známý především tím, že postavil archu, díky níž se zachránil, když svět zachvátila potopa, měl ještě další dva syny: Chám se pokládá za praotce Hamitů, přičemž Jafet, jeho poslední syn, by měl být praotcem nás, Indoevropanů.

Semitských jazyků je celá řada. Patří sem například moabština, ugaritština a féničtina, ale mluvčí těchto jazyků na Blízkém východě již dnes nanájdete. Drtivá většina semitských jazyků není žívá. Přežily pouze arabština, hebrejština, aramejština a o něco vzdálenější, jihosemitská amharština. Posledním jazykem, jenž lze zařadit do této skupiny je maltština, byť ta je z velké části ovlivněna italštinou a dalšími jazyky.

Ze semitských jazyků je tak nejvhodnější arabština, s níž se domluvíte ve 33 zemích světa, ale také na ní a její mluvčí natrefíte v muslimských zemích napříč kontinenty.

Čtěte dál: Kde všude se domluvíte arabsky a jaké typy arabštiny známe?

Středobabylonská říše

Středobabylonské období (1600 – 1000 př.n.l.)

16.- 15. století
  • Po dobytí Chetity – doba temna – nejsou žádné prameny
  • Poté k vládě kassitská dynastie – ale slabě dokumentováno (16-15.stol.)
  • Více pramenů až ve 14.stol. – psáno babylonský nebo sumersky
  • Kassitští panovníci se snažili vystupovat jako legitimní pokračovatelé předešlé tradice, ale neztratili svůj vlastní kult – spojili obě tradice
  • Významné fáze ve vývoji písemnictví
    • Vytváření kanonických veršů
      • Standardizace tradičních mezopotamských děl
    • Doba postupné konsolidace – obnovení politické a ekonomické stability
    • Chtěli si zajistit loajalitu významných osobností – bohaté dary (hlavně zemědělské pozemky)
    • Kudurru – akkadské slovo – darovací dekret (týká se darování pozemků, mohli i chrámy, města, vesnice)
    • Často byly pozemky osvobozeny od daní
    • Vytesány na kamenných stélách s reliéfy božstev
    • Rozsáhlá stavební činnost – zavlažovací kanály
14. století

Král Kurigalsu

  • nechal vybudovat město (v S Babylónii)
  • Dúr-Kurigalsu = „Kurigalsiova pevnost“
  • Součástí palác pro panovníka, dochovány nástěnné malby
  • Využíváno i později babyl. panovníky
  • Babylón ale stále hlavní centrum, významné postavený hodnostář z Nippuru (Nippur obnovován, jedním z hlavních center babylonské říše)
  • Spolupracoval s králem – vybírání daní, správa majetku, zahraniční politika
  • ovládání J Mezopotámie, až na úplném jihu Perského zálivu – přímořské oblasti
  • vliv už do Perského zálivu – důležité obchodní cesty
  • Dilmun – dnešní Bahrajn – součástí babylonského státu
  • Vliv taky v Asýrii
  • Nejlepší záznamy o babyl.zahr.politice z Egypta

El-amarna – město ze 14.stol. – Amenhotep IV. (Achnaton)

  • Diplomatická korespondence i z vlády Amenhotepa III. – obsahuje cca 400 textů

Největší velmoci této doby: Egypr, Babylónský stát, Chetitská říše, Mitanni, Asýrie

  • Docházelo k uzavírání dynastických sňatků
  • Křižovatka obchodních cest, přístavů – Syropalestina
  • Syropalestina – v této době rozdrobena
    • Panovníci formálně nezávislí, ale podřízeni nějaké velmoci
  • Babylónie aktivně nezasahovala do bojů v Syropalestině
    • Udržovala diplomatické vztahy se všemi velmocemi
    • Jazyk babylonský uznáván jako oficiální jazyk diplomatické korespondence

Asýrie překonává politickou krizi – snaha o posílení pozic.

Babylónie si ale stále dělala právo na Asýrii, ale už ne reálně.

Síly mezi Asýrií a Babylónií byly vyrovnané.

Časem síla válečných konfliktů vzrůstá – převahu získává Asýrie.

13. století

 Vyvrcholení konfliktu mezi Asýrií a Babylónií (2.pol.13.stol)

  • Tukultí-nimurta I. (Asýrie) x Kaštiliaš IV (Babylón)
  • Válka, Asyřané ovládli Babylón
  • Epos o Tukultí-Ninurtovi – vysvětluje důvod boje – Kaštiliaš urazil bohy
  • Asyrská vláda nad Babylónií trvala jen několik let – Sukultí-Ninurta zavražděn

Kolem r.1200.př.n.l. –v Syropalestině velké přesuny – „stěhování národů“

  • Doprovázeno válečnými konflikty
  • Zaniká Chetitská říše, také Mitannská říše
  • Egypt se stáhl do nilské delty
  • Rozpad politické struktury na BV
  • Přestala komunikace – Babylónie – Syropalestina
  • Této situace využil Elam (vždy využil slabé místo situace)
    • JZ Írán – udržoval kontakty s Mezopotámií
12. století

Pol. 12.stl. – série válečných tažení do Mezopotámie

  • V 1. Vlně dobyta města S. Babylónie – ukořistění uměleckých děl
  • Susy – hl. středisko Elamu – zde francouz. Archeologové díla objevili
  • Dobytí Babylónu (pol.12.stol.)
    • Konec vlády kassitské dynastie
    • Vypleněna hl.babyl.svatyně – do Elamu socha Marduka (hl.božstvo)
      • Vysvětlováno, že Marduk se rozhodl opustit město a Elamci byli nástrojem
      • Trest za prohřešky
    • Elamité ale Babylón dlouho neobývali

Isin – oblast, z které vzešli panovníci Mezopotámie (vystřídali Kassité)

2.dynastie z Isinu (pol.12.stol. –konec 11.stol.)

  • V této době Babylónie oslabena, omezení kontaktu se Z (Syropalestina)
  • Podařilo se jim situaci stabilizovat
  • Babylónie představuje regionální velmoc, ovlivněno hlavně vztahy s Asýrií
Nabukadnesar I. (2.pol.12.stol.)
  • Vedl války s Asýrií – střídavě na území obou států
  • Spíše pohraniční střety, nikdo výrazně nevyhrával

Elam (JZ Írán) – úzké kontakty s Mezopotámií

  • Nabukadnesar – chtěl oplatit Elamu dřívější čin – válečné výpravy do Elamu
    • Dobytí a vyloupení hlavního města Súsy, ukořistili zpět sochu Marduka – symbolické vyjádření napravení poměrů
    • Stéla Kudurru = darovací dekrety
      • Jedná se o vojenského hodnostáře, který se ve výpravě vyznamenal
      • Ne tolik slavný jako Nabukadnesar II. (ten dobyl Jeruzalém)
  • Poté klesá počet dochovaných pramenů
  • Oblast J a S Mezopotámie se museli bránit nájezdům Aramejců – migrace Aramejců na V, hlavně do Babylónie, ze Sýrie
  • Důvod migrace není jednoznačně znám
  • Byl to dlouhodobý pomalejší proces
  • Připojili se i Chaldejci
  • Představovali i státotvornou roli – různá zaměstnání atd.

Konec 2.- zač. 1.tis. spíše negativní důsledky migrací – oslabení síly Babylónie

  • Kmeny vytvářejí paralelní politické systémy
  • 2 alternativní centra moci: 1, klasické babylonské
  •                                         2, alternativní aramejské
Dynastie z města Isin

Druhá dynastie z Isinu (od pol. 12. do konce 11.stol)

  • Podařilo se jim zklidnit situaci v Babylónii
  • Babylónie představuje velmoc – konflikt mezi Asýrií a Babylónií
  • Panovník Nabukadnesar I. (1. 2. Pol. 12 stol.)
    • Vedl války s Asýrií – války se vedly střídavě na území států (pohraničí)
      • Vyrovnané síly panovníků
    • Elam – udržoval těsné kontakty s Mezopotámií
      • Elamské vpády – Ukořistili sochu boha Marduka
    • Vyloupení elamského města Súsy – ukořistili zpět sochu Marduka – navrátili ho zpět do Babylónu
    • Elamská výprava Nabukadnesara I. – zaznamenáváno na stélách
      • Stély Kudurru – darovací dekrety
        • Vojenský hodnostář, který se účastnil elamského tažení a vyznamenal se tam – za to dostal nějaké pozemky
      • Další panovníci, jsou dokumentováni méně písemných pramenů
      • Oblast jižní Mezopotámie se musela bránit pronikání Aramejců, kteří migrují východním směrem a usazují se především v jižní Mezopotámii
        • Není jasné, proč migrovali – politika, podnebí …
        • Nejednalo se o masové migrace, ale jen skupinky – proces trval několik let
        • Připojují se i skupiny Chaldejců
        • Představují faktor, se kterým musí jižní i severní Mezopotámie počítat
        • Nechávali se zaměstnávat jako žoldnéři ale i jako hodnostáři
        • Konec 2. a počátek 1. Tis. – docházelo k oslabení moci babylonského státu
          • Kmeny, které se usídlují v již. mez. si vytvářejí vlastní politické systémy
          • Alternativní politické moci – babylonská moc a moc kmenů

Starobabylonská říše

Novobabylonská říše – obecně

Novobabylonská říše – vládci