-moderní dějiny Sýrie – nesourodost společnosti v přetrvávajícím sporu mezi sekulárním systémem a islámem (v Sýrii zdůraznění odluky náboženství od politiky silněji než např. v Egyptě)

-Sýrie neměla centralizovanou moc, často rozdělována do malých oblastí, které ovládaly silné rody, hodně náboženských skupin v zemi

-problematické hranice, 2 nearabské státy jako sousedé

 

  1. světová válka
  • Damašský protokol 1915 – požadavek nezávislosti Arabů na Oř, vznik arabského státu
  • Britsko-arabská vojska 1918 v Damašku
  • Místní sekulární vláda, arabský nacionalismus
  • Sykes-Picotovy dohody → vylodění Francouzů v Bejrútu, v listopadu odcházejí Britové z Damašku
    • odpor alawítských předáků proti vládě Francouzů, první francouzský oddíl odrazen
      • generál Gouraud ovládl alawitské horské vsi až koncem roku 1919
  • březen 1920 – Syrský národní kongres deklaruje nezávislost → Arabské syrské království, král Fajsal
  • odpor Francie

→ válka, bitva u Majsalúnu, porážka Fajsala

Období 1920-1936

  • vstup Francouzů do Damašku7.1920
  • Francie – rozdělení svého mandátního území na 6 států – podle náboženské příslušnosti (1920-1936)
    • Velký Libanon – Bejrút, Sidon, Tyros a údolí Biqá´ (1924 – republika Libanon)
    • Damašek, Aleppo – spojeny 1924 v Syrský stát
    • Džabal ad-Drúz – menšina drúzská
    • Dawla al-Alawíjín – u Latákie, menšina alawitská – z bývalých sandžaků Latákie, Tripolis a okresů Masjáf
      • autonomní území, na čele s francouzským guvernérem
      • vlastní vlajka s alawitským symbolem slunce
    • Sandžak Alexandretta
  • Nespokojenost, nestabilita
  • Vrchol vzpour – povstání 1925, počátek v Džabal ad-Drúz – Sultán Paša al-Atraš, potlačeno
  • Nestabilní situaci nutno řešit – ustavení syrského konstitučního shromáždění – společné jednání o ústavě
  • 5. 1930 – vyhlášena ústava (5 verzí pro jednotlivé státy) – počátek Syrské republiky
  • 1932 – volby
  • Jednání Francie a syrské shromáždění – jednání o zrušení mandátu a budoucím uspořádání

Září 1936 – nezávislost Syrské republiky

  • dle francouzsko-syrské smlouvy o nezávislosti – ukončuje oficiálně fr. vládu
  • uznání nezávislosti
  • nacionalisté – požadavek sjednocení Sýrie
  • 80 alawitů (včetně otce Háfize Asada Sulejmána Alího) – zaslali petici francouzské vládě – chtěli zůstat pod její ochranou
    • přesto ale zvítězila snaha unionistů
    • do Sýrie začleněn i alawitský státeček
  • postupné stahování vojsk, začlenění států kromě Libanonu do Sýrie

 

  • Hášim al-Atásí (Národní blok) prezidentem
  • Postupně stále výraznější zásahy Francie, kompromisy vlády
  • 6. 1939 – připojení Alexandretty k Turecku
    • jako provincie Hatay
    • třenice mezi Turky a Araby
    • Francie schválila, znovu pevná kontrola
    • dosud tam žijí alawité
    • pochází odsud Zakí al-Arsúzí
  • Krize ve vládě i zemi à francouzský zásah a převzetí moci v zemi
  • Džabal Drúz a Dawla al-Alawíjín – autonomie udělená Francií
    • praxe mandátní správy vytvořila podhoubí pro budoucí nestabilitu
  • Za II. války pod vládou ve Vichy do 1941, využívání místních základen Německem i Itálií
  • VB a Svobodní Francouzi – intervence do Sýrie a Libanonu – červen 1941
  • Září 1941 – formální vyhlášení nezávislosti Sýrie
  • 1943 – obnovení původních ústav, příprava na volby
  • Sýrie a VB – požadavek okamžitého ukončení fr. mandátu
  • Francie – mandát trvá, dokud nerozhodne Společnost národů
    • pod mezinárodní tlakem stažení francouzských vojsk 17.4.1946
  • Zásah Francie v Libanonu – nový, pro-francouzský prezident
  • Proti franc. zásahu – VB, USA, Sýrie
  • V Sýrii – pomalé předávání moci a vnitrostátní spory o moc

Boj o nezávislost

  • 1945 – oficiální účast na zakládající konferenci OSN – tím potvrzena nezávislost státu – Francie toto ignoruje
  • Protifrancouzský odpor v Sýrii i Libanonu
    • Demonstrace, střety, lidské ztráty
    • Vojenská kontrola Aleppa Francií
    • Vrchol střetu – bombardování Damašku, Homsu, Hamá a Aleppa – 29. května
  • Sýrie podpořena VB, pacifikace fr. vojsk
  • Sýrie a Libanon – nadále odmítli jakýkoliv další vliv či působnost Francie na svém území
  • pod mezinárodním tlakem stažení fr. vojsk – dokončeno 17.4.1946
  • poprava Sulajmána Muršida (1946) na náměstí Mardža za zradu a rouhačství
    • božská úcta od jeho stoupenců – vznik sekty muršidíja – pronásledování až do nástupu Asadovců
  • Sýrie je skutečně nezávislý stát

Období vojenských převratů

  • 1946- získání nezávislosti, do té doby byla Sýrie od roku 1920 pod francouzskou mandátní správou – s odchodem Francouzů končí národní jednota – do té doby jednotlivé skupiny spojovalo úsilí o dosažení nezávislosti (Allepo, Damašek, Drúzové, Kurdové, Alawité, beduíni, monarchisté, republikáni, parlamentní demokraté, prezidentští demokraté…)
    • 1946-1956 na dvacet vlád, 1949 se vláda změnila třikrát
    • Adíb Šišaklí prezidentem

 

  • 1947 / 48 – důležitá reakce na vznik Izraele
    • Proti-židovská agitace – muftí al-Husajní
    • Stávky, ničení i zabíjení
    • Sýrie posílá jednotky do Palestiny
    • Velký optimismus při přípravě boje – nakonec porážka
    • Otázka Palestiny a Izraele – klíčová pro Sýrii
  • období převratů – militarizace politiky
    • Březen 1949 – vojenský převrat, Husní az-Za‘ím
      • Zatčení prezidenta Quwatlího i premiéra al-‘Azma, ministrů
      • Další účastníci – Adíb aš-Šišaklí, Akrám al-Hawrání
      • Vojenská diktatura – model pro další vývoj
      • Za‘ím – prezident, nová vláda, sekularizační reformy, pro-západní politika à množství vnitřních nepřátel
      • u moci pouze 5 měsíců – budování infrastruktury, stavební projekty (Latakíja, silniční síť, ropné koncese)
    • Srpen 1949 – vojenský převrat, brigádní generál Sámi al-Hináwí
      • Za‘ím popraven
      • ustanovena provizorní vláda Hášima al-Atássího
      • Obnova pol. stran, snížení vlivu armády
      • nový volební zákon a po volbách v listopadu se Sýrie dostává zpět pod civilní vládu
      • Účastníci a ministři – Akrám al-Hawrání, Mišel Aflaq
      • Zahraniční politika – orientace na Iráq à silný odpor
    • Prosinec 1949 – vojenský převrat, plukovník Abíb Šišaklí
      • Inflace, nezaměstnanost
      • 1950 nová ústava
    • Listopad 1951 – 2. převrat aš-Šišaklího – diktatura
      • rozpuštění parlamentu a zrušení politických stran
      • nepřátelé – Hawrání, Baath, komunisté – vězněni, lídři utekli
      • Adíb al-Šišaklí – zvolen prezidentem 1953-54
      • vydal Zákon o personálním statusu – integroval všechny muslimy do jediného soudního systému (hanáfijský madhab) – alawité to přijali, drúzové zústali mimo islám
        • brutální zásah proti drúzům, protesty v celé zemi
      • 1953 referendem přijata nová ústava
      • Únor 1954 – vzpoura armády à Šišaklí rezignoval a uprchl do Rijádu
        • úspěch Komunistické strany (Chálid Bakdaš) i Baath
      • 1955 – opět převrat – až do roku 1958 rychlé střídání kabinetů
      • 1956 – podpis dohod se SSSR

 

 

Baasismus

 

  • Rychlé změny v sociální struktuře země
  • Požadavky nových tříd na politickou participaci
  • Vznik nebo nová aktivita politických stran – Komunistická, Národně sociální,
  • 1940 – založena Strana arabské obrody (základ Baath) – Mišel Aflaq a Saláhuddín al-Bítár (Bajtár), Zakí al-Arsúzí
    • zformování strany Ba´ath (Baas)
      • od roku 1955 se politická rovnováha v Sýrii posouvá směrem doleva – komunisté a strana Baas – provádí ekonomické reformy (neefektivní), probouzejí se protizápadní nálady a Sýrie rozvíjí vztahy se SSSR a Východním blokem
      • strana Baas – založena 1952, vznik sloučením Strany arabské obrody a Socialistické strany
      • zakladatelé strany Baas – Michel Aflaq, Saláh ad-Dín al-Bitár, Zaki al-Arsúzí
      • strana Baas – levicová, sekulární, arabská nacionalistická strana (pobočky v dalších arabských zemích)
        • nacionalismu, panarabismus, socialismus, sekularismus
      • heslo – „Jednota, Svoboda, Socialismus“ (wahda, hurríja, ištirákíja)
      • Michel Aflaq (1910 – 1989) – pocházel z řecké ortodoxní rodiny, studium na Sorbonně, pokusil se spojit svou vizi pan-arabismu a socialismu, společně se Saláhem al-Bitárem v roce 1940 zformovali zárodek budoucí strany Baas (1. kongres 1947), v roce 1966 krize ve straně a Aflaq odchází do Iráku
      • léta- panarabismus– ideologický nástroj strany Baas v boji proti buržoazii a statkářům, myšlenka arabské jednoty, sjednocení různých náboženských pospolitostí a zájmových skupin ke společné akci, islám chápán pouze jako ideologický nástroj ke sjednocení Arabů
      • umírněné postoje islámské opozice- nejvýznamnější skupinou Muslimští bratři (MB), vůdcem Mustafa as-Sibá´í, tato skupina působila legálně (narozdíl od Egypta)
    • Pokračování nacionalistických myšlenek Husrího a Bazzáze
    • Pan-arabský nacionalismus
      • Projekt Spojené arabské republiky (58-61)– vrchol této ideologie
    • 2. 1958 – na základě referenda vyhlášena Sjednocená arabská republika– spojení Egypta (Násir) a Sýrie (Šukrí al-Quwatlí) + volná unie s Jemenem (jako ochrana před socialist. Ruskem), svaz trval 3 roky
      • SAR měla být zárodkem, ke kterému se měly připojovat další arabské státy
      • jeden kabinet, 600 členů parlamentu (400 Egypt, 200 Sýrie), 4 viceprezidenti (2 Syřané), prezident Násir, Sýrie – severní provincie – Egypt – jižní provincie
      • zrušeny politické strany, nacionalizace a pozemková reforma
      • Abdal Hakím Amír – správce v Sýrii, v čele ozbrojených sil, pravá ruka Násira
      • ekonomická krize, sucho
        • socialistický program interní reformy, bez třídního zápasu, anti-komunistická orientace
        • islám – neodmítnut, součástí vědomí, první velká arabská revoluce, učení o rovnosti a bratrství – slám je základ social. společnosti
        • strany ustaveny v mnoha dalších zemích – pan-arabské ideály
        • význam v politice – 1963 kontrola nad Sýrií
        • nástup radikálnějších Baas členů 1966
          • Aflaq a Bajtar do exilu
        • stále arabská jednota a nacionalismus, ale více potřeby soc.-eko transformace, státní kontrola ekonomiky, pozemkové reformy, proti zahraniční kontrole

Období do nástupu Asadů

 

  • 1961– syrští důstojníci provedli nekrvavý státní převrat a země vystoupila ze svazu s Egyptem (1959 konflikt mezi Násirem a komunisty)

 

  • 1961-1970 – období převratů
    • 1961- volby– prezidentem se stal Nazim al-Qudsí, premiérem Maruf Dawalibi (stoupenec MB)
      • 1962– vůdcem Muslim.bratrů zvolen Isám Attár– kritizoval myšlenky Sibá´ího islám.socialismu
    • 3.1963 – vojenský převrat (revoluce 8. března)
      • přivedl k moci koalici radikálních skupin v čele se stranou Baas
      • centrum moci: Národní rada revolučního vedení
      • 1963-1966 prezidentem Amín Háfiz, Saláh al-Dín al-Bítár premiérem
        • 1963– pronásirovský pokus o převrat v čele s Jásínem Alwánem- převrat zažehnán krutostí Amína al-Háfize
        • pronásirovské skupiny-větš. z městských sunnitských rodin
        • Háfiz Asad generálem
        • baasistický vojenský výbor- hl. alawité, drúzové a ismáilité
        • v průběhu roku 1965 se situace vyhrotila, neboť velení bylo pod neustálým tlakem vrstev odstavených od moci (sunnité)
        • pokusy damašské inteligence a tradicionalistů v čele s Amínem al-Háfizem o vyloučení radikálů z armády
      • 2.1966 – vnitrostranický puč v rámci Baath
        • konflikt vyvrcholil státním převratem pod vedením Háfize al-Asada a Saláha Džadída
        • k moci se dostalo mladé, extremističtější křídlo Baasu – socialisté
          • Michel Aflaq a Salahuddín Bitár (příslušníci konzervativního křídla) – do exilu v Iráku (oba pohřbeni v Bagdádu)
        • březen 1966-nový kabinet: prezidentem Núreddín al-Atásí – konflikt mezi vojenským a civilním křídlem
        • ministerským předsedou Júsuf Zujjin
        • Hafíz Asad ministrem obrany
          • 1966– antibaasistické nepokoje ve starém Damašku- šajch Habbanka (duch.představitel sunnitů) vystoupil proti pozemkové reformě a několika ateisticky laděným článkům (názory MB se dostávaly na veřejnost ústy sunnitů- režim zpozorněl)- nepokoje byly násilně potlačeny
        • neúspěch v červnové válce 1967 posílil vojenské křídlo
          • červen 1967– porážka Sýrie ve válce (Sýrie ztratila Golanské výšiny) byla brána jako krach kacířského režimu a novou nadějí pro MB (protesty se rozšířily i na univerzity a do ostat. měst, kde MB dosud neměli pozice)
          • vláda reagovala neuváženě a v únoru 1968 vydala zákon o odluce státu a náboženství, tento zákon však nebyl nikdy uskutečněn
        • 1966-1970druhý baasistický režim“- velení Džadída
          • drúzové zahájili nátlakovou politiku, byli však sesazeni nebo přeloženi do nižších funkcí- protipřevrat vedný Sálimem Hátúmem (drúz)- potlačeno (1966)

 

Muslimské bratrstvo

  • od první světové války v boji o moc sekularismus proti islámu (sekulárnější forma nacionalismu)
  • v ideologii panarabismu islám jako jeden z nástrojů sjednocení Arabů
  • Založení poboček MB – 30tá léta
  • v 50. letech islámská karta více využivána, umírněné MB součásti politické scény
    • Hlavní lídr – Mustafa as-Sibá´í – kniha Socialismus islámu 1959
  • Rozkol s egyptským MB
    • Kvůli otázce participace v sekulárním polit systému
    • Kvůli elementům sociální reformy a socialistické solidarity, modernismu a pokroku
    • Odlišné zázemí a podpora

Muslimské bratrstvo a baasisté

  • v 60. letech změna myšlení – v čele MB Issám Attár – po 1963 vězněn
  • umírněné křídlo MB pod vedením Attára se přiklonilo na stranu násirovců proti baasistům, baasisté Attára uvěznili a vyhostili- MB se octli mimo zákon
    • Attár od počátku zavrhoval ideu džihádu, ale členství se začalo radikalizovat, zejm.po znárodňovacích kamapaních
  • radikalizace
    • od MB se oddělilo radikální křídlo, které vedl šajch Abd al-Fattáh Abú Ghudda a laický nábož.myslitel Marwán Hadíd
    • těžiště radikálního fundamentalismu se přesunulo do Hamá a Halabu
    • 1964– došlo k revoltě v Hamá, kterou zorganizoval Hadíd- rozdrcena, Attár se k ní odmítl hlásit- definitivní rozkol mezi MB
      • První a největší islámská rebélie v arabském světě
      • Trvala 29 dnů, ale byla slabá
    • Attár prosazoval civilní vládu, v níž by ulamá a MB měli pouze kontrolní statut, nesdílel radikální obžalobu celé společnosti z bezvěrectví, islám považoval za hlavní, ale pouze ideový rámec vlády
      • Abú Ghudda tvrdil, že vláda má být plně islámská v klasickém sunnitském pojetí, hlásal návrat k chalífátu s plným užitím šarí´y
      • Marwán Hadíd– skutečný fundamentalista, čerpal z Qutbova díla, vyzýval k modelu státu založeného pouze na koránu a sunně, společnost viděl ve stavu džáhilíje, formuloval nejradikálnější výzvy ke svržení baasistů (od roku 1965 tiše organizoval Muhammadovy šiky)
        • rozkol mezi MB pomohl baasistům upevnit moc

 

  • porážka 1967 – jako Boží trest, čím dál silnější vliv Sajjida Qutba

1970 došlo k definitivní roztržce mezi Saláhem Džadídem a Háfizem Asadem

  • Džadíd uvězněn, později zemřel ve vojenské nemocnici v Damašku

 

           

 

Háfez Asad

  • z kmene Kalbíja
  • z Qardahy u Latákie
  • měl možnost vojenského vzdělání a keréry
  • zapojil se do činnosti strany Baas
  • oženil se s alawitkou z kmene Haddádún – pět dětí

 

Základní periodizace vlády

  • 1970 – 1975 – stabilizace moci Asada
  • 1975 – 1976 – libanonský faktor
  • 1977 – 1982 – problémy, růst islámského extrémismu
  • 1982 – 1984 – vnitřní problémy a nová libanonská krize
  • 1985 – 2000 – stabilní režim

 

  • 11.1970 vojenský převrat ministra obrany Háfize al-Asada – „nápravné hnutí“ (haraka tashíhíja)
    • Asad nejprve premiérem
    • od roku 1971 pak prezidentem, vrchním velitelem armády, předsedou Národní pokrokové fronty a generální tajemník regionálního vedení Baas
  • autoritativní prezidentský režim, klientismus, vliv armády a bezpečnostních složek
    • džumlukíja – dědiční kvazi-monarchie
  • podstatná role menšiny alawitů (12%) – klientelismus
  • masová podpora režimu – odbory, rolnický svaz, mládežnické organizace…
  • opuštění představy „Velké Sýrie“ i panarabských ambic

 

4 úrovně moci v Asadovské Sýrii:

  1. PREZIDENT
    1. volen lidovým referendem, kandidát vybírán stranou
    2. koncentrace klíčového rozhodování – politika, obrana …
    3. zásadní role zpravodajských služeb
    4. prvky kultu osobnosti
  2. BEZPEČNOSTNÍ SLOŽKY A ELITNÍ JEDNOTKY
    1. na vrcholu několik desítek vysokých důstojníků – rodinné vazby
    2. elitní jednotky:
  1. Roty obrany (sarájá ad-difác), od 1971 – bratr Rifcat al-Asad
  2. Republikánská garda (Haras al-džumhúríjá)
  • Speciální jednotky (wahadát chássa)
  1. Bojové roty (sarájá as-sirác)
  2. Třetí a první obrněná divize
    1. zpravodajské organizace – armádní, politické všeobecné
  1. spolupráce s teroristy
    1. armáda privilegovaná v hospodářském systému, obohacování nejvyšších pater
    2. oslabování s liberalizací ekonomiky, stabilizací vztahů v regionu, demokratizací
  1. STRANA BAATH
    1. vedoucí úloha
    2. rozšiřování členské základny
    3. snížení vlivu strany, legitimizace vlády a rozhodnutí prezidenta
  2. VLÁDA, PARLAMENT
    1. ministři spíše úředníky – hospodářství, plnění příkazů prezidenta
    2. parlament (madžlis aš-šacb), od roku 1900 – 250 křesel, hlavní silou Pokroková národní fronta
  1. omezená působnost
    1. Federace obchodních komor – reprezentace syrské střední třídy

 

  • listopad 1970 vojenské jednotky zatkly Džadída, Atássího, Zujjina a další → vytvoření nového kabinetu: prezidentem Ahmad al-Chatib, premiérem a min.obrany Háfiz Asad
  • únor 1971 volby, Asad se stal prezidentem, víceprezidenti: Chulajfawi a Ajjubi
    • zahájena přísná centralizace veřejného života
    • březen 1972- vznik Pokrokové národní fronty – Baas a 4 nebaasistické skupiny: Syrská arabská socialistická unie (násirovci), Hnutí socialistické unie, Arabská socialistická strana, Syrská komunistická strana
    • březen 1973– vydání permanentní ústavy – dodatek, že prezident musí být muslim a vydání fatwy, že alawité jsou muslimové (prezident si zavázal část duchovenstva k jejímu vydání)
      • reference o islámu omezeny na minimum
    • duben 1973– boj o ústavu – režim vystaven hněvu religiózního veřejného mínění i většiny duchovenstva- z ústavy byl vypuštěn článek, že islám je státní náboženství a prezident musí být muslim (po protestech hraničících s lidovým povstáním musely být oba články do ústavy opět zařazeny)
    • mezníkem se stala říjnová válka 1973– islámská opozice ji hodnotila jako národní katastrofu, za níž nese odpovědnost vedení, které postrádá 2 hlavní přídomky-národní a islámské

 

Ústava 1973

  • Syrská arabská republika je demokratickým, lidovým socialistickým a suverénním státem
  • lid je součásti arabského národa
  • vedoucí úloha strany Baath
  • lidové shromáždění nominuje prezidenta (Baath – parlament – referendum), uděluje důvěru kabinetu
  • prezidentem může být arabský Syřan přes 40 let, jeho náboženstvím musí být islám, na 7 let bez omezení, kabinet mu je podřízen
  • Národní pokroková fronta – Baath, Strana socialistických unionistů, Strana arabské socialistické unie, Syrská komunistická strana, Demokratická socialistická unionistická strana, Hnutí arabských socialistů
  • Syrská sociálně nacionalistická strana, Strana demokratické arabské unie
  • armáda součástí vládnoucí elity

 

Muslimské bratrstvo za Asada

 

  • MB významným opozičním hlasem
  • přelom s říjnovou válkou 1973 a s intervencí v Libanonu
    • boj o ústavu, kritika světských škol, koedukace
    • růst konfesijního napětí – islamizace Asada

 

  • 1973- MB se rozdělili na 3 proudy – obecné cíle byly totožné, lišily se však v taktických otázkách (způsob svržení moci, míra spolupráce se sekularisty)
    • Damašská Attárova umírněná větev – jejich cílem byla trpělivá politická práce s cílem přivodit nezvratný, ale postupný rozpad mocenské struktury
    • radikální Marwán Hadíd a Muhammadovy šiky – centrum v Hamá, cílem bylo jednorázové násilné svržení moci a nastolení Božího království (hákimíja)
      • Marwán Hadíd v Hamá vyhlásil svatou válku a zahájil sérii atentátů proti alawitským členům stranického a státního aparátu
      • radikalizace Halabu
    • střední proud pod vedením Abd al-Fattáha Abú Ghuddy z Halabu – podle nich ozbrojené povstání mělo nastat, až přijde čas, do té doby se měly vytvářet vhodné podmínky jako pronikání do stranických mládežnických organizací, na vysoké školy, vytváření drobných tajných organizací a centrálně řízeného vojenského křídla, trpělivější příprava
      • v Halabu se vytvořilo ozbrojené křídlo skupiny pod názvem Bojový předvoj pod vedením důstojníka Adnána Ukly
    • v pol. 70. let růst nespokojenosti- nekapitalistický hospodářský program, sekulární postoj v otázce podílu duchovenstva na polit. životě, vytvoření Pokrokové národ. Fronty za účasti komunistů, utužující se styky se zeměmi sovětského bloku
      • další příčiny nespokojenosti- mimořádně dynamický rozvoj stát.průmyslu a s tím spjatý demografický chaos, jež byl umocněn přílivem uprchlíků ze syrských Golanských výšin okupovaných Izraelem
      • červen 1976- syrská intervence do Libanonu na straně křesťanských falangistů namířená proti palestinskému odboji a muslimským levicově orientovaným organizacím, přestože Damašek neúnavně nabádal k boji za palestinskou věc – odmítnutí tohoto zákroku v arabském světě
      • odpor vůči baasistům získal konfesionální zabarvení – libanonští muslimové a syrští sunnité
      • část společnosti si stěžovala, že nižší vrstva z venkova ovládá politický život, zatímco městské obyvatelstvo není zastoupeno nahoře, je vystaveno tlaku úřadů a represím tajné policie a Rot obrany
      • docházelo ke znárodňovacím kampaním, nucení k hromadnému uctívání vůdce, či náboru dětí do baasistických mládežnických organizací
      • v případu Sýrie tedy nebyl růst fundamentalismu založen na zhoršujících se hospodářských a sociálních poměrech
      • fundamentalisté měli svobodu vyjádření na půdě mešit
    • 1976– došlo k personálním změnám, vůdcem MB se stal Adnán Sa´d ad-Dín– učitel a spisovatel z Hamá, snažil se radikalizovat damašské centrum a sblížit ho s Hamá a Halabem
      • Hadíd mezitím zatčen, zemřel v damašském vězení na následky hladovky
      • vedení v Hamá se ujal ing. Abd as-Sattár az- Za´ím a po jeho boku se postavil nový ideolog hnutí Sa´íd Hawwa, který nejdůkladněji rozpracoval konfesionální argumentaci opozice a byl stoupencem Sajjida Qutba, od kterého převzal tezi o stavu džáhilíje, v němž se syrská společnost nachází pod tlakem neschopné a nelegitimní moci, odklání se od hodnot islámu, jedinou cestou k nápravě je rozchod s nacionalismem, člověk musí být nejprve muslim, pak až teprve Arab
      • snaha o radikalizaci Damašku
        • sílící represe Rot obrany
      • první velkou operací fundamentalistů byl masakr 83 alawitských kadetů dělostřelecké akademie v Halabu, akci provedli mladí důstojníci
        • v reakci na to bylo z armády vyloučeno množství důstojníků ze sunnitských rodin
          • povraždění internovaných MB
        • útoky fundamentalistů se vystupňovaly, zejm. na státní budovy, komunisty, křesťany, sovětské vojenské poradce, autobusy MHD apod. – úřady odpovídaly represemi
        • 1980– neúspěšný atentát na prezidenta Asada
          • odpovědí bylo vtrhnutí oddílů Rot obrany nedaleko oázy Tadmur do místního internačního tábora, kde bylo vězněno na 500 MB, všichni byli povražděni
          • červenec 1980– vláda vydala Zákon č. 49, na jehož základě se členství v zakázaných organizací trestalo smrtí
          • sunnité obecně sympatizovali s povstalci, křesťané a drúzové podporovali režim
          • odpověď fundamentalistů na zákon 49 bylo vytvoření Islámské fronty v Sýrii, v prohlášení byla výzva ke svržení alawitského režimu
          • rozšíření násilí na Damašk
        • 1981 – manifest – Declaration and Program of the Islamic Revolution in Syria
          • První publikovaná práce, guide
          • Strategie, ideologie, zákony
        • únor 1982– Sa´d ad-Dínovo vedení za podpory Uklovy halabské skupiny obsadilo Hamá a vyhlásilo lidové povstání proti režimu, část obyvatel se k povstání přidalo, většina byla vzata jako rukojmí (lynčování elit)
          • režim dal město uzavřít a zpočátku chtěl vyjednávat, nakonec přikročili k mimořádně tvrdému zásahu pomocí pyrotechniky, tanků apod. byly likvidovány jednotlivé obytné bloky a jejich obyvatelé
          • výsledkem bylo rozdrcení vzpoury během několika dní s obrovskými ztrátami na životech (odhad mluví až o 20 tisících), úplné zničení historického jádra města
          • po těchto událostech přešli fundamentalisté do hluboké ilegality, jejich vliv v Sýrii poklesl

 

Ideologický rámec hnutí

  • Sadí Hawwa
  • Qutbův koncept džáhilíje – cestou k nápravě rozchod s nacionalismem (neislámský sekulární program) „druhá islámská revoluce“
  • člověk je nejdříve muslim, poté Arab
  • tři fronty: bezvěrecký režim (materialismus, ateismus), sionismus, křižácké spiknutí
  • využití fartwy Ahmada b. Tajmíji (1š28) „O nusajrovcích“ – zbožštění Alího, víra v převtělování, uctívání Krista a Panny Marie, kolaborace s křižáky a Mongoly
    • analogie s kolaborací mezi válkami, pomoc maronitům v 70.letech
    • požadavek zákazu služby alawitů v armádě
  • džihád jako komplex (agitace i ozbrojený boj)
  • snaha vyvinit sunnity z negativního vývoje
  • kritiky ztráty politických svobod, znárodňování

 

cAlawíja

  • Nusajríja
  • 12%, asi 2.6 milionů
  • menšina v severozápadní Sýrii
  • vznik v 9. století Ibn Nusajr (z. 873) – učedník 11. imáma Hasana al-Askarího
  • božská moc jako trojice – Alí (podstata), Muhammad (projev), Salmán al-Fárisí (poznání) = hypostaze tří stránek božství
  • vliv ismaílíje
  • Alawítská eschatologie učí o návratu zbožných duší mezi hvězdy (nebo převtělení do zvířat)
  • dogma o prvotním pádu člověka (vyloučení z astrální říše)
  • křesťanské prvky v náboženském životě

 

Alawíja za Asadovců:

 

  • snaha Háfize Asada o schválení alawitů jako imámovských šíitů v Qomu a Nadžafu – bez úspěchu
  • nakonec přišla fatwa vůdce libanonských šíitů  Músa as-Sadr
    • potvrdil, že alawité patří do imámovské šíy
    • Músa as-Sadr vytvořil Hnutí vyděděnců (harakat al-mahrúmín) – později strana Amal
      • zapojovali se i libanonští alawité
      • nakonec zmizel na cestě do Libye
  • Háfiz Asad se snažil začleňovat co nejvíc svou konfesní skupinu do společenství islámu
    • alawité v občanských průkazech jako muslimové
    • společná náboženská výchova s ostatními muslimy (jen křesťané mají jiné školy)
    • stejné oblečení
    • mnozí alawité se modlí v mešitách a dodržují půst
    • prezident sám vykonal malou pouť do Mekky
    • úcta halabskému i damašskému muftímu
    • zvyšování platů sunnitským imámům
    • postavil mešitu na počest své matky v Qardaze

 

Zahraniční politika

  • Izrael
  • 11.1977– Sadatova cesta do Jeruzaléma – Sýrie sledovala egyptskou mírovou iniciativu s Izraelem s nevolí, tento den je v Sýrii den národního smutku
    • Sýrie se obávala izolace v arabském světě, pokud by Sadat uspěl a dal příklad dalším arabským zemím
      • Sýrie a Irák spojili na chvíli síly
    • po uzavření dohod v Camp Davidu „osamocení v boji proti Izraeli“
    • politika „ani mír, ani válka“, růst armády
    • úsilí nedopustit mírová jednání Palestinců, Libanonu, Jordánska
    • protiamerický postoj, styky s Alžírskem, Libyí
    • Camp David1978 summit v Bagdádu – odsouzení kroků Egypta

 

  • vazba na SSSR
    • velký počet poradců v zemi
    • 1980 – dohoda o přátelství a vzájemné pomoci
    • ochlazení po nástupu Gorbačova
  • složité vztahy s OOP – Černé září, Libanon
  • Irák – po nástupu S. Husajna – shoršení vztahů, až nepřátelství
    • po vypuknutí irácko-íránské války přerušení diplomatických styků
    • 1991- válka v Perském zálivu– Sýrie se připojila proti Iráku, zlepšila napjaté vztahy se Západem
  • syrsko-íránské spojenectví
    • základ ve vztazích s libanonskými šíity
      • šíitské hnutí Amal spojencem Sýrie v Libanonu
    • 1974 – Músá as-Sadr – uznání alawitů za ší’ity
    • komplikace koncem 80.let – Hizbulláh v Libanonu
    • Syrsko-íránská ropná a obchodní smlouva 1982
    • v době íránsko- irácké války na straně Íránu
      • íránští poutníci a turisté
  • Jordánsko
    • Po uzavření smlouvy s Izraelí 1994 – špatné vztahy
    • Postupně konzervativní
  • po konci studené války oživení kontaktů s USA
    • během války v Zálivu na straně spojenců proti Iráku
    • v Káhiře 9.8. odsouzení irácké okupace Kuvajtu, 21 tis. vojáků do Saúdské Arábie
    • problematické vztahy s USA – sice stažení z Libanonu, ale podezření z vraždy Rafíka Harírího

 

  • Libanon
    • Soustavné zásahy do libanonské politiky
    • 1988 dvojvládí – generál Michel cAwn (podpora Saddáma Husajna) vs Salím al-Huss
    • 9.1989 setkání libanonských politiků v Tá’ifu – přehodnocení rozdělení moci, posílení pravidelné armády, zlepšení zastoupení ší’itů
    • generál cAwn odmítl novou prezidentskou volbu, útoky jeho armády
    • 10.1990 bombardování prezidentského paláce syrským letectvem – cAwn 1991 do emigrace – konec občanské války
    • 5.1991 v Damašku podepsána Smlouva o bratrství, spolupráci a koordinaci (usměrňování vnitřní politiky)
    • 5.2000 stažení izraelského vojska z jižního Libanonu
    • po atentátu na Rafíqa Harírího 2005 stažení syrské armády

Baššár al-Asad

  • 6.2000 umírá Háfiz al-Asad
  • 2000– po smrti Háfize Asada zvolen prezidentem v lidovém referendu jeho syn Bašár al-Asad (byla pozměněná ústava – president už nemusí mít více než 40 let)
    • Nový prezident – Baššár al-Asad (*1965)
    • potvrzen klientistický charakter mocenského systému
    • Baššár – lékař, studia na vojenské akademii v Homsu, 1995 majorem, 1999 plukovníkem
      • Rifcat 1998 vyloučen ze strany, exil
      • preventivní eliminace staré gardy
    • 6. Baššár povýšen na divizního generála, 10.7 referendum o ústavě – 97,29% za
      • původním nástupcem bratr Básil (zemřel 1994)
    • kontinuita vývoje (počáteční mírný trend k otevřenosti ekonomiky, amnestie politických vězňů)
    • nevyřešené Golany
    • odpor vůči invazi do Iráku 2003
      • statisíce uprchlíků
    • rétorická podpora Hizballáhu v červencové válce 2006
    • ničivé sucho v roce 2006

Volby 2007

  • 169 NPF (134 Baath – 56%), 81 nezávislí (ze 250 křesel)

 

Ústava 2012

  • Syrská arabská republika je demokratickým státem, suverénním, nedělitelným
  • suverenita patří lidu, nemůže si ji přivlastňovat jednotlivec či skupina
  • politický systém je založen na principu politického pluralismu a realizován demokraticky skrze volby
  • 35 podpisů členů parlamentu pro nominaci na prezidenta (ten by neměl mít nesyrskou manželku)
  • prezident na 7 let, jedno možné znovuzvolení

 

Volby 2012

  • května
  • 168 NPF (134 Baath)
  • 5 Lidová fronta za změnu a osvobození
  • 77 nezávislí (ze 250 křesel)

 

Arabské jaro

 

  • Damašské jaro 2000-2001 – sociálně-politické debaty, hnutí
  • Riad Seif Forum (fórum pro národní dialog)
    • Rijád Sajf – viceprezident Národní koalice opozičních a revolučních sil (od 2012)
    • Jamal al-Atassi forum
  • centrum moci – prezident, bezpečnostní složky – alawítský rámec
  • zvyšující se ceny, porušování lidských práv, trvající výjimečný stav, korupce, nesvoboda
  • první nepokoje v lednu 2011
  • 3. významné povstání v Darcá – zatýkání, mučení „teroristů“
  • pátek důstojnosti 18.3. – Damašek, Hamá
  • 3. masové protesty napříč zemí
  • Asad označuje opozici a teroristickou, nábožensky motivovanou – prezident jako záruka sekularismu
  • v dubnu nabídka politických reforem (např. zkrácení vojenské služby, sesazení guvernéra Darcá), slib propuštění politických vězňů, snížení daní, zvýšení platů, svoboda tisku …
    • zrušení zákazu nikábu pro učitelky, uzavření kasina, příslib občanství pro Kurdy
    • dekretem z 21.4. zrušen výjimečný stav
  • 4. obležení Darcá, 5.5. pod kontrolou, akce také v Damašku, Homsu … do konce května 1000 mrtvých
  • počínající dezerce z armády
  • první ozbrojený odpor 4.6. v Džisr aš-Šughúr
  • těsná cenzura médií, mizení žurnalistů, omezení mobilních sítí, internetu …
  • postupně množství přeběhlíků – např. Manáf Tlás (brigádní generál Republikánské gardy), Rijád Faríd Hidžáb (ministr zemědělství, premiér)
  • 7. oznámen vznik Svobodné syrské armády (FSA) – dnes asi 50 tisíc,, velitel Salím Idrís (od 2014 Abdulláh al-Bašír), jednotné velení od konce 2012 – začátek systematického ozbrojeného odporu
  • 8. vznik Syrské národní rady (prezident George Sabra)
  • Přelom září a října 2011 bitva o Homs, začátek podpory FSA z Turecka
  • Eskalace konfliktu listopad 2011 – březen 2012 (boje u Homsu, Idlíbu)
  • Pokus o příměří – Kofi Annan (speciální pověřenec pro Sýrii, OSN, LAS), Annan rezignuje 2.8.2012 → al-Achdar al-Bráhímí (do 2014)
  • 6. sestřelena turecká stíhačka – zhoršení turecko-syrských vztahů
  • V létě 2012 konflikt zasahuje Halab i Damašek
  • Vstup radikálních sunnitských skupin
    • Eskalace, humanitární katastrofa
  • 8. 2013 chemický útok v Ghútě

 

Provládní síly

  • Syrská armáda – 180 tisíc, „alawitské velení, sunnitští vojáci“
  • Šabíha – provládní „alawitská“ milice
  • Džajš aš-šacbí – provládní „šíitská“ milice
  • Hizballáh – aktivní v distriktu Al-Qusajr, Homs (3 tis.?) 
- 25.5. 2012 Hasan Nasralláh oznamuje účast hizballáhu v bojích
  • Ruská armáda od října 2015
  • Írán 15 tis.?
  • Brigády Baath 7 tis.
  • Brigáda al-Abbás 10 tis. 
a další…

 

Protivládní opoziční síly

  • Syrská národní rada – 23.8.2011, Istanbul, George Sabra
  • Syrská národní koalice revolučních a opozičních sil – 11.11.2012, Istanbul, Káhira, Ahmad Jarba od 6.6.2013 (7- 2014 Hádí al-Bahra, 1-2015 Khaled Khoja)
  • Svobodná syrská armáda (FSA) – červenec 2011, 80. tis. (dnes 50 tis.?), Salím Idrís 

Rodžava
  • kurdské Lidové obranné jednotky (YPG), podřazené Kurdskému nejvyššímu výboru, 50 tis.
  • Al-Džabha al-Islámíja (Islámská fronta), 2013, financ. SA, 50 tis.?
  • Al-Ittihád al-islámí al-Adžnád aš-šám, 2013 (Islámský svaz vojáků Levanty), 10. tis.?
  • Džajš al-mudžáhidín, 2014, 10 tis.?
  • Džabha al-asála wa at-tanmíja (Domácí pokroková fronta), vazba na USA, 13. tis.? 
———– Koalice Džajš al-Fatah
  • Džabha an-nusra li ahl aš-šám – 23.1.2012, Abú Muhammad al-Džúlání – vazba na al- Qácidu, vize chalífátu, 10. tis.?
  • Tuhálif al-Muhádžirín wa al-Ansár, 7 tis.?
  • Harakat Ahrár aš-šám al-islámíja, 2011, 15 tis.?
  • Fajlaq aš- šám (Legie Levanty), 2014
  • Ad-dawla al-islámíja fí al-iráq wa aš- šám – 15.10.2006, Abú Bakr al- Baghdádí, vazba na al-Qáidu
  • Syrská národní koalice – 11.11.2012 v Dauhá, ústředí v Idlíbu, rada o 114 členech
  • Koalice sekulárních a demokratických Syřanů, Muslimské bratrstvo, Damašská deklarace, Syrská demokratická lidová strana, Nejvyšší rada syrské revoluce, Asyrská demokratická organizace, Syrské turkmenské shromáždění, Místní syrské koordinační výbory…

 

Problematika menšin – sektářský rozměr

  • Konflikt sunna vs šía
  • Konflikt vlády + islámských radikálů s Kurdy – ti dlouhodobě diskriminovanou skupinou (9%, 2 miliony), 26.10.2011 vytvoření Kurdské národní rady
  • Rozpolcená palestinská komunita (0,5 milionu)
  • Islámští radikálové vs křesťanská komunita (10%) 
Ekonomika
  • Pokles o 45%, měna na šestině hodnoty, nezaměstnanost…

Kriminalita, škody na kulturním dědictví

 

Humanitární katastrofa

  • Přes 210 000 mrtvých, 1,5 milionu vážně zraněných
  • V září 2013 podle OSN 6,5 milionu lidí vysídlených, z toho 2 do zahraničí
  • 2015 10,9 mil. vysídlených (50% populace), 3,8 mil. v zahraničí
  • 36% nemocnic zničených (57% poškozených), 50% doktorů uprchlo
  • 1,2 mil. domovů zničených (3 mil. zasažených)
  • 9 tis. průmyslových zařízení zničených
  • 4 tis. zničených škol, 2.8 mil. Syřanů mimo školu
  • 1,5 tis. zničených modliteben
  • 290 památek poškozených nebo zničených
  • 50% ze syrských velkých měst zničených

 

Geopolitická rovina

  • Podpora Syrské koalice od Turecka, Kataru, Saúdské Arábie 
+ omezená politická podpora ze strany USA, UK a Francie
  • Podpora Kurdů z Iráckého Kurdistánu
  • Islamisty podporují soukromníci ze Zálivu, al-Qáida
  • Podpora syrské vlády Ruskem, Íránem, Hizballáhem
  • LAS 26.3.2013 uznává Syrskou národní koalici jako legitimního reprezentanta syrského lidu
  • 11.2011 NATO odmítá vojenskou akci v Sýrii
  • 4.2013 EU ruší embargo na syrskou ropu
  • Přelom srpna a září 2013 Barack Obama žádá kongres o souhlas s vojenskou intervencí 
Rezoluce OSN
  • 2118 – 27.9.2013 – rámec pro likvidaci syrských chemických zbraní

Od 2014 Ženeva II. (Ženeva I. – 30.6.2012) – snaha o politické řešení, zastavení bojů, výchozí Annanův plán

– problém s nejednotnou syrskou opozicí

 

Advertisements