pouze přibližná  ⇒ vývoj se oblast od oblasti mohl různit ⇒ v předpísemných obdobích téměř nemožná přesná datace ⇒ několik temných období

 

PREHISTORIE

⇒ paleolit (velmi zhruba 4 mil.-12. tis. př. n. l.)

⇒ mezolit (asi 12.–10./8.  př. n. l.)

⇒ neolit (asi 10./8.–5. tis. př. n. l.)

⇒ eneolit/chakolit (asi 5. tis. – 3500 př. n. l.)

 

ELAM 

protoelamské období (asi 3400/3200-2800 př. n. l.)

 

staroelamské období  (asi 2600/2 400-1600 př. n. l.)

  • dynastie z Avanu (asi 2600-2100 př. n. l.)
  • dynastie ze Šimaški (či Simaški; asi 2100-1900 př. n. l.)
  • období sukkalmachů (asi1900-1600/1400 př. n. l.)

 

středoelamské období (ca. 1600/1500-1100/1000 př. n. l.)

  • Middle Elamite I (1600-1350 př. n. l.)
  • Middle Elamite II-III (ca. 1350-1000 př. n. l.)
  • potomci krále Igechalkiho (asi 1350-1200 př. n. l.)
  • Šutrukovci (asi 1200-1100 př. n. l.)

 

novoelamské období (1100/1000-539 př. n. l.)

  • Médové (625-550 př. n. l.)

 

PERSIE 

Achaimenovci ((550) 539-331 př. n. l.)

Alexandr III. Makedonský (331-323 př. n. l.)

Seleukovci (331-250/247 př. n. l.)

Parthové (Arsakovci; 250/247 př. n. l. – 226/224 n. l.)

Sásánovci (224–650 n. l.)

 

 

Přírodní podmínky oblasti

rozsáhlé a velmi rozmanité území

⇒ vysoká, pustá pohoří, bažiny a solné pustiny

⇒ úrodná pole, pastviny a lesy

* nejstarší civilizace vznikla v okolí řek – Šúšan ⇒ Kercha (také Karche) ⇒ Kárún (Ulai)

* oblast poměrně snadno přístupná – křižována různými etniky

* JZ Írán blízko Mezopotámii – časté kontakty

* nerostné bohatství

 

Protoelamské období

  • JZ část Íránu – oblast Elam
    • kontakty s Mezopotámií
    • vývíjí se protoelamská kultura (kolem 3500 BC)
      • prvky typické i pro Mezopotámii: monumentální stavby, terasy, vnitřní rozdělení
      • pečetní válečky s podobními motivy
    • písemné doklady od konce 4. tisíciletí
      • texty psané na hliněných tabulkách
      • písmo se podobá piktografickému písmu, které se používalo v jižní Mezopotámii
    • počátkem 3. tisíciletí přerušení kontaktů s Mezopotámií asi na 500 let
      • pak opět písemné prameny
        • klínové písmo převzaté z Mezopotámie
      • kolem roku 2400 BC
        • Súsy
        • Anšan
        • Panovníci označování jako králově Anšan a Sús – staroelamské období

Staroelamské období

DYNASTIE Z AWANU

První dynastie (2400-2100 př.n.l.)

  • z oblasti Awan
    • severně od Sús
    • stol. – konfrontace s Akkadskou říší
    • Akkadský panovník Sargon udělal z elamských panovníků vazaly
    • Akkadský panovník Maništušu podnikal výpravy do Elamu
      • Smlouva uzavřena s panovníkem Narám-Sína
        • Nalezena na akropoli v Súsách
        • Napsaná v elamštině na hliněných tabulkách
        • Elamský panovník bude poskytovat Akkadskému státu vojenskou pomoc, nebude útočit na Akkad
      • s úpadkem Akkadské říše ve 22. století získává Elam nezávislost

 

Dynastie ze Šimašky

(či Simaški; asi 2100-1900 př. n. l.)

  • v druhé polovině 21. století – oslabení moci Urských panovníků
    • Elam získává nezávislost

⇒ samostatné mocenské centrum se v Íránu posunulo na východ

⇒ nejvýznamnější Šimaški

  • zřejmě zahrnovalo několik oblastí
  • střední a pozdní fáze urského období – moc Šimaški vzrůstala

Královský seznam ze Sús (Seznam králů z Avanu a Šimaški)

  • 12 králů ze Šimaški
    • * Girnamme    – na 1. místě v seznamu králů ze Šimaški
      • řazen do období vlády urského Šulgiho (2094-2047 př. n. l.), AmarSîna (2046-2038 př. n. l.) nebo Šu-Sîna (2037-2029 př. n. l.), možná všech

III. dynastie z Uru (2112-2004 př. n. l.)

Šulgi – připojil Elam ke svému státu

⇒ Šu-Sîn (2037-2029 př. n. l.)  – rozsáhlá vojenská operace proti Šimaški

⇒ Ibbi-Sîn (2028-2004 př. n. l.) – urský stát v krizi – postupný rozpad (Súsy asi ve 3. roce jeho vlády)    – několik tažení na východ – marné

* Kindattu ⇒ 6. král dynastie ze Simaški

  • ovládal i oblast Sús
  • protiurská koalice – neúspěšný pokus o zapojení Išbi-Erry z Isinu
  • ve 24. roce Ibbi-Sînovy vlády – útok spojených vojsk Elamu a Šimaški pod vedením Kindattua, Ibbi-Sîn zajat a odvlečen
  • Ur dobyt
    • konec 3. dynastie z Uru
  1. dynastie z Isinu ⇒ Išbi-Erra (2017-1985 př. n. l.) – 26. rok vlády – Elamité a armáda Šimaški vyhnáni z Uru – datovací formule „Rok, v němž Išbi-Erra, král, srazil svou mocnou zbraní Elamitu, který pobýval uprostřed Uru.“

* jména dalších elamských panovníků a dění v Elamu – nejasné

* dynastie králů ze Šimaški u moci do roku 1900 př. n. l.

  • expanze do JZ Íránu, celý ho ovládnou

LOKALITA SÚSY

  • město založeno v 5. tisíciletí př.n.l., a bylo víceméně kontinuálně osídleno až do mongolské invaze ve 13. století.
  • nejranější době své existence v době eneolitu (4200-3500 př.n.l.), bylo město Súsy poměrně vyspělým městským centrem s hospodářskými kontakty se oblastí Perského zálivu na jih od města i horských regionů na severu.
  • Súsy se následně staly hlavním městem Elamské říše, jejíž trvání lze ohraničit obdobím druhé poloviny 4. tisíciletí př.n.l. a rokem 539 př.n.l. kdy došlo k dobytí Elamu Achaimenovci.
  • v ranní fázi elamského období se vyvinulo vlastní elamské písmo, které prošlo dobovým vývojem od své protoelamské podoby logografického písma k písmu slabičnému.
  • v období 4. tisíciletí sílí vliv urucké kultury na Súsy, a historická fakta ohledně vývoje v Súsách lze dohledat právě v pramenech ze sousední jižní Mezopotámie, se kterou Súsy udržují kulturní a obchodní styky. Ty jsou nezřídka poznamenané vojenskými konflikty, zejména ve 2. polovině 3. tisíciletí, kdy si Elam střídavě podrobují králové akkadské dynastie.
  • období 3. dynastie z Uru v Mezopotámií znamená pro Súsy mimo jiné vládu urského krále Šulgiho nad Elamem, kterou vystřídá doba králů ze Šimašky, vládnoucích ze svého nového centra na východ od Sús. Na začátku 2. tisíciletí, které je označeno jako vláda Sukulmahhů (1900-1600 př.n.l.) se ale vláda vrací zpět do svého tradičního centra – Sús.
  • Největšího rozkvětu města přichází s vládou Šutrukovců (1200-1100 př.n.l., období středoelamské) kdy je dovršená elamizace Sús a jeho okolí, a to zejména v podobě návratu k elamskému písmu a původnímu íránskému pantheonu. Dochází také k rekonstrukci původních, a stavbě nových chrámů ve městě. V závěrečném období Elamu (1000-539 př.n.l.) dochází ke zmenšování území této říše následkem nájezdů Médů a Peršanů, jakož i ke vzestupu Asýrie, která je zcela jistě nejvážnějším soupeřem Elamu. Konflikt s Asýrií vede v roce 646 př.n.l. ke zničení města Sús asyrským králem Aššurbanipalem.
  • Nová epocha historie Sús začíná se vzestupem perské dynastie Achaimenovců, kdy dochází k znovuobnovení města a výstavbě královských paláců, jakož i výstavbě silnici propojující Súsy s městy Perspepolis a Sardy. Zásluhu na pozvednutí Sús má zejména perský král Dáreios, který Súsy preferoval před svými ostatními rezidencemi[1]. Súsy zůstávají významným městem až do příchodu arabských dobyvatelů v 7. století n.l. a jejich zánik přichází až o 600 let později v důsledku mongolských nájezdů.

Struktura archeologické lokality města

  • Súsy I. (eneolit)

Jako Súsy I. označujeme období prvního osídlení města v časovém rozmezí 4200-3500 př.n.l. Z tohoto období, kdy byly Súsy asi čtyřikrát větší než kterékoliv osídlení v okolí[2], se zachovaly dvoje náleziště, které jsou v literatuře označovány francouzskými pojmy haute terasse a massif funéraire.

Haute terasse

  • terasa z nepálených cihel
  • pravděpodobně nesla budovy určené k ceremoniálním a rituálním účelům (chrám, palác a sklady)
    • sklady obdélníkového tvaru s chodbou
  • dlouhá 85 metrů, a čněla se ve výši 20 metrů nad okolím. Je zřejmé, že terasa, ale také budovy na něj, byly zničeny požárem
  • podstavec obdélníkového tvaru
  • pečetě s podobou osob patřících do elity
    • na jedné z nich vyobrazen náčelník (zobrazené tělesné ochlupení)
    • má na hlavě tiáru
    • oddělení duchovního a světského úřadu

 

Massif funéraire

Součástí akropole byl i o něco starší hřbitov, neboli massif funéraire, který byl od terasy vzdálen jenom 11 metrů. Podle zpráv prvních archeologů v Súsách šlo o pohřebiště s rozlohou asi 750 čtverečních metrů, kde bylo pohřbených na 1000 osob, každá se 3-4 nádobami. Jde o ručně vyrobenou, zdobenou a křehkou keramiku, která byla pravděpodobně určena pouze k pohřbívání, a dokonce mohla sloužit jako úložiště lidských kostí. Mezi artefakty nalezenými v této vrstvě jsou i měděné sekery a disky, pečetidla a mísy zdobeny zvířecími motivy.

  • Súsy II.

Období Súsy II. lze vymezit od poloviny 4. tisíciletí (3500 př. n.l.) do jeho konce (3100 př.n.l.) Je nesporné, že význam tohoto politického a náboženského centra stoupal. Město mělo rozlohu kolem 25 hektarů a přibližně 3000 obyvatelů. Přesto ale Súsy nebyly jediným velkým sídlem v okolí, přičemž za další města srovnatelná co do velikosti lze pokládat dnešní archeologickou lokalitu Chogha Mish a Abu Fanduwah.

Haute terasse

Nálezy keramiky z období označovaného jako Súsy II se opět vážou k platformě označené jako haute terasse v období Súsy I., a to konkrétně k vrstvám 20-17. Je nesporné, že osídlení Sús bylo kontinuální a akropole dál sloužila k rituálním účelům, podobně jako ve předchozím období. Zásadní je tady vliv mezopotámských měst, především Uruku, což se odráží na typu a stylu zdobení keramiky.

  • Súsy III.

Súsy III. jsou obdobím 3100-2700 př.n.l., kdy se oblast Susiany velice pravděpodobně vymanila z područí Uruku, a město Súsy se opět stalo hlavním centrem svého regionu. Na rozdíl od předchozího období se jak keramika, tak písmo v Súsách výrazně ponáší na ty z města Anšan, které bylo hlavním městem Elamské říše, a leželo přes 500 kilometrů na jih od Sús. Ve vrstvě 16-14 se na Akropoli v Súsách našly hliněné tabulky s protoelamským písmem, kterých obsahem byly účetní zápisy. Mezi dalšími nálezy jsou také sošky zvířecích a lidských bytostí, duté koule s otisky pečetních válečků či alabastrové nádoby na parfémy.

 

  • Staroelamské období

Staroelamským obdobím se nazývá doba od 2700 do 1500 př.n.l. Prvních tři sta let tohoto období bylo město Súsy nezávislé, byť jeho styky s Mezopotámii lze označit jako čilé a aktivní. Následně ale jsou Súsy podrobeny Akkadskou dynastií (2400-2200 př.n.l.), jako i králi 3. dynastie Urské Šulgim. Hmotná kultura tohoto období tak zcela podle očekávání nese známky silného mezopotámského vlivu. Na začátku 2. tisíciletí je ale město podrobeno elamskými vládci dynastie ze Šimašky, a o něco později králi s titulem sukalmahhů. Město Súsy tak od 20. století zažívá rozmach kulturní i hospodářský, a počet jeho obyvatel překročí dvacet tisíc.

  • Středoelamské období

Středoelamské období, kterého trvání není delší než 400 let (1500-1100 př.n.l), je bezpochyby vrcholným obdobím jak Elamské říše, tak města Súsy. Začátek tohoto období je poznamenán zakládáním a výstavbou nových dynastických sídel, jako je Kabnak a Dúr-Untaš, které svým významem Súsy na určitou dobu zastínily. Súsy se ale stávají hlavním městem říše během doby vlády králů Šutrukovské dynastie – jmenovitě krále Šutruk-Nahhunte a jeho synové Kutir-Nahhunte a Šilhak-Inšušinak. Tuto dobu lze nesporně pokládat za zlatý věk Sús, kdy se centrem stavebních aktivit stává oblast Akropole.

Akropole

Existence staveb na akropoli je dokázaná již v době před vládou Šutrukovské dynastie, nicméně právě v tomto období dochází ke změně co do typu stavebního materiálu, kdy původní nepálené cihly byly nahrazeny glazovanými a pálenými cihlami s nápisy. Chrám boha Inšušinaka na Akropoli byl obohacen o sochy králů Naram-Sína a Chamurabbiho, které si králové Šutrukovské dynastie dovezli z ovládnuté Mezopotámie jako kořist. Spolu s chrámem bohyně Ninhursag jde o stavby z doby vlády urského Šulgiho, situované v centrální a západní části vyvýšené Akropole.

V jihozápadní části Akropole byly nalezeny artefakty, kterých původ je z Mezopotámie, a do Sús je jako válečnou kořist přivezl Šutruk Nahhunte. Mezi tyto artefakty patří zejména několik kudurru, například stéla s nápisem babylonského krále Melishihu, který byl současníkem krále Šutruka Nahhunte, ale také artefakty z doby akkadské. V jihovýchodní části akropole stál také chrám, byť svou rozlohou menší než chrám boha Inšušinaka. Stavební aktivity v této části Akropole spadají do doby vlády krále Šutruka Nahhunte a jeho bratra Hutelduš-Inšušinaka, což potvrzuji nápisy na glazovaných cihlách.

Trouvaille de la statue d’or

Tímto francouzský termínem, který lze přeložit jako „náleziště zlaté sochy“ se označuje místo položené jižně od chrámu boha Inšušinaka, kde začátkem 20. století archeologové objevili několik vzácných sošek a předmětů, které velmi pravděpodobně patřili přímo královské rodině. Mezi nejvýznamnější tady patří dvě sošky v poloze uctívání, které nejsou větší něž 6 centimetrů a jsou ze zlata a stříbra. Zlatá soška na své podstavci nese nápis krále Šilhak-Inšušinaka.

Ve stejném místě byly lokalizovány další pozůstatky ze středoelamského období – jde o sloup Šutruka-Nahhunte I., takzvané klenuté hrobky s lidskými kostrami.

Apadana

Další chrám zasvěčen bohu Inšušinakovi byl také na Apadaně, kde se našla 11 metrů dlouhá původní zeď ze středoelamského období. Cihly z této struktury byli v pozdějších dobách využity například při stavbě akvaduktu (doba Achaimenovská), nicméně nápisy na nich opět odkazují na krále středoelamského období, a to konkrétně Šilhak-Inšušinaka a Kutir Nahunte, spolu s popisem chrámu jakožto kumpum kiduia – vnější svatyně[3].

Ville Royale

Ještě jedno místo v archeologické lokalitě Sús odkazuje na stavební aktivitu středoelamského období – je ním Ville Royale, neboli královské město, situované východně od Akropole. I tady se našly pozůstatky chrámů, ze kterých některé mohly být zasvěceny bohu Inšušinakovi. Dále pak z tohoto období pochází hroby a pohřební výbava, základy vstupních brán a klenbových hrobů. Právě v některých z těchto hrobů se našly hlavy v téměř životní velikosti, vykonstruované z nepálené hlíny, které jsou archeology pokládané za specifikum Sús. Z těchto křehkých skulptur se v mnoha případech zachovaly pouze oči, které byli z terracoty nebo bitumenu.

  • Novoelamské období

Začátek novoelamského období, které se datuje do 10. až 7. století před naším letopočtem, znamenal úpadek Sús a Elamu obecně. Příčinu tady lze hledat ve válečných taženích babylonských králů, ale také v hladomorech, které oblasti postihli na přelomu druhého a prvního tisíciletí, a které zapříčinili zvýšený pohyb obyvatelstva v regionu. Od konce 8. století se město opět dostává na výsluní jakožto již jediná metropole Elamu po ztrátě města Anšan ve prospěch Médů. Z tohoto období je známý chrám boha Inšušinaka, který stál uprostřed Akropole, jakož i nálezy artefaktů v podobě zlatých šperků a dalších bohatě zdobených předmětů.

  • Achaimenovská doba

Poté, co byly Súsy dobyty Asyřany v roce 646 př.n.l., se město dožilo nového rozkvětu až za vlády perských Achaimenovců (559-330 př.n.l.). Hlavní městem Achaimenovské dynastie byly Pasargady a později Persepolis, Súsy ale byly znovuvystavěny králem Dáreiem Velikým, a jejich význam obchodního centra byl obnoven. Dáreios podle některých autorů Súsy preferoval pre Mezopotámií vzdálenějším městem Persepolis[4]. Až do válečného tažení Alexandra Velikého ve 4. století, který Súsy dobyl předtím, než se vydal na Persepolis, tak město prosperovalo a vzkvétalo.

Stavební aktivity v tomto historickém období se připisují dvou vládcům – Dáreiovi Velikému a Artaxerxovi II., jeho pravnukovi. Je možné, že i další vládci Achaimenovské dynastie, jmenovitě král Xerxes a Dáreios II. v Súsách stavěli, nicméně kromě fragmentárních nápisů se nezachovalo nic, co by tuto tezi potvrdilo. Z Achaimenovské doby pochází doklad o využití glazovaných cihel a možného zdobení reliéfy, byť ty se v Súsách zachovaly pouze fragmentárně[5].

Hlavní lokality stavební činnosti Achaimenovských králů jsou Apadana, Ville Royale, Akropole a palác krále Artaxerxa II.

Apadana

Na návrší Apadany se svojí rozlohou 32 hektarů díky Dáreiovi Velikému vzniklo soukromé královské sídlo (palác) a také apadana v původním smyslu slova – sloupová síň se 36 sloupy jakožto veřejné sídlo krále. Některé sloupy v apadaně nesou nápisy od Artaxerxa II., podle kterého byla apadana zničena požárem za vlády Artaxerxa I. Na rozdíl od typicky perské struktury apadany, která je věrnou kopií stejnojmenné budovy ve městě Persepolis, byl královský palác, rozlohou třikrát větší než apadana, postaven ve stylu babylonském.

Monumentální brána jako vstup do královského komplexu byla postavena ve východní části návrší, a v její prostoru byla nalezena socha Dáreia Velikého v nadživotní velikosti.

Ville Royale

Mimo Apadany se také našly důkazy stavební aktivity Dáreia Velikého – konkrétně v oblasti Ville Royale, kde z jeho doby pochází propyleum a brána.

Palác Artaxerxa II.

Západně od hlavního archeologického komplexu se nachází palác postaven králem Artaxerxem II. Od Apadany ho tak odděluje řeka Šáhúr. Je zřejmé, že byl využíván jako soukromé sídlo.

Akropole

Za nejzajímavější nález z této historické doby lze zcela jistě pokládat bronzový sarkofág s ostatky a pohřební výbavou obsahující zlaté šperky, stříbrnou mísu a alabastrové nádoby. Význam tohoto nálezu spočívá v malém množství objevených hrobů a ostatků z tohoto období, byť se o bohaté pohřební výbavě Achaimenovců zmiňují již starořecké prameny[6].

 

Přehled archeologických výzkumů v Súsách

  • první archeologické výzkumy v Súsách proběhly již začátkem 19. století, a řadí se tak mezi nejstarší, dobově srovnatelné z výzkumy mezopotámských město (Ur, Babylon a další)[7].
  • Za první nález se označuje babylonský kuduru v 1809 John Macdonald Kinnearem. Geolog William Kennett Loftus v roce 1851 zahájil prvotní výzkum lokality, kde označil hlavní místa archeologického zájmu – Apadanu, Akropoli, Ville Royal a Cité Artisanale. Jeho práce se ale soustředila v Uruk a Ninive, a první archeologické vykopávky tak až o třicet let později provedli Francouzi Marcel a Jane Dieulafoy, kterých výzkum v roce 1885 zahájil sérii francouzských archeologických misí, aktivních v Súsách s přestávkami až do roku 1979.
  • Jedni z nejvýznamnějších archeologů je Francouz Jacques de Morgan
    • v roce 1902 objevil Chammurabiho zákoník ve třech fragmentech a
    • jeho krajan Ronald de Mequenem – objev zlaté sošky ze středoelamského období
    • začátek 20. století také přinesl objev stély krále Maništušu či chrámu bohů Inšušinaka a Ninursag
    • další výkopy byly provedeny v meziválečném období, kdy došlo k detailnějšímu průzkumu Apadany či nálezům artefaktů z doby před-elamské. Po druhé světové válce byl objevel palácový komplex krále Artaxerxa II. a socha krále Daria Velikého. O oba objevy se zasloužila mise v průběhu 70. let pod vedením francouzského archeologa Jean Perrota[8].

 

Reklamy