Základní chronologie

 

  • 1517 – 1867 wijálat misr (osmanská provincie)
  • 1867 – 1914 al-chidíwíja al-misríja (egyptský chedívát – autonomní vazal)
  • 1914 – 1922 as-sultanat al-misríja (protektorát VB)
  • 1922 – 1953 al-mamlaka al-misríja (egyptské království)
  • 1953 – 1958 gumhúríjat misr (Egyptská republika)
  • 1958 – 1961 (1971) al-gumhúríja al-carabíja al-muttahida (Spojená arabská republika)
  • → gumhúríjat misr al-arabíja (Arabská republika Egypt)

 

  1. století
  • od 1517 součást Osmanské říše

Francouzská intervence

  • 1798 francouzská výprava – Napoleon Bonaparte – do 1801

– založení Institut d’Egypte

  • poprvé významný britský vliv
    • vylodění britsko-osmanské armády 1801, Egypt formálně vrácen Osmanům, místodržícím Husrev Paša
    • Francie se snaží získat zpět vliv, podpora frakce mameluků pod vedením Ibrahíma Beje, Británie podporovala Alfího Beje
  • 1802-1804 osmansko-mamlúcká válka
    • Vznik triumvirátu Muhammad Alí, Ibrahím Bej a Badrísí Bej, sesazení Husreva Paši
    • Muhammad Alí se sám prohlásil qáimqámem (úřadujícím zástupcem osmanského místodržícího)
    • Snaha Osmanů odsunout silného Muhammada Alího do Džeddy jako pašu, on to ale nepřijal – káhirskými notábly nakonec slavnostně v Azharu prohlášen za místodržícího Egypta – požadavek sultánovi, ať to uzná „z vůle lidu“
      • Vysoká porta tak prakticky ztratila kontrolu nad Egyptem
      • Muhammad Alí se usadil v citadele a stal se fakticky samostatným vládcem Egypta

 

1805-1848 Muhammad Alí Paša (*1769) – ztráta vlivu OŘ na Egypt

  • Stabilizace moci, pořád proti němu mamlúčtí bejové
  • Snaha sultána Selima přesunout ho na post v Soluni
    • Odvezení jeho syna Ibrahíma jako rukojmího do Cařihradu
  • Nedůvěra vůči Británii jež se neustále snažila získat vliv
  • 3. 1811 likvidace Mamlúků, jež nominálně vládli prostřednictvím svých bejů
    • Průvod 2 bejů a 40 guvernérů po slavnostním uvedení syna MA Tusuna Paši do čela tažení proti wahhábovcům kráčí k bráně citadely, a dostal se do úzkého koridoru pevnosti – palba gardy MA (Albánci) – postříleni, sťati, rozsekání
    • Hlavy a uši mamlůků byly poslány do Cařihradu sultánovi Mahmudovi II. – od sultána dostal MA blahopřejný dopis

Významné reformy Muhammada Alího (agrární, vojenské, obchodní, školské)

  • V podstatě rozmetal feudální mamlúcký systém a zničil přežitky středověku
  • Egypt se za něj stal moderním státem
  • Nezavedl ale zcela nový hospodářský systém
  • Řada opatření byla převzata z předchozích režimů a jenom dotažena do konce
  • Nešlo taky o programové reformy, spíš to byli politické kroky ad hoc

 

Agrární sféra

  • Likvidace třídy multazimů, nahrazení statkářskou aristokrací
  • Sám s rodinou vlastnil téměř 20 procent půdy, zbytek důstojníci, vysocí úředníci, velkostatkáři, beduínští šejchové
  • Byl vypracován katastr půdy

 

Vojenská sféra

  • Zlikvidování „egyptských janičářů“ – mamlúků bylo prvním krokem reformy
  • Vytvoření jednotek Nizame Džedíd – ale odpor Osmanů a zastavení vojenských odvodů pro Egypt
    • Proto musel MA hledat nový zdroj vojáků nákupem otroků z Núbie a Súdánu

– 1820-22 výprava do Súdánu

  • Ale Súdánci si těžko zvykali na vojenský výcvik
  • Zavedl tedy odvody egyptských feláhů, ti se bránili
  • Vybudování masivní armády, ta pak podnikala tažení do Sýrie

 

  • Založení vojenských škol
  • Přeložení francouzských vojenských řádů do arabštiny
    • Výstavba armády podle vzoru Napoleona
  • Budování válečního loďstva v Rudém moři

 

Rozvoj obchodu

  • Zlepšení dopravy a vnitřní bezpečnosti
  • Obnovení námořního obchodu
  • Zavedení monopolů na prodej zemědělské produkce a zahraniční obchod
  • Zvýšení produkce exportních plodin
  • Investice do zavlažovacích projektů – vedlejší kanály, přehrady
    • To rozšířilo osevní plochy
  • Zavedení nových plodin – bavlna s dlouhým vláknem
  • Produkce rýže, cukrové třtiny

 

Reforma vzdělání

  • Sám MA se naučil číst a psát až ve 45 letech, učence si vážil
  • Budování vlastních kádrů s evropským vzděláním – posílání Egypťanů do Evropy za vzděláním
  • První tiskárna v Búláqu 1822 – první knihou italsko-arabský slovník
  • 1828 první egyptské noviny Egyptské události
  • Vytvořen sekulární systém škol – pro věk 8-12 let, výuka arabštiny a aritmetiky
  • 1827 první moderní škola – Lékařská škola
  • 1835 založená Jazyková škola

– 1825 zásah proti řeckému povstání

– 1827 bitva u Navarina

– 1831 povstání proti sultánovi (Mahmut II.)

– 1831-33 syrské tažení

– do 1840 vláda v Sýrii

– 1839 – 1841 druhý osmansko-egyptský konflikt

– za pomoci velmocí restaurace osmanské moci v Sýrii

– Abdülmecitův ferman 1841 → tribut, snížení stavu armády, konec práva jmenovat generály a stavět loďstvo, zrušení monopolů a snížení cel, Egypt se Súdánem dědičný

– rychlé zadlužování, posílení vlivu Británie

 

Ibráhím Paša 1848 (*1789)

 

Abbás Paša (1848-1854)

            – konzervativnější přístup, mohutná výstavba, orientace na Británii

– 1851 koncese Britům na železnici Káhira-Alexandrie

Sacíd Paša (1854-1963)

            – 1854 koncese na Suezský průplav – zahájeno 1859

– zadlužení

Ismácíl Paša (1863-1879)

            – snaha o nezávislost Egypta na Vysoké portě

– reformy administrativního systému, armády, založení pošty

            – ekonomický úpadek, pokles cen bavlny

 

Suezký průplav

  • 1869 – otevření Suezského průplavu
  • neschopnost získat další půjčky, prodej „suezských“ akcií Britům
  • 1876 ohlášení státního bankrotu
  • vznik mezinárodní kontrolní komise
  • 1878 kontrolní komise (major Evelyn Baring)

– srpen – sestavení vlády Nubara Paši (část ministrů z velmocí)

  • po pokusu o svržení vlády 1879 – dosazení Tawfíqa Paši (1879-1892)
  • 9.1881 povstání plukovníka Urábího Paši

– 1882 národní vláda, Urábí ministrem války, Tawfíq prchá do Alexandrie

– 11.7. bombardování Alexandrie Brity, vylodění, 13.9. bitva u Tall al-Kabír

= zrod moderního nacionalismu

 

Egypt od roku 1882

v britské sféře vlivu – de facto protektorát, vojenská okupace do 1936

  • Tawfíq pod kontrolou
  • fce generálního konzula do 1914 – 1883-1907 lord Cromer
  • v 80. letech mahdistické povstání v Súdánu
  • Abbás II. Hilmí (1892-1914)
  • rozvoj národního hnutí, vliv islámských reformistů (Džamáluddín al-Afghání, Muhammad Abduh, Rašíd Ridá)
  • rozvoj revolučního hnutí – dinšawájský případ 1906
  • vznik politických stran, 1907 Hizb al-watan

 

  1. světová válka
  • po vstupu Osmanské říše do I. války vyhlášení protektorátu (himája) 18.12.1914, zřízení sultanátu, generální konzul nahrazen vysokým komisařem
  • Husajn Kámil (1914-1917)
  • Ahmad Fuád I. (1917-1936)
  • 1919 vznik strany Wafd (Delegace) – Sacd Zaghlúl, snaha o účast na mírové konferenci v Paříži

– 8.3. uvěznění hlavních představitelů → egyptské povstání 1919

– vysokým komisařem jmenován lord Allenby (1919-1925)

  • 28.2.1922 jednostranné vyhlášení nezávislosti (formální) Egypta Brity, zrušení protektorátu, vznik království

 

Egypt jako monarchie

  • 1923 ústava – konstituční monarchie, významné pravomoci krále
  • soupeřící síly v zemi: Wafd, král Fuád, Britové, nově MB
  • Růst fašismu
  • Fárúq (1936-1952)
    • podpis britsko-egyptské smlouvy – formální ukončení britské okupace, zrušen úřad vysokého komisaře, ponechání jednotek v Suezu
    • 1937 – oficiální vstup E do OSN
  • 1948 účast na válce proti Izraeli, 1949 příměří na Rhodu (Gaza), emigrace židovské komunity
  • krize společnosti, posilování radikálních organizací
  • 1950 vítězství Wafdu ve volbách
  • 1951 atmosféra celonárodního odporu proti VB
    • Zrušení smlouvy s VB z roku 1936
  • 1.1952 „černá sobota“ v Káhiře, rozpuštění vlády Fárúqem

 

2.světová válka

  • protibritské demonstrace
  • Rommelova vojska k Egyptu −> Sirrího kabinet rezignoval (2.2. 1942)
  • Briti – požadavek, aby vládu sestavil Wafd (Nahhás Paša)
    • ultimátum – Sir Miles Lampson – incident
  1. února 1942
  • zhoršení vztahů král- Wafd
  • král – ponížení

Bitva u Al-Alamejnu

  • podzim 1942 – Němci v Západní poušti
    • panika; zběsilé nakupování; úprky z Egypta
    • sabotáže britských vojenských základen
    • zatýkáni politici sympatizující s Němci
  • 10. 1942 protiofenzíva Britů a spojenců – Montgomery

Během 2. světové války

  • důvěryhodnost ještě zdiskreditována 1943 – Makram Ubayd – Černá kniha
  • vláda padla 1944, Wafd bojkotoval volby 1945
  • na konci 2. světové války se pol. moc Wafdu rozpadla – pol. iniciativa k militantním organizacím napravo (Muslimské bratrstvo, Mladý Egypt)

 

Egypt po roce 1945

  • mnoho stran, frakcí a hnutí
  • Muslimští bratři – radikalizace
  • vláda Nukrášího – snaha domluvit se s Brity a revidovat smlouvu 1936
    • demonstrace, nepokoje
    • vláda padla
  • nový premiér Ismail Sidkí
    • jednání s Brity 1946 – ztroskotala na egyptském požadavku jednoty Nilského údolí
    • rezignace – k moci opět Nukráší
    • hlavním oponentem Wafd
  • po vyhlášení státu Izrael v květnu 1948 Egypt vyslal do Palestiny jednotky – porážka
    • frustrace; al-Nakba (Katastrofa)
    • nespokojenost s armádním velením
    • MB – dobrovolníci
  • Nukráší – represe vůči MB −> atentát na Nukrášího

 

 

Egyptská revoluce 1952

 

  • leden 1950 – Wafd opět k moci – Nahhás Paša
  • protibritské demonstrace
  • 1951 parlament schválil dekret jednostranně rušící Smlouvu z roku 1936, Farúk králem Egypta a Súdánu
  • záškodnické akce proti britským zařízením
    • hodně aktivní Muslimské bratrstvo
  • prosinec 1951 – buldozery a Centuriony zničili 50 egyptských hliněných domků kvůli cestě pro britskou armádu → hněv
  • leden 1952 britský zásah v Ismaíliji, mj. proti egyptské policii – 50 Egypťanů mrtvých
  • ledna 1952 – „Černá sobota“
    • protesty, střety, napadání cizinců
    • požár Káhiry
    • 1. král rozpustil Nahhásův kabinet – Ali Maher měl zjednat pořádek
  • doba mezi požárem Káhiry a převratem:
    • mezi Palácem a Brity silné spojenectví
    • tlak na vytvoření středovýchodního velení
    • ochromení parlamentního života
    • zřízení internačních táborů na pacifikaci vlasteneckých sil

Vlivy na revoluční hnutí v armádě

  • za 2. světové války Britové rozpustili „nespolehlivou“ egyptskou armádu
  • incident 4.2. 1942 – útok na egyptskou čest
  • Palestinská válka

Svobodní důstojníci

  • frustrace v armádě z porážky 1948
  • Svobodní důstojníci – vznik 1949, název 1950
    • Gamal Abdal Násir
  • 1. 1952 volby v důstojnickém klubu (M. Nagíb)

 

22.7.1952 – puč „svobodných důstojníků“

  • Džamál Abd an-Násir (1918-1970), Anwar as-Sádát (1918-1981), Muhammad Nagíb (1901-1984), Saláh Sálim, Abdulhakím Ámir
  • noc 22.7. 1952 – jednání generálního štábu

 

  1. července 1952 – převrat
  • 7. král Fárúk (Ahmed Fuád II.) podepsal abdikaci → exil v Itálii
  • Zrušení konstituční monarchie, vznik republiky (oficiálně až o rok později)
  • první premiér Alí Máhir

Program Svobodných důstojníků

  • likvidace kolonialismu
  • likvidace feudalismu
  • konec moci bohatých
  • vytvoření sociální rovnosti
  • vybudování schopné armády
  • vytvoření zdravé demokratické atmosféry

 

Červenec 1952 – říjen 1954 – postupná stabilizace moci

  • září 1952 – Ali Maher podal demisi, po něm Muhammad Naguib
  • pozemková reforma 1952
    • změny v držbě půdy
    • maximální držba – 200 feddánů (cca 80 ha)
    • zrušení rodinných waqfů

 

  • problém s Muslimským bratrstvem
  • 12. 1952 zrušena ústava z roku 1923, vytvořena prozatimní ústava (konstituční charta), která dala nejvyšší moc
    • Radě revolučního velení (RRV) – madžlis qijáda thawra

 

Rok 1953

  • leden 1953 – rozpuštění pol. stran a konfiskace majetku, legální Shromáždění osvobození
  • 1953 – 1956 – vyhlášeno tříleté přechodné období – bude vládnout RRV (v čele Nagíb)
  • jednání s Brity o Súdánu −> dohoda přiznávající Súdánu právo na sebeurčení
    • tříleté přechodné období – v Súdánu dočasný parlament a národní vláda, nejvyšší moc stále v rukou britského generálního guvernéra

 

  1. června 1953 – zrušení monarchie a vyhlášení republiky
  • prezident M. Nagíb
  • rozhodující úloha Násira při tvorbě politiky – mj. ministr vnitra
  • v čele ozbrojených sil Abdal Hakim Ámir
  • snaha znemožnit sblížení Nagíba s civilními členy vlády
  • Revoluční tribunál –Abdullatíf Baghdádí, Hassan Ibráhím, Sádát
  • vnitřní boj o moc – snaha odstranit z politiky Nagíba, slábnutí jeho moci
  • ambivalentní vztah SD – MB (v čele Hassan al-Hudajbí)

 

Rok 1954

  • leden 1954 – rozpuštění MB – po krvavých střetech na Káhirské univerzitě – proti jen Nagíb
  • vlna zatýkání
  • Násir v dubnu premiérem
  • Nagíb se vzdal všech funkcí −> lidové demonstrace −> návrat do úřadu
  • 10. podpis dohody o odchodu VB vojsk
  • 10. – Alexandrie – atentát na Násira, poté vlna represí, zatýkání a popravy
    • tvrdá represe Muslimského bratrstva
    • Nagíb odchází z politiky v listopadu 1954, do domácího vězení

 

Gamal Abdel Násir

 

v úřadu prezidenta od 23.6.1956

 

Bandungská konference

  • 4. – 24.4. 1955
  • strategie: upevnit nezávislost na Západu, udržet Sověty v uctivé vzdálenosti
  • pan-ideologie: Pan-islamismus, pan-arabismus, pan-afrikanismus
  • Násir mluvčím Arabů

 

Czech Arms Deal

  • září 1955 – Násir oznámil záměr nakoupit zbraně v Československu
    • pobouření Západu
    • první proniknutí Sovětů do oblasti
  • Anthony Eden

 

Bagdádský pakt

  • únor 1955 – uzavření obranného Bagdádského paktu (Irák, Turecko, VB, Pákistán, Írán) – odpor Násira

 

Ústava 1956

  • ustavení Národní unie (svazu), rozpuštění Revoluční rady
  • Zákon o volebním právu pro ženy
  • Prezidentský systém

 

 

Suezská krize 1956

Kontext:

  • –střet USA a Sovětského svazu / arabský nacionalismus a imperiální mocnosti / arabsko-izraelský konflikt / arabská studená válka •
  • Suezský kanál mimořádně strategicky důležitý – po II. válce polovinou provozu ropa (2/3 evropské spotřeby) •
  • 1951 egyptská vláda odstupuje z dohody 1936, 1953 příprava nové smlouvy
  • Řetězec konfliktů (Ismáílíja) → revoluce 1952
  • Říjen 1954 –dohoda o postupné evakuaci VB vojsk
  • -24.4. 1955 konference v Bandungu •
    • Snaha USA vytvořit Middle East Defense Organization (MEDO) –souboj John Foster Dulles vs Nikita Chruščov •
    • 1955 nákup zbraní od SSSR •
  • 1955 vytvoření Central Treaty Organization (Bagdádský pakt) – strach Násira z konkurence •
  • Zpevňování vztahů Izraele a Francie
  • Vliv Násira (rádio Hlas Arabů) v Jordánsku –nepokoje, propuštění Johna Glubba v březnu 1956 –Násir nepřítelem pro Anthonyho Edena •
  • Odpor Francie proti egyptské podpoře FLN v Alžírsku •
  • 5. Egypt uznává Lidovou republiku Čína, Eisenhower znemožňuje půjčku na Asuánskou přehradu •

 

  • → 26.7. znárodnění Suezského průplavu, uzavření Aqabského zálivu

 

26.7.1956 Násirův projev v Alexandrii – oznámeno znárodnění Suezského průplavu

  • Heslo: de Lesseps
  • Mahmoud Younis

 

  • podrážděná reakce FR a VB, zdrženlivost USA
  • ekonomický tlak na Egypt
  • 7. se francouzský kabinet rozhoduje vojensky zasáhnout, později tajná dohoda s Brity a Izraelem
  • srpen – konference uživatelů průplavu v Londýně
  • britsko-francouzské vojenské přípravy – plán Musketeer a Musketeer revise
  • schůzky s izraelskými diplomaty → izraelská akce jako záminka pro angažování FR a VB = „spiknutí ze Sèvres“
    • Protokol ze Sèvres 22.-24.10.1956 –tajná dohoda Izraele, Francie a VB na invazi do Egypta, svržení Násira –různé motivace, společný zájem
  • král Husajn 25.10. podepisuje obrannou dohodu s Egyptem a Sýrií

 

 

Suezská válka

(„třístranná agrese“ – al-cudwán ath-thuláthí)

  • 10. izraelský útok na Sinaji – operace Kadeš
    • Kombinace pozemních, leteckých a námořních operací

– cílem Suez, uvolnit Tíránskou úžinu (blokáda od 12.9.1955), Gaza

  • 10. jednání Rady Bezpečnosti, veto Francie a VB, ultimátum Francie a VB Egyptu a Izraeli
  • 10. po předchozím (nepřijatelném) ultimátu akce VB – bombardování Káhiry, Delty, Suezu, operace Mušketýr
  • 11. rezoluce 997 Valného shromáždění o příměří – požadavek ukončení bojů, stažení sil, otevření průplavu
  • do 5.11. Sinajský poloostrov pod kontrolou Izraele
  • 11. vylodění Britů v Port Saidu, Francouzů v Port Fuádu
  • Střety do 6.11 – příměří pod tlakem OSN, USA, SSSR zastavení palby (6./7.11.)
  • 11. OSN schvaluje vznik jednotek UNEF (United Nations Emergency Forces, modré přílby)
  • odchod okupačních sil do 22.12., Izraele do 8.3.1957
  • 4. 1957 znovuotevření Kanálu

Důsledky krize:

  • Vojensky výhra, politicky katastrofa – odpor doma, odpor USA, hrozby SSSR
  • v květnu 1958 dohoda v Římě – egyptské vlastnictví Suezu + náhrada akcionářům
    • posílení Násira jako politického vítěze, upevnění moci špiček červencové revoluce, Egypt jako lokální velmoc, posílení arabského nacionalistického hnutí
    • Násir jako hrdina pan-arabismu
    • Možné oddálení většího egyptsko-izraelského konfliktu
    • Oslabení západní aliance / posílení vlivu SSSR
    • Násir zasahuje do občanských práv, vypovídání Židů (25 tis.)
    • Posílení politiky dekolonizace ve VB (Harold Macmillan), konec ostrého prosazování zájmů ve světě
    • Oslabení vztahů FR / USA
    • Posílení sebedůvěry Izraele, otevření Tíránské úžiny

 

Násirismus

  • Gamal Abdal Násir
  • – 60. léta 20. stol.
  • ideologie
    • revoluční arabský nacionalismus a pan-arabská ideologie s vágně definovaným socialismem – často nálepka Arabský socialismus
    • opozice kolonialismu a sionismu
    • ve světové politice – účast na Hnutí nezúčastněných
  • dosud v některých zemích – silnější mimo Egypt

 

  • 1957 utvořena jediná legální strana, Národní svaz (al-ittihád al-qawmí) – předsedou Násir, tajemníkem Sádát
  • počátek arabské „studené války“
  • červenec – volby do Národního shromáždění

 

Spojená arabská republika(al-džumhúríja al-arabíja almuttahida)

  • Důsledek vlivu Násira a vratké syrské politiky (komunistická strana –Chálid Bakdáš) •
  • Delegace Šukrího al-Quwatlího a Chálida al-Azama v Káhiře –poté armádní delegace Afífa al-Bizrího (11.1.1958) •
  • 2.1958 deklarace sjednocení Egypta a Sýrie (Násir + Quwwatlí), vyhlášení 22.2.1958
  • prezidentem Násir, 4 viceprezidenti 2+2 (Abdulhakím Ámir, Abdullatíf Baghdádí / Sabrí al-Asalí, Akram al-Húrání)), ústřední vláda, výkonné rady pro jižní a severní region
    • → čistka mezi komunisty a jinými oponenty, rozpuštění stran, požadavek stažení armády z politiky •
    • Provizorní ústava – 600 Národní shromáždění (400 + 200) – prvně 21.7.1960,
    • Usurpace moci Násirem, odpor syrské armády, beduínů, růst popularity komunistů, obavy z pozemkové reformy… •
    • 1960 Násir znárodňuje egyptský tisk

 

Ohlasy na SAR

  • z obav před egyptským vlivem prezident Libanonu Kamil Šamún přijímá v březnu 1957 Eisenhowerovu doktrínu – po vzniku SAR povstání (střety maronitů s muslimy a drůzy)→ zásah USA 15.7.
  • → Chamounův nástupce Fuád Šiháb (1958-1962) urovnává vztahy s Násirem – konec libanonské krize
  • Obavy jordánského krále Husajna –jordánsko-irácká unie s Fajsalem II. 14.2.1958
  • 7. armádní převrat v Iráku • Irák se navzdory tendencím nestává součástí SAR

 

 

Arabský socialismus v Egyptě

 

  • první pětiletka v roce 1960, industrializace, média pod státní kontrolou
  • plánovací agentury k řízení ekonomiky
  • 7.1961 „červencové dekrety“ – socialistická orientace Egypta – znárodnění bank, pojišťoven, průmyslových podniků, omezení výše vlastněných akcií, stanoven minimální podíl státu ve „smíšených akciových společnostech“, horní hranice vlastněné půdy, znárodnění půdy cizincům – nový socialistický kurz
  • držení půdy sníženo na 100 feddánů, sníženy úrokové sazby pro farmáře, progresivní zdanění, možnost podílu pracovníků v podnicích, snížení pracovní doby
  • V Sýrii centralizace, v čele Národní unie Abdulhamíd Sarrádž – rezignuje 15.9.1961 →9. armádní puč – vyhlášení nezávislosti, odtržení Sýrie od Egypta
  • 10.1961 nová vláda (Násir premiérem)

– zatýkání wafdistů, konfiskace majetku velkým podnikatelům

  • rozpuštění Národního svazu
  • 1961 založení Hnutí nezúčastněných – Nehrú, Sukarno, Tito, Nkruma, Násir (1964 Konference v Káhiře)
  • „arabský socialismus“ jako nová ideologie – Charta národní akce (mítháq al-amal al-qawmí) z 30.6.1962

– socialismus jedinou cestou pokroku, vykořisťovatelský vs ostatní kapitál, aliance pracujících, uznání dědictví islámu

  • koncem roku 1962 založen Národní svaz – masová politická strana, později přejmenován na Arabský socialistický svaz
  • březen 1964 ústava – prezident nominován Národním shromážděním (madžlis al-umma) a potvrzován referendem, kandidáti na poslance nominováni Arabským soc. svazem
  • nově vstřícnější přístup ke krajní levici
  • opozice proti Násirovi – islamisté (MB) a část „červencové elity“
  • vnitřní konflikt s Abdulhakímem Ámirem (viceprezident 58-65, ministr obrany 56-67) – pokus Násira o větší vliv na armádu skrze Prezidentskou radu

 

Charta Národní akce

  • vyhlášena 1962
  • vysvětlovala a ospravedlňovala novou egyptskou politiku
  • povinností Egypta je vyvážet revoluci do dalších arabských zemí
  • nástrojem, kterým se mají naplnit cíle revoluce – Arabská socialistická unie (ASU) – revoluční organizace otevřená všem Egypťanům mimo kapitalisty a feudalisty
  • návrh nové ústavy (1964-1971)
  • důraz na sociální jistoty, minimální mzda, bezplatné školství, zdravotní péče
    • výsledkem reforem státní podíl v ekonomice více než 50 procent

 

Arabská a regionální politika

  • Islámský orbit, arabský orbit, africký orbit
  • propaganda – Hlas Arabů, program Nepřátelé Boha
    • kinematografie; Umm Kulthum
  • podpora revolučních režimů
  • severní Jemen
    • 9.1962 svržení Imáma Badra v Severním Jemenu – k moci Abdulláh as-Salál, koncem září Egyptem vyslyšena žádost o pomoc – angažování až do 1967
    • občanská válka 1962-67
    • 9.1962 protimonarchistický převrat Abdulláha Sallála
    • Egypt – podpora republikánů
    • Saúdská Arábie – podpora monarchistů
    • Egyptská vojenská přítomnost – v roce 1965 55 tisíc vojáků
    • pohraniční boje se SA
    • neúspěch snahy o sjednocení Egypta, Sýrie a Iráku 1963 po puči v obou zemích (8.února Irák, 8.března Sýrie)

Egypt a OSN

  • Dag Hammarskjöld – osobní přátelství
  • 1958 – Libanon
  • 1960 – krize v Kongu
  • 3.1963 – Ustavení Organizace Africké Jednoty (Násir 64-65)
  • leden 1964 – konference arabských vůdců v Káhiře

 

25.3. 1965 – Násirovi začíná druhé období

– ochabující ekonomika, rostoucí dluh

 

 

 

Šestidenní válka

 

  • -16.1.1964 v Káhiře arabská konference
    • otázka vody v Jordánu
    • Izraelská politika
    • snaha Egypta stát v čele
    • Palestinská otázka – uznání OOP (Munazzamat at-tahrír al-filastíníja), sídlem Ammán
    • společné velení

            – v květnu vznik OOP – předsedou až do 1967 Ahmad aš-Šukajrí

– 5.-11.9. druhá konference → osvobození Palestiny konečným cílem arabského národa

  • od konce roku 1964 incidenty na hranicích s Izraelem
  • květen 1967 přesouvání eg. jednotek na Sinaj

– žádost Násira o stažení jednotek OSN z Gazy, pohraničí a Šarm aš-Šajchu

– 19.5. mobilizace záloh v Izraeli

– 22.5. Násirem nařízené uzavření Tíránské úžiny pro izraelská plavidla

– všeobecná mobilizace v Egyptě, Jordánsku

– 2.6. vláda „národní jednoty“, premiérem Levi Eškol, ministrem obrany Moše Dajan – převaha představy o preventivní akci

  • cílem Izraele územní zisky (bezpečnost) a oslabení okolních revolučních režimů
  • -10.6.1967
  • masivní izraelský letecký útok → zničení eg. letectva

– pozemní izraelské tažení Sinají, 8.6. na břehu průplavu

– zmatené eg. velení (maršál Ámir)

– Egypt ztratil 10. tis. mužů, 80% bojové techniky

  • dezinformace v Káhiře 5.6., protiamerické demonstrace
  • 6. obsazen západní břeh Jordánu, do 10. Golanské výšiny

= krize Násirova režimu

= oslabení legitimity sekulárních nacionalistických autoritativních režimů → nástup islamistických projektů

  • 6. Násir ohlásil rezignaci → lidové demonstrace na jeho podporu, o den později opět v čele – čistka v armádě

– Ámir po neúspěšném pokusu o převrat spáchal sebevraždu, od října procesy s důstojníky

 

Vyčerpávající válka 1967-70

 

  • střety u Suezu, budování Bar Levovy obranný linie…

– vyzbrojování SSSR (+ 15. tis vojáků)

  • snahy o politické řešení konfliktu od 1967

– 29.8.-1.9.1967 čtvrtá arabská konference v Chartúmu → doktrína „ani mír, ani jednání, ani uznání Izraele“, kromě jiného normalizace vztahů Egypta s Jordánskem a Saúdskou Arábií

– 22.11.1967 rezoluce Rady bezpečnosti č. 242 – požadavek vytvoření spravedlivého a trvalého míru, stažení Izraele z okupovaných území, řešení problému uprchlíků… (přijetí Egyptem Jordánskem a Izraelem, nesouhlas Sýrie a Palestinců

 

  • ze 7. na 8.8.1970 příměří (přijetí „Rogersova plánu“ Násirem, Jordánskem a Izraelem)
  • krach 5. konference arabských států v Rabatu – projev odlišných zájmů zemí
  • Rogersův plán posílil konflikt radikálních Palestinců s jordánským králem Husajnem

– „černé září“ 1970 – občanská válka

– do politických jednání o urovnání intervenoval Násir – 25.9. dohoda mezi Husajnem a Arafátem v Káhiře

  • 9.1970 umírá Násir
  • po mocenské krizi ve funkci prezidenta potvrzen Anwar as-Sádát (referendum 15.10)

 

Anwar Sadat

 

  • 1971 čistky v armádě
    • 5. 1971 – Smlouva o přátelství a spolupráci se Sovětským svazem
    • červenec 1972 – vypovězení sovětských poradců → sblížení se Saúdskou Arábií → možnost využití ropného embarga
    • Moskva → užší spolupráce se Sýrií a Irákem
  • rozchod s předchozí politikou – 14.5.1971 oznámení „opravného hnutí“
  • 9.1971 referendum o ústavě

            – změna názvu na Egyptskou arabskou republiku

            – posílení výkonné moci prezidenta

            – dvě komory parlamentu

  • orientace na čistě egyptské zájmy, konec panarabismu, odklon od chartúmského východiska, opatrná orientace na USA
  • červenec 1972 – vypovězení sovětských poradců (na 20. tis.)

– přesto pokračování vojenských dodávek

  • přípravy na „omezenou válku“
  • 4. 1973 koordinační schůzka s Háfizem al-Asadem

 

 

Yom-Kipurská válka

 

Cesta k válce

 

  • zač. 1973 – zostření vztahů na izraelsko-syrské hranici
  • egyptsko-syrská jednání → tajný vojenský pakt
  • duben 1973 – jednání Sadat – Asad v Burg al-Arab
    • vytvoření Nejvyšší rady egyptských a syrských generálů, která měla koordinovat celkové přípravy, operační plány a tzv. program oklamání nepřítele
  • jednání s Jordánskem
  • zahájení války stanoveno na 6.10.1973 – židovský svátek jom kippur (10. ramadán), v Egyptě „harb ramadán“, v Sýrii „harb tišrín“

            – první fáze (6.-7. října) – egyptská a syrská ofenziva s převahou, přes Suez na Sinaj

            – druhá (8.-10.) – první útoky a neúspěch izraelské tankové protiofenzivy

– třetí (11.-14.) – obrat na Sinaji, izraelská ofenzíva na syrské frontě, neúspěšný egyptský pokus o rozvinutí větší pozemní ofenzivy

– čtvrtá (15.-25.) – izraelský průnik přes průplav, úspěšná izraelská ofenziva na jižní frontě, která si při relativním klidu na severu vynutila ukončení války

  • 10. rezoluce RB č. 338 o zastavení bojů – Sádátův i Asadův souhlas, 25. Izrael

            – vojensky spíše neúspěch, politicky spíše vítězství

  • orientace na USA, poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger (8 návštěv v Egyptě)
  • úsilí o dohodu s Izraelem

 

  1. října 1973 – egyptská fronta
  • operace Badr, začátek ve 14:00
    • přechod Suezského kanálu
    • překonání Bar Levovy obranné linie
  1. října 1973 – syrská fronta
  • útok ve stejný okamžik
  • masové dělostřelecké bombardování podél celé linie Golanských výšin
  • syrští parašutisté – Hermon – radiolokátor „izraelské oči“
  • Kunejtra a na jihu Rafid
  • Egypt: Anwar Sadat; náčelník generálního štábu Sa’ad ad-Dín Šazlí
  • Izrael: premiérka Golda Meirová; Moše Dajan; Ariel Šaron
  • účast Iráčanů, Saúdů
  • Jordánsko neotevřelo další frontu – poslalo jen vojáky na syrskou frontu

 

  • 1975 ustavení 3 názorových skupin uvnitř ASU (P- L- S)
  • 1977 ustavení vlastní strany – Národně demokratická strana, NDP
  • někteří členové MB propuštěni
  • 1974 – vyhlášení ekonomické politiky – tzv. infitáh
    • cizí investice, podpora soukromého sektoru
  • leden 1977 hladové bouře – poprvé od 1952 armáda v ulicích

 

 

Sadat a mírové iniciativy

 

  • 1974 dohoda o odpoutání vojsk s Izraelem, obnovení diplomatických vztahů s USA
  • 9.1974 „Sinaj 2“ – otevření průplavu a Akabského zálivu pro izraelské lodi, stop vojenským akcím
  • 1977 nový demokratický prezident James Carter, v Izraeli Likud (Menachem Begin)
  • 11.1977 Sádát vyhlásil „mírovou iniciativu“, 19.-21. návštěva Jeruzaléma

 

Dohoda z Camp Davidu

 

  • -17.9.1978 schůzky v Camp Davidu → dohody „Rámec pro mír na Blízkém východě“ a „Rámec pro uzavření mírové smlouvy mezi Egyptem a Izraelem“

– odpor arabských zemí, 1979 Egypt vyloučen z LAS

26.3. ve Washingtonu podepsána mírová smlouva (platná 25.4.) → ukončení válečného stavu, vzájemné uznání, stažení Izraele ze Sinaje, Tíránská úžina s Akabským zálivem mezinárodními vodami, volný Suez

 

Mezinárodní důsledky Camp Davidu pro Egypt

  • Nobelova cena míru pro Sádáta a Begina
  • nevole v arabském světě
    • většina arabských států zrušila diplomat. vztahy
    • konference v Bagdádu 1980
    • Egypt vyloučen z LAS, její vedení se přemístilo do Tuniska
    • izolace −> závislost na USA

 

  • v hospodářské politice liberalizace – 1974 nahrazení násirovského programu

– orientace na tržní hospodářství, politika „otevřených dveří“ (infitáh)

– zahraniční kapitál, finanční dary a půjčky USA, rozvoj turismu

  • ekonomický rozvoj nedostatečný (inflace, velký přírůstek, korupce…)

– koncem 70. let sociální protesty

  • kontrolovaná liberalizace politického života

– 1978 vznik Sádátovy Národně demokratické strany (al-hizb al-wataní ad-dímuqrátí), zrušen Arabský socialistický svaz

  • růst opozice (islamisté), 3.9.1981 zatýkání napříč opozicí

6.10.1981 atentát na Sádáta (Organizace džihádu, tanzím al-džihád)

3 proudy egyptského fundamentalismu v 70. letech

1) MB a s nimi spjatá seskupení – důraz na agitaci a aktivní spolupráci s režimem s cílem pronikat do mocenských struktur a získávat pozice ve veřejném životě

2) stoupenci myšlenky izolace od společnosti s cílem vytvářet vzorové islám. komunity, jež by postupně vstřebali celou společnost

3) hnutí okamžité násilné akce, jejímž cílem je nastolení „Boží vlády“ fyzickou likvidací představitelů bezvěrecké moci a postavením společnosti před hotovou věc

  • doma Sádát nepopulární
  • vlny zatýkání politických a náboženských odpůrců
  • října 1981 – atentát (Chálid al-Islambúlí)

 

Hosní Mubárak

 

  • 10.1981 referendem zvolen Muhammad Husní Mubárak (1928), dále 1987, 1993, 1999, 2005

– 1969 náčelník štábu letectva, od 1975 viceprezidentem

  • vyhlášení výjimečného stavu
  • základem moci prezidentské pravomoci + předsednictví v NDP
  • politika infitáhu bude pokračovat – ale odstranění největších křivd
  • vypořádání se s islamisty
  • návrat do mezinárodních arabských struktur
  • otázka lidských práv
  • ekonomické problémy
  • růst radikálních skupiny
  • otázka vzájemných vztahů s USA
  • snaha o mediační politiku
  • sbližování s arabským a islámským světem, nahrazování „revoluční generace“
  • 1982 předáno poslední území Sinaje, „studený mír“ s Izraelem
  • podpora Saddáma Husajna proti Íránu
  • 1983 obnovení diplomatických vztahů se SSSR
  • 1990-91 součástí koalice (USA) → odpuštění dluhů (21 miliard dolarů)
  • zprostředkovatelská role v izraelsko-palestinském konfliktu
  • podpora „válce proti terorismu“)
  • opatrná demokratizace (1983 nový volební zákon)
  • přechodná podpora (tolerance) islamistů – změna v devadesátých letech (Luxor 1997…)
  • 2007 změny ústavy (referendum po přijetí parlamentem) – posílení bezpečnostních složek, omezení soudního dohledu nad volbami, zákaz politických stran na náboženském základě
  • 1.2011 !!!

 

Muslimské bratrstvo الإخوان المسلمون

  • nejvlivnější hnutí pro reorientaci muslimských společností směrem k tradičnímu pojetí islámu
    • Salafa, návrat ke Q a S
    • K odkazu se hlásí většina tradicionalistických sunnitských hnutí ve 20. i 21. stol.
    • Učení není nové, nová je popularizace, průnik do širokých mas
      • Islám je naše cesta,
      • Bůh je náš vůdce,
      • Korán je naše ústava,
      • mučednická smrt na cestě k Bohu je nejvyšší tužbou pravověrného muslima.“

 

Hassan al-Banná

  • narozen v Mahmúdií, otec Ahmad místním imámem (náboženský učitel a rigidní sofista)
  • Káhira od 1923 – Dár al-Ulum – učitelské vzdělání, seznamování s idejemi islámského reformismu (Muhammad Abduh, Rašíd Ridá)
    • otázky úadku islámské společnosti, negativního vlivu západu, sekularismu – islám je řešením
  • Ismailíja – tady působil jako učitel arabštiny po studiích
  • 1928 založení Společnosti muslimských bratří – důraz na osobní zbožnost, charitativní aktivity
    • Stal se charizmatickým vůdcem, ostatní po něm tuto charakteristiku postrádali
  • Teologické učení
    • nutný návrat k pravému islámu – Q, S, salafa
    • Q a S – nutno studovat, ne slepě poslouchat autority
    • nutná očista od lidového islámu
    • súfismus (tradicionalistický) – není nutno rušit, jen reforma
    • islám je starý 1300 let, ale stále poskytuje obecné principy pro adaptaci v kterémkoliv místě nebo čase
    • islám není v konfliktu s moderní vědou – jen je každý v jiné sféře reality
    • šarí‘a je ve společnosti nutná, určuje její řád
  • Politické učení
    • rozšířil principy víry do politiky a pol. institucí
    • 3 základní principy – dost široké:
      • vládce je zodpovědný bohu a lidem, je služebník lidí
      • muslimský národ musí jednat společně, bratrstvo věřících je základem víry
      • muslimský národ má právo sledovat vládcovy akce, napomínat ho a ujišťovat se, že jeho vůle je respektována
    • Jednou z nejvznešenějších forem džihádu je pronést slovo pravdy v přítomnosti tyranského vládce.“
    • stát – může mít mnoho forem, dlouhodobý cíl – chalífát
    • parlamentní demokracie – ano, ale více stran drobí ummu
  • Sociální učení
    • nové nápady v ekonomické a sociální oblasti reformního programu
    • doporučuje MB řešit otázku ekonomického rozvoje, nezaměstnanost, nízké platy, podmínky
    • zahraniční společnosti mají monopol na vodu, elektriku, sůl, veřejnou dopravu
    • špatný stav veřejného zdraví
    • muslimové si nemusí půjčovat žádnou zahraniční ideologii – vše je v islámu – perfektní systém

 

  • Dílo: Ke světlu
    • Upevnit vztahy mezi všemi muslimy – změna orientace MB na pan-islamismus a pan-arabismus
    • nové pojetí džihádu – povinnost ozbrojeného odporu proti cizí nadvládě

 

  • Hassan al Banna 1947 – vzkaz králi Farúqovi
    • Ukazuje respekt, dává rady, jak vládnout podle islámských ideálů
    • Požaduje vymanit Egypt ze západního vlivu, zavést šarí’u, islámský ekonomický systém, posílit islámskou morálku, neoddělovat stát a náboženství
  • Al-Baná byl proti nekoncepčním vražedným akcím, leden 1949 – kritizoval radikály
  • února 1949 – zavražděn

Historie Muslimského bratrstva v Egyptě

  • založeno 1929
  • sunnitské transnacionální hnutí
  • dva základní principy: ustavení šaríi jako základu pro kontrolu záležitostí státu a společnosti a snaha o dosažení jednoty mezi islámskými zeměmi a státy (zejména mezi arabskými státy) a osvobození od zahraničního imperialismu
  • korán a sunna jako základní referenční bod života muslimské rodiny, individua, komunity, státu
    • návrat pravého islámu, morálka, solidarita
    • idea obnoveného chalífátu
    • vytvoření novodobé vzorové ummy
    • proti západní kultuře, laxní morálce
    • důraz na pojmy dacwa a džihád – spíše politický a mobilizační obsah než teologický (falešnými výzvami sekularismus, nacionalismus, komunismus) – hlavním reprezentantem nové výzvy al-muršid al-ámm (generální vůdce), imám al-džíl al-džadíd (imám nové generace)

Šíření a transformace

  • Jako islámská osvěta a charita
  • tištěná periodika, kulturní programy
  • charitativní aktivity – agitátoři ducát působí v průmyslových podnicích, mezi studenty a chudinou
    • zakládání nemocnic, sirotčinců, vývařoven
    • poskytování podpor v nezaměstnanosti
  • v prvních letech působení – požadavky sociální transformace, socioekonomické reformy
  • zaměření na venkov a urbánní nižší třídy
  • aktivisté – student, učitelé, úředníci
  • lekce pro rodiče dětí, kázání v kavárnách – tématy kolonialismus, vzdělávání, ideologie
    • MB se rychle stalo celonárodním hnutím – deseti tisíce stoupenců, koncem 30. let až 1 milion stoupenců
  • jako politické hnutí
    • postupná politizace
    • fundamentalismus, který měl ohlas v moderním světě
    • moderní fundamentalistický styl vs. reakcionářská a politicky nebezpečná
    • postupně velké zásoby zbraní, vysílání dobrovolníků do Palestiny – to vše v době pádu neoblíbené, Brity dosazené monarchie

 

  • první politická akce – 1936 memorandum králi Nahw an-núr (Ke světlu)

Radikalizace na konci 40. let:

  • selhávání nenásilných forem dacwy – důraz na legitimitu džihádu mečem
  • povinnost účastnit se džihádu, dokud nebude nastolen an-nizám al-islámí
  • legitimní násilí qitál (zabíjení)
  • radikální křídlo al-džiház as-sirrí

 

  • Hassan al Banna 1947 – vzkaz králi Farúqovi
    • Ukazuje respekt, dává rady, jak vládnout podle islámských ideálů
    • Požaduje vymanit Egypt ze západního vlivu, zavést šarí’u, islámský ekonomický systém, posílit islámskou morálku, neoddělovat stát a náboženství
  • MB – zakázána 1948 v důsledku události v Palestině (do 1951)
  • Zavraždění eg. premiéra Mahmuda Fahmí an-Nuqraší členy MB  28.12.1948 vedlo k odvětě – zavraždění Hassana Al-Banny
    • Nepokoje v Káhiře, nová Farúkova vláda pak řadu uvězněných omilostnila, jelikož MB mělo v té době již velké množství stoupenců
  • a 60. léta 20. stol.
    • 1951 vojenská kampaň egyptské vlády proti britské přítomnosti v oblasti Suezu – většinu bojů za ně vykonalo Muslimské bratrstvo (mezitím povoleno), které tady také (přes Sadata) navázalo kontakt se Svobodními důstojníky
    • 1952 – převrat, spolupráce MB se Svobodnými důstojníky, ti však jako jediní získali moc
    • 1953 – zákaz všech politických stran
    • 1954 – zastavení všech oficiálních aktivit
  • Nástup Násira k moci: charizmatický vládce a pro mnohé Egypťany vysvoboditel a hrdina, vyhrál nacionalismus a populismus, ne islám
    • MB se musí k novému režimu nějak postavit, dva směry: Hudajbí – za přesvědčení Násira, ať zemi přivede k islámu a nemonopolizuje moc, Qutb – za převzetí moci bratrstvem
    • Násirova smlouva s VB o odsunu vojska ze Suezké zóny za právo na obchod – Hudajbí je proti – uvězněn a smlouva podepsána
    • O týden později – pokus o vraždu Násira v Alexandrii stoupencem MB
      • zákaz Muslimského bratrstva 1954
      • internace, popravy – 1954, 1965 (největší represe)
      • Hudajbí odsouzen na doživotí, 14 tisíc dalších stoupenců za mříže, polovina z nich bez soudu
    • neúspěch MB v tom, že Násir nepotlačoval islám, právě naopak, a stáli za ním klerici – těžký úkol pro MB vysvětlit lidem, že oni jsou ti praví vůdci v islámu
      • Nástup zavedl výstavbu mešit a náboženských škol, povinný islám ve škole, založení Islámské konference a Islámské rady pro výzkum
      • Boj Násira a MB tak byl chápán pouze jako boj o moc
    • 1964 generální amnestie vězňů MB Násirem na vrcholu moci – s cílem použití MB proti Marxistům
      • V této době vystoupil Qutb s tím, že prorok Mohammed by Násirův nacionalistický systém označil za prohnitý, a povinností muslimů je takový systém svrhnout (Milníky na cestě)
    • 1965 Násir prohlásil, že z důvodu hrozeb MB pro něj a jeho režim je nelze tolerovat, opětovné zatýkání
      • 27 tisíc MB za mříže, poprava tří: Sajjid Qutb, Júsuf Hawáš a Abdelfatáh Isamíl v roce 1966
    • Změna veřejného mínění po porážce v Šestidenní válce – vláda nedokáže vysvětlit, střední třída volí tichý protest – základ pro budoucí podporu islamistických stran, masovější podpora MB

Hassan al-Hudajbí (1949 – 1972)

  • generální vůdce MB po smrti Hassana Banny
  • „revoluce 1952 byla naší revolucí, podle našich principů, Násir a Svobodní důstojníci je nepřijali a odklonili se od nich“
    • Dílo: Du´at lá qudat – Kazatelé, ne soudci
      • Mírnější přístup na rozdíl od Sajjida Qutba, kterého kritizuje za džihád proti islámské společnosti jako ta egyptská
    • Voleno Národní shromáždění 4x 57, 60, 64, 69, žádná faktická moc

Sajjid Qutb

  • ideolog MB, učitel, inspektor, literární kritik, spisovatel – napsal přes 24 knih (novely, literární kritiky)
  • narodil se v Asijútu (1906), tady i vyrůstal a dostal sekulární vzdělání, 16 let působil v rámci Ministerstva školství (od roku 1933)
  • po neúspěšném románku se nikdy neoženil
  • 1948 poslán na dva roky na misi do USA à Amerika ho vystrašila a stal se nábožensky založeným, v roce 1951 vstoupil do MB, velmi rychle se dostal do vedení i do problémů s vládou kvůli požadavku přijatí islámských principů
  • 1949 publikována Sociální spravedlnost v islámu
  • 1951 Amerika, jakou jsem ji viděl (esej)
  • 1954 – po útoku na Násira vězení na 25 let, odsloužil z toho 10
    • tvorba komentáře ke Koránu Ve stínu Koránu
  • Červen 1957 – masakr 21 vězňů – další radikalizace
  • Puštěn na základě přímluvy iráckého prezidenta Abdelsalám Arifa – několik měsíců poté opět ve vězení a odsouzen za velezradu k trestu smrti za svou knihu Milníky na cestě a za plánování puče
  • dílo:
    • Sociální spravedlnost v islámu
    • Zápas mezi islámem a kapitalismem
    • Světový mír a islám
    • spojení s MB – chtějí chránit islámskou komunitu, jsou aktivní
  • Hlavní dílo – Milníky na cestě – Ma´álim fit-taríq 1964
    • Napsal ve vězení, text se stal základem pro Jamaat Islámíja
    • radikální anti-sekulární požadavky, selhání moderníhc společenských systémů, usurpace moci – tu je třeba porazit silou, nutnost vytvořit novou společnost
    • Šarí‘a jako jediný zákon
    • Koncept džáhilíje
      • Problém celého světa, potřeba znovuzrození islámu
      • Společnost džáhilíje se na rozdíl od islámské projevuje tak, že uctívá lidi namísto boha – z toho musí být lidé vysvobozeni
      • Útok na nacionalismus, Násirismus a socialismus
      • povinnost muslima za obnovu – i pomocí džihádu
      • kritizován Hudajbím za to, že chce vést džihád proti společnosti jako ta egyptská, kde je Al-Azhar, tisíce poutníků do Mekky každý rok
        • člověk není odpadlíkem, pokud páchá hřích a veřejně neodmítá své náboženství
        • nazývat Egypt pohanským je urážka, názory Qutba musí podle něj být importem, nejsou egyptské
      • Kde HB doporučuje reformu, SQ navrhuje džihád
      • vzbudila radikalizaci hnutí, i když vedení včetně Qutba bylo spíše umírněné
      • ovlivnění především mladší generace (qutbistů)
    • 8. 1966 – SQ oběšen

 

 

  1. léta a Anwar Sadat (1970 – 81)

 

  • „žádné náboženství v politice, žáedná politika v náboženství“

                         

  • Sadat u moci od října 1970 – pokládán důstojníky kolem Násira za slabého vůdcu

 

  • ten se ale lehce zbavil levice a pustil MB na svobodu (mezi jinými u Hadajbího) v roce 1971 – faktická legalizace, vydávání tiskovin
  • islám součástí politické taktiky: plán využít Muslimské bratrstvo proti Marxistům
  • měl vazby na MB již před revolucí a vytvářel si image věřícího, nábožného prezidenta
  • Umar at-Tilimsání (1972-1986) – Sadatovým poradcem
  • vědělo se ale, že v případě potřeby proti nim zakročí
  • od Nápravné revoluce v květnu 1971 do 1977 byly vztahy Sadata a MB dobré, MB se poučili a tudíž proti Sadatovi nezbrojili
    • společný nepřítel – Marxisté pro svůj socialismus a ateismus
    • členové MB zejména ze střední třídy
  • MB pozvání k diskusi ohledně ústavy – nicméně pro Sadata hlavním zdrojem legislavity „principy šaríe“ a lidé jsou zdrojem autority – MB požadovalo šaríi jako jediný zákoník a zdrojem autority je Alláh
    • Tento výklad mnohem blíž MB než za Násira (Národní charta z roku 1962 na islám vůbec nereflektovala)
  • Odštěpování radikálních skupin
    • 1974 – nová generace mladých a agilních členů, ovlivněni vězněnými členy se příklání k radikalismu
      • starší členové pragmatičtější přístup
    • Duben 1974 – skupina Islámská organizace osvobození – snaha o puč, obsazení Vojenské technické akademie v Heliopolis
      • Většinou šlo o následovníky Salaha Saríje z Palestíny
  • Věřil, že poprava heretického panovníka odstartuje revoluci, která nastolí vládu šaríe
      • Obsazením akademie se snažili získat zbraně – zajatí, jejich sympatizanti propuštěni z armády
  • Březen 1976 – vytvoření platforem v rámci Arabské socialistické unie (jediná parlamentní strana v té době) – základ pro multipartajní parlament do budoucna (omezený pluralismus)
    • The Progressive Unionist Party
    • The Socialist Labour Party
    • The Liberal Party
    • MB vyjadřuje Sadatovi podporu
      • Za to smí MB vydávat svůj častopis al-Dawá – bez burcování k revoluci, útoků na Sadata nebo armádu – přesto časopis tvrdě kritizoval vládní postupy a neúspěchy na poli vzdělávání, bytové politiky, atd.
  • krize na konci 70.let
  • Leden 1977 – Sadat zrušil vládní subvence na jídlo – lidé vyšli do ulíc, MB se cítí být na koni
    • Klerici ale vyjadřují podporu Sadatovi a žádají občany, aby ukončili násilí
    • Al-Dawa ale demonstrace pokládá za „normální symptomy hluboké a trvající nemoci“
    • nepokoje spojené s infitáhem
  • Červenec 1977 – bývalý minister al-Awqáf a záležitostí Azharu Husajn al-Dahabí je unesen a zabit
    • Zodpovědnost za to nese Takfír wa al-Hidžra, který zavrhuje celý sociální systém země a pokládá kleriky za heretiky, tudíž se pod jejich vedením nelze modlit
    • Akt unesení a zabití podle něj tudíž byl nezbytný, a má odstartovat svržení společností džáhilíje
    • Dahabí kritizoval hnutí a výkupným mělo být propuštění vězněných členů
      • Sadat nechal popravit pět členů, včetně vůdce Šukrí Mustafa v březnu 1978
      • kampaň proti islamistům – zatýkání zákaz časopisů
  • V této době již existují dvě větve islámského fundamentalismu:
    • MB, pořád ilegální, je reformní větví, vydává knihy
    • Malé sekty vzniklé na univerzitách, jež adoptovaly Qutbovo učení a organizují násilné útoky
  • Egypt se potýká s prohlubující se sociální, ekonomickou a politickou krizí
    • Hněv islamistů vznítí zejména uzavření míru s Izraelí, jež ale pomůže zemi finančně
      • Pro islamisty je to zrada egyptské islámské povinnosti
      • Odsouzení smlouvy z Camp Davidu
      • Islamisté si poprvé rozumí s levicí!
    • Velkým vzorem je Islámská revoluce v Íránu 1979, jež roznítí určitý entusiasmus v Egyptě, byť její směřování není pro Egypt vzorem
      • Sadat zakazuje politické aktivity na univerzitách, časopis al-Dawa není vydáván, nezávislé mešity pod kontrolu ministerstva
      • Nástupce Hudajbího Umar Tilimsání obviněn ze snad svrhnout režim
  1. léta
  • „Zákon hanby“ z roku 1980 – jakákoli protivládní a revoluční aktivity potrestána
  • Sadat vyhlašuje islám státním náboženstvím a šaríu hlavním zdrojem ústavy
    • Prosazování umírněného islámu podle sunnitských tradic, jež nepodporovali anarchii proti muslimskému vládci:
    • Ve stejné době armáda vydává náboženský časopis al-Mujahid, aby nasytila náboženské emoce a zabránila vojákům přidat se k radikálům, vojákům dokonce zaplatili účast na pouti do Mekky
    • Další islámské publikace: Islámský prapor a Pevné vázání (vydávala vláda), televizní programy podporující umírněné názory, intelektuálové proti fundamentalismu
    • S pomocí kleriků snaha o neutralizování protirežimního fundamentalismu – odměna spolupracujícím ulamá, trest těm, jež nespolupracovali, Sadatova žádost, aby se Azhar více zapojil v boji proti radikálům
    • Nejvyšší muftí vydal prohlášení, že smlouva s Izraelí byla v souladu s koránem a Prorokovými názory
    • Islám povinným předmětem ve školách i na univerzitách
  • Fundamentalisté využívají pluralizace společnosti – dva nezávislí islamističtí kandidáti zvoleni do parlamentu v roce 1979
  • Vztah MB ke Koptům
    • ujištění, že v islámském státu budou respektování
    • Přesto ale anti křesťanská agitace vycházela často od fundamentalistických skupin
    • Červen 1979 boje v chudé káhirské čtvrti Zavíja al-Hamrá
      • Al-Dawá obvinila Kopty z arogance a militantnosti a urážení islámu
  • Sadat usoudil, že MB je již příliš odvážné
    • Září 1981 – uvěznění 1500 osob, z toho 90 procent islámští aktivisté, i nějací Koptové, včetně Tilimsáního, mluvčího MB Sálih Ašmávího a Muhammada Abdelkudúsího a oblíbeného kazatele Abdelhamida Kiška
      • Potlačení demonstrací u Kiškovi mešity policajty
    • Zákaz vydávání publikací MB
    • Vláda přebírá kontrolu nad 40 tisíci privátními mešitami (většinou ve formě nadací)
    • Pouze prověření kazatelé smí kázat v mešitách
    • Nejnebezpečnější byli skupiny džámiát kolem univerzit, více než MB (více než 7 tisíc členů) – 235 z vůdců zajatých, mezi nimi i Hilmí al-Džazzár, posílení bezpečnosti na univerzitách, pozdější začátek výuky
  • Říjen 1981 prezident Sadat zavražděn během slavností připomínky Jomkipurské války 1973 členy skupiny Al-Džihád
  • Násilí po celé zemi, v Asijútu se al-Džihád snaží o převrat
  • K moci Husní Mubarak, toho času viceprezident
    • Prohlásil, že útok byl součástí plánu o odstranění vůdců země a nastolení islámského režimu po vzoru Chomejního, ale počet mužů z armády zapojených do převratu byl extrémně malý
    • Vražda vystrašila Egypťany a ukončila druhou vlnu nástupu fundamentalismu
      • Vzestup fundamentalismu reformovaného a umírněného

Časopis Ad-Dacwa

  • občasník ve 40. a 50. letech, 1954 zakázán, v 60. letech jako samizdat, po roce 1970 toletován
  • po nástupu Sadata vyjednávání o legalizaci – první číslo v červenci 1976
    • formulace zásad MB: Korán a sunna jako jediné zdroje zákonodárství, uplatnění šaríy
    • občanský zákoník jako pozůstatek kolonialismu
    • nepřípustnost úprav šaríy fatwami prorežimních duchovních
  • platformou umírněného křídla
  • symptom generačního odcizení
  • postupně vazby na bohaté podniky a banky
  • uvolnění tematického zaměření časopisu – slábne důraz na etická a sociální témata
  • 5 hlavních okruhů prezentovaných názorů
    • typologie nepřátel (židé, komunisté, křižáci, sekularisté)
    • kritika Násirova období
    • odkazy na období Proroka a prvních chalífů (historické paralely)
    • výzvy k uplatnění šaríy
    • hospodářské otázky (důraz na sociální rovinu islámu)
  • vyostření vztahu s vládou kvůli mírovím dohodám s Izraelem
  • v březnu 1979 antifundamentalistický Sadatům projev v Asiútu – Dacwa otevřené útočí na režim
  • dalším časopisem al-Itisám (Věrnost) zaměřený na teologické, politické, ekonomické otázky a al-Muchtár al-islámí (Islámský výběr)

 

Muslimské bratrstvo a Husní Mubarak

  • Nová Mubarakova strategie – dal opozici určité pravomoci a slovo výměnou za jejich poslušnost
    • Pravicové i levicové opoziční strany se spojili v boji proti extremismu
    • Březen 1982 – 4 vrahové Sadata a Mohammed Abdesalam Farádž coby vůdce al-Džihádu byli popraveni
    • propuštění ostatních bratrů z vězení
  • První roky Mubaraka u moci – pokojné, za mírovou smlouvu vinili Sadata zatímco Mubarak z ní prosperoval
  • MB dál pokračuje ve svých aktivitách, ale není ani legalizováno, ani se šaría nestává základem zákonů
  • Radikální skupiny operují na úrovni kampusů, několik teroristických akcí ale stabilitu státu neohrozili
    • Cílem v roce 1987: šéfredaktor týdenníka al Musawwar Makram Muhamad Ahmad a ministr vnitra Nabawi Ismael – v obou případech útoky neúspěšné, radikálové postrádají taktiku
    • Nové seskupení Přeživší pekelného ohně se k útoku přihlásilo – rozprášeno
    • Více terorismu vzešlo z levicových a násiristických skupin podporovaných Libyí než od islámských fundamentalistů
  • Společnost nicméně zažila islámské obrození – více lidí začalo navštěvovat mešity, více žen se zahalovat, islámské nálepky na autech
  • 1982-1985 debata ohledně šaríe a zákonodárství, parlamentem nakonec odmítnuto, namísto toho posílená ženská práva ohledně manželství a rozvodu – nicméně bez antirežimních akcí a násilí
    • Kontrola nad mešitami přímá i nepřímá, velké sankce pro radikální islamisty
      • Al Azhar připravil program pro výuku budoucích kleriků a učitelů náboženství

Volby 1984

V roce 1984 dosažená dohoda mezi Tilimsáním a Fuadem Siraj-ad-Dínem z Wafdu (Wafd al-Džadíd) o tom, že členové MB budou zahrnuti na kandidátku Wafdu za podporu svých stoupenců – výhodné pro MB jelikož jinak by museli dosáhnout alespoň 8 procent hlasů, aby se dostali do parlamentu

  • MB vyhrává 8 ze 448 křesel na kandidátce Wafdu (ti dohromady vyhráli 58 křesel)
  • MB – udržuje si svůj reformní směr, bez radikálních akcí, byť je ekonomika v recesi
  • ve společném programu volání po omezení korupce, po posílení demokracie, islám v pozadí
  • volby poznamenány nesrovnalostmi a násilím, režie vládní NDS

Volby 1987

  • společná kandidátka pod názvem Islámská Aliance (at-Taháluf al-islámí) vyhrála 60 křesel
    • Socialistická strana práce (Hizb al-Amal), Liberální strana (Hizb al-Ahrar) a MB, MB z toho 36 křesel
    • slogan: Řešením je islám
    • základem programu aplikace šaríy, zrušení dohod z Camp Davidu, ukončení spolupráce s USA, snížení inflace, bezúročný bankovní systém, zavedení zakátu
      • předvolební zatýkání členů MB, nesrovnalosti v seznamech (náhlá reinkarnace mrtvých voličů a všichni volili NDS)
    • Snaha o oficiální uznání MB, rozpuštění bylo nelegální, MB pokračuje jako hnutí
  • MB také podpořilo Národní demokratickou stranu v nominaci Mubaraka na znovuzvolení
  • 1988 – 92 – vztahy váznou
    • Rozšíření demokratického režimu
    • Růst islám. extrémismu, válka v Zálivu
    • 1990 generální vůdce MB Tilimsání vyhlašuje bojkot voleb
      • prezident Mubárak odmítl přistoupit k opatřením k zajištění regulérnosti voleb
      • změna počtu křesel na 444
    • 1992 – 2011 – kampaň proti MB – opět konfrontace MB a Mubáraka
      • Odpověď HM na extrémismus a krizi legitimity

Místní volby 1992 – kampaň „Islám je řešení“

  • 15% v rurálních oblastech, 5% v urbánních
  • Zákon proti syndikátům 1993

Volby 1995

vrchol konfrontace

  • MB jako nezávislí kandidáti
  • Hudajbí: Nemám volební program … vše co musím říci lidem je, že řešením je islám a že slibuji, že k nim budu upřímný
    • v prohlášeních se ale projevuje akceptace demokratických institucí a hodnost (volby, svobody projevu, tisku … v rámci šaríy)
      • Další vlna zatýkání (kandidáti) – nejnásilnější volby, protesty MB proti volebním symbolům
    • 1 křeslo ze 160 kandidátů

Volby 2000

  • nezávislí kandidáti
  • žena: Džihán al-Halafáwí
  • volby pod dohledem nezávislých soudců (omezená působnost). menší tlak vlády
  • získali 17 křesel (k úspěchu mohla přispět aureola mučedníků druhá palestinská intifáda)

Volby 2005

  • nezávislí (čili MB) 88 křesel
  • předvolební kampaň svobodnější (bez masového zatýkání)
    • Mubárak pod mezinárodním tlakem povolil
  • průběh hlasování násilnější
  • poprvé dohled nevládních organizací (s problémy)
    • nestranný soudní dohled
    • použití transparentních volebních uren
  • vybírání hodnověrní kandidáti, na kampani se podílelo na 25 tisíc lidí
  • poprvé zveřejnění obsáhlejšího programu
  • za úspěchem dobrá organizace, efektivní kampaň, snášení nepohodlí voliči, přitažlivost náboženského diskurzu, sociální aktivity hnutí, slabost ostatních opozičních stran (nezískaly protestní hlasy)

Volby 2010 – jenom jedno křeslo!!

  • nedostávali žádný prostor v médiích
    • ovlivňování voleb

Umar Tilimsání

  • Profesí advokát, člen MB od třicátých let a blízký spolupracovník Hasana al-Banny
  • Byl vůdcem přechodu MB od násilí a bojů k umírněnosti
  • Ve vězení ve 40. letech a pak 1954-1971
  • Vůdce se stal v roce 1973 až do své smrti v roce 1985 – jeho pohřbu se zúčastnila řada politických osobností
  • Bojoval za uznání MB, chválil Mubaraka jako muže, „který ví, co chce“
  • Popíral, že MB kdy užilo násilí, podporoval nenásilný odpor a trpělivost na cestě k uznání
    • Strategie postupného zavádění islámu – ne radikální skupina s podporou z venku
  • Vyjednal spolupráci s Wafdem (jinak sekulární populistickou stranou) ve volbách 1984 – velmi úspěšné po obě strany
  • MB v roli strážce, aby vláda neodešla od islámu – de facto islámská nátlaková skupina
  • Od roku 1981 jim již nebyl připsán žádný teroristický akt

 

Muhammad Hamid Abu al-Nasr (1986 – 1996)

  • Rituální přísahu složil ještě za Hanny, a to nad Koránem a zbraní
    • Padesát let později omlouval zbraň tým, že symbolizovala ochranu pravdy sílou
  • 1954-1972 byl ve vězení
  • Také podporoval implementaci šaríe, ale viděl to jako postupný proces, který vyžaduje velkou trpělivost
  • Na rozdíl od radikálních skupin podle jeho slov má MB tradiční vůdcovství, členskou základnu z nižší třídy ale také z řad úspěšných podnikatelů a profesionálů, ne ze studentů a nezaměstnaných
    • Radikální skupiny byly pro MB konkurencí – „mladí zélóti“, ale také je pokládali za nevyzrálé

 

 Další vůdci MB:

  • Mustafa Mašhúr (1996 – 2002)
  • Ma´mun al-Hudajbí (2002 – 2004)
  • Mohammed Hadní Akef (2004 – 2010)
  • Muhammad Badíc (od roku 2010)

 

MB a Muhammad Mursí

  • 2011 – rok změn (25. ledna 2011)
    • Rychlé připojení MB do protestu
  • MB – Vytvoření Hizb al-Hurríja wa al-Adala – Freedom and Justice Party FJP
    • Největší blok v novém parlamentu – 235 křesel z 444
      • měli dobře podchycené zejména velká města v Horním Egyptě
    • Společně s Hizb an-Núr – radikální salafisté – 121 / 123 křesel
  • Kandidát MB Muhammad Mursí – vítěz prezidentských voleb 2012
  • Vůdce bratrství: Mohammed Badie (2010 – nyní)
    • Uvězněn v srpnu 2013
    • Odsouzen ke smrti
  • 2013 – protesty a převrat
  • protesty, zasahuje armáda – ultimátum
  • rezignace Mursího
  • uvěznění lídrů FJP a MB
  • prosinec 2013 – MB v Egyptě označeno jako teroristická organizace

 

Arabské jaro

  • řada protestů a aktivistických akcí proti HM vládě
  • protesty byly už předtím, například 300 protestů v roce 2010
    • stávky a protesty dělníků
    • důvodem znárodnění více než 84 hektarů, změny zákoníků v neprospěch chudých
    • hnutí 6. dubna
    • asi 15 milionu lidí žilo z 1 dolaru na den (celá rodina)
      • nespokojenost ve společnosti
        • lidi proto zavírání nebo upláceni
      • příčiny:
        • socioekonomické podmínky
        • arogance autoritářské moci (korupce, klientelismus, manipulace voleb, cenzura, porušování lidských práv, úvahy o nástupci Mubáraka)
        • policejní stát (výjimečný stav od 1967)
          • civilisté mohli být zadržování 48 hodin bez udání důvodu
          • od roku 2004 Národní komise pro lidská práva – pouze ty případy, které nešly ututlat
          • kritika médií, mluvení do obsazování funkcí na univerzitách
          • „republikokrálovství“ – věřilo se, že Mubárak předá moc svému synovi
        • únava z chybějící perspektivy
          • až 30 procent mladých na univerzitách, pak ale pro ně nebyla práce (umělé zaměstnávání)
          • 13 procentní nezaměstnanost v roce 2010 u mladé populace
          • generační propast, znechucení vládou
        • „chléb, svobodu a sociální spravedlnost“
        • dominový efekt
          • pole moderních technologií, hodně se šířilo přes sms
        • symboly jako Chálid Muhammad Saíd
          • hanlivě se vyjádřoval proti režimu, byl umlácen
            • fotka mrtvoly se dostala ven a sdíleno
            • oficiálně zemřel na spolknutí balíčku marihuany
          • 1.2011 !!! – velký protest náměstí Tahrír
            • široká platforma pro protest v tento den (Národní den policie): Hnutí mladých 6. dubna, Ghad el-Thawra, Wafd, MB, umělci
            • 1. Pátek hněvu – posilování přítomnosti silových složek, zákaz vycházení
            • 2. Mubárak slibuje politické reformy, nebude kandidovat v příštích volbách
            • 2. Bitva velblouda, střety mezi příznivci a odpůrci Mubáraka
              • taky mezikonfesní střety
              • střety v Imbabě kde žijí salafisté i Kopti
                • Koptům doporučeno od svých autorit neúčastnit se protestů
              • 2. viceprezident Umar Sulajmán slibuje reformy
              • 2. Mubárak namísto rezignace přenáší pravomoci na Sulajmána
              • 2. Sulajmán oznamuje Mubárakovou rezignaci, vedení přechází na Nejvyšší vojenskou radu (al-Madžlis al-Aclá lil-quwwát al-musallaha) – ta rozpouští parlament a pozastavuje ústavu z roku 1971, moc má být dočasná
              • Podpora revoluce armádou nakonec
              • Mohammed Hussein Tantáwí – prozatímní hlava státu
              • zatýkání prominentních figur režimu
              • země pod vojenskou nadvládou (SCAF) – protesty pokračují
              • 3. Ahmed Šafíq odstupuje z postu premiéra (od 31.1.)
              • 3. ústavmé referendum (77 procent hlasů pro)
              • Příprava svobodných voleb
              • 3. zákon kriminalizující protesty
              • konfesní konflikty (například v Imbabě)
              • 5. protesty proti vojenské vládě (vojenské soudy, požadavek nové ústavy před volbami, soudů s postavami starého režimu)
              • do konce roku pokračující kritika vojenského režimu, střety
            • Parlamentní volby 2011/12
            • prvé svobodné parlamentní volby 28.11 – 11.1.
            • Celkem 508 křesel, z toho 10 dosazovaných, 498 volených
            • Koalice Democratic Alliance for Egypt okolo FJP (Freedom and Justice Party, Hizb al-Huríja wa al-Adala) – 37,5 %, čili 235 křesel
              • ideologie MB
              • v koalici kromě FJP také Ghad el-Thawra Party, Islamic Labour Party, Egyptian Arab Socialist Party, Dignity Party, Civilization Party
            • Islámský blok – 27, 8 %
              • Hizb an-Núr (radikální salafisté), Building and Development Party , Authencity Party – 123 křesel ze 498
            • New Wafd – 9 %
            • Egyptian Bloc – 9 %
            • první schůze nového parlamentu – 23.1. 2012 – přechod zákonodárné moci
            • Prezidentské volby – červen 2012
            • první kolo 23.-24.5.
              • velké množství kandidátů
            • 5. zrušení výjimečného stavu
            • v parlamentu konflikt ohledně složení ústavodárného shromáždění (100 členů)
            • 6. de facto stanné právo
            • 6. nejvyšší ústavní soud konstatuje nezákonnost v rámci parlamentních voleb – rozpuštění parlamentu – zákonodárná moc opět v rukou Nejvyšší vojenské rady
            • -17.6. druhé kolo prezidentských voleb – Rada vyhlašuje prozatímní ústavu
            • 6. zvítězil kandidát MB Mohamed Mursí – 52 %. Druhý Ahmed Šafík 48 %
              • u moci od 30.6.2012 do 3.7.2013
              • rozkoly v konstitučním shromážděním, nesouhlas sekularistů
                • 66 islamistů ze 100, 38 z 50 poslanců z FJP a Núru, 6 žen, 5 koptů
                • po dubnu 2012 – 39 strany, 61 nezávislí
              • Mursího deklarace – Listopad 2012 – zvýšení moci prezidenta à Mursí iniciuje novou ústavu
                • deklarace prodlužuje mandát konstitučního shromáždění, ochraňující jej zároveň před soudními zásahy do doby přijetí ústavy
                • zároveň imunita pro veškeré legislativní kroky Mursího do té doby
                • výměna nejvyššího žalobce (odpor soudní moci)
                  • Množství kritiky
                  • Masivní protesty a násilí v celé zemi (od 23.11) – výzvy ke stávkám
                  • Iniciativy za odvolání Mursího
                  • 11. schválení návrhu ústavy konstitučním shromážděním – další impuls pro demonstrace
                    • je vidět neochotu ke kompromisům
                    • v preambuli zmínka al Azharu (pro Kopty to ale nic neznamená)
                    • také velké rozdíly mezi mládeží a staršími
                    • žádná zmínka ostatních náboženských komunit
                  • 12. prohlášení armády – bude chránit veřejné instituce a zabrání eskalaci, vláda Hišáma Qandíla autorizuje armádu k posílení policie
                  • Mursí částečně anuluje dekret z 22.11. – netýká se ústavy
                  • kritika opozičních politických subjektů (Fronta národní spásy, Konstituční strany, Hnutí 6. dubna)
                  • ústavní referendum -22-12.2012 (pro 64%, proti 36% ze 17 milionů hlasů – 33% účast)
                  • leden 2013 – střety, mrtví, Port Said, Suez, Káhira
                    • Mursi zve politické síly k jednání, bez odezvy
                    • ledna – ministr obrany Abdulfatáh as-Sísí varuje oba tábory
                    • března – vydán zatykač na satirika Básima Júsufa
                    • v květnu horšící se situace na Sinaji
                  • Protesty narůstaly až do června 2013
                    • června nejvyšší ústavní soud konstatuje neústavnost konstitučního shromáždění
                    • června – jmenování Ádila al-Chajáta guvernérem Luxoru
                      • angažoval se v Gamát al-islámíja
                    • června útoky na šíity
                    • června – 160-ti minutový projev Mursího k národu: namísto vstřícného kroku vyhrožování a obviňování médií, Ahmeda Šafíka, politických konkurentů – posílení odporu a motivace
                    • 6 velké protesty v Káhiře, Alexandrii (hnutí Tammarud – petice za nové prezidentské volby)
                    • července – 48.hodinové ultimátum armády politickým stranám – demise ministrů mimo SSS
                    • července – pouliční konfrontace, prezident odmítá ultimátum (budu bránit legitimitu mého voleného úřadu svým životem …není náhrady za legitimitu)
                  • července 2013 – svržení Mursího
                    • Abdulfatáh as-Sísí oznamuje sesazení Mursího, pozastavení ústavy, nové volby:
                      • Prezidentova řeč minulou noc nevyšla vstříc požadavkům lidu. Souhlasili (lidé podporující armádu) s postupem, který zahrnuje první kroky k budování silné a koherentní egyptské společnosti, jež nebude vyčleňovat žádného ze svých synů a proudů, a který ukončí stav konfliktu a rozdělení.
                    • oslavy v ulicích vs. vzdor Mursího stoupenců
                    • Velká role – armáda, zejm Abdul Fatah al-Sísí s lidovou podporou
                    • podporu puči vyjádřilo mnoho osobností – Tawadros II., Ahmad at-Tajjib, Muhammad Baradej, Tamarrod
                    • Mursího ústava – zrušena
                    • Prozatímní vláda a prezident – Adly Mansúr
                    • Vypsání nových prezidentských voleb
                    • zatýkání v rámci SSS (FJP), MB
                    • Zatýkání a věznění členů MB, akce proti podporovatelům MB
                    • zavírání nepohodlných médií, blokování fondů MB
                    • mírové protesty MB/násilné konflikty, útoky na křesťany
                    • července – 42 mrtvých MB u sídla republikánské gardy
                    • srpna – silové ukončení protestů armádou – náměstí u mešity Rábica al-cAdawíja
                      • 638 mrtvých oficiálne (43 policistů) – odstoupení Baradeje z postu viceprezidenta
                      • měsíční výjimečný stav, konsolidace moci armádou, opatrná reakce zahraničí
                    • zásadně rozdělená egyptská společnost

Důvody vojenského puče:

  • nebezpečí rozkladu státu
  • vazby na radikály
  • zájmy armády
  • významný odpor části společnosti vůči Mursímu – ústava, islamistický diskurs, autoritářské sklony prezidenta, neústupnost FJP, vstřícnost Mursího k náboženským radikálům, vazby MB na Hamás, ekonomická krize – plány snížit subvence na základní komodity …

Prezident: Adlí Mansúr (4.7.2013 – 8.6.2014)

Premiér: Házim al-Bibláwí (16.7.2013 – 1.3.2014)

16.7. jmenování prozatimní vlády

26.7. masová demonstrace pro Sísího (mandát pro boj s terorismem)

14.8. vyhlášen výjimečný stav

20.8. Muhammad Badíca zatčen

23.9. zakázáno MB

12.10. střety u Azharu

25.11. zákon omezující veřejné protesty

25.12. MB prohlášeno vládou za teroristickou organizace

14.1. referendum o nové ústavě (98% za 39% účasti)

13.2. Putin podporuje Sísího jako kandidáta na prezidenta

1.3. nový kabinet premiéra Ibrahíma Mahlaba

24.3. hromadní rozsude smrti nad 529 členy Muslimského bratrstva

3.4. Mubárak podporuje Sísího

21.5. Mubárak odsouzen na 3 roky za zpronevěru

 

  • Prezidentské volby – 30.květen 2014
    • Vítěz – Abdul Fattáh el-Sísí (93,3%), Hamdín Sabahí dostal 3%
    • září nový premiér Šeríf Ismáíl
    • vláda tvrdé ruky, věznění bez soudu, potlačování svobod
  • Ústavní referendum – leden 2014
    • Nová ústava schválena 98 % hlasů
    • Ústava navazovala na prozatímní z r 2012
    • Podpora: socialisté, demokraté, strana Núr

 

Salafie v Egyptě

 

  • Předvídaný scénář – hlavní role pro islamisty
  • Méně očekávané – síla salafismu
  • As-salafíja – mnoho různých proudů (kvietistické, takfíristické, džihádistické) 
- ideál rané muslimské komunity (as-salaf) – jediný způsob žití Koránu a sunny (al-manhadž as-salafí), jediné správné myšlení (al-aqída as-salafíja) 
- tradicionalismus – sunna nad rozumem (ahl al-hadíth) 
- puritanismus – odpor proti novotám, synkrezím
  • Taqíjuddín ibn Tajmíja (z. 1328)

Salafíja v Egyptě

  • Starým, tradičním jevem – v moderní době reformní salafíja jako nástroj reformy, pokroku a odporu proti kolonizaci
  • Ansár as-Sunna 1926
  • Muslimské bratrstvo 1929 – program al-Banná jako synkreze („osvícenecká salafíja“)
  • Salafíja „nadřazená“ salafíje saúdské – Ahmad Muhammad Šákir (1892-1958), Abdurrazzáq al-Afífí (1902-)
  • Al-gamá’át al-islámíja (al-Qáida) – původně studentské se sociálním programem – politizace – radikalizace, vliv Sajjida Qutba – Umar Abdurrahmán
  • Po 1967 v Alexandrii vzniká Salafíjská výzva (ad-dacwa as-salafíja) – vzory Ibn Tajmíja, Ibn Abdulwahháb, Ibn Báz (z. 1999), Násiruddín 
al-Albání (z. 1999), Muhammad b. al-Uthajmín (z. 2001) – v 80. letech budování struktury po vzoru MB
- představitelé Muhammad Ismáíl Muqaddam, al-Barhámí – vzdělávací institut al-Furqán, časopis Sawt ad-dawa)
  • Perzekuce ze strany režimu, vyloučení z důležitých postů ve školství, zároveň určitá míra tolerance
  • Odpor al-Azharu, Úřadu pro dobrozdání (Dár al-iftá) – otázky teologické i „politické“ 
- převažující ašaritská teologie vidí salafisty jako antropomorfisty
  • Získávání popularity „alexandrijského“ salafismu skrze satelitní kanály – an-Nás (kazatel šajch Muhammad Husajn Jaqúb), ar- Rahma (Muhammad Hassán) – saúdský vliv 
- propagace doktríny stranění (al-walá’ wa al-bará’)
  • Salafíjská nakladatelství v Alexandrii a Mansúře – množství 
apokalyptické literatury
  • Salafismus saúdského typu – odmítání politické angažovanosti, názorového pluralismu, demokracie 
- Násiruddín al-Albání (1914-1999) – tvorba politických stran (hizbíja) narušuje princip jednoty muslimské komunity (fitna) 
→ duální vidění (dobro vs zlo) 
- brožury jemenského šajcha al-Madchalího na egyptském knižním trhu → apolitičnost hlavním rysem alexandrijského salafismu
  • Politická pasivita i u džihádistických proudů 
- boží zákon lze prosadit pouze globálním džihádem, ne lokálně politickými prostředky 
- Abú Muhammad al-Maqdisí – „Demokracie je náboženství“
  • Pragmatismus Egypťana Abdurrahmána Abdulcháliqa (kuvajtský charitativní Výbor pro oživení islámského odkazu) – parlamentní systém jako nutné zlo)
  • Alexandrijská skupina – proti revoluci (vlastně ve shodě s al- Azharem) 
- nespravedlivá vláda je lepší než anarchie
  • Po revoluci vymezení vůči MB
  • Ve volbách 2011-12 28% – 125 křesel (MB 37%, 235)
  • Alexandrijská skupina – Hizb an-Núr, Imád Abdulghafúr (107 křesel) – program plošného zavádění šaríy
  • Strana budování a rozvoje (al-Biná wa at-tanmíja), 13 křesel – politické „neradikální“ křídlo islámské skupiny
  • Strana autenticity (Hizb al-Asála) – v čele do 2013 plukovník Ádil Abdulmaqsúd Afífí, podpora šajcha Muhammad Hassána – islámská identita si vyžaduje vstup do politiky
  • Imád Abdalghafúr načas poradcem Muhammad Mursího – rozpory kvůli ústavě, vzájemná konkurence 
- z pohledu salafistů příliš svobod, nemravný důraz na rovnost 
- nesouhlas s „principy“ islámské šaríy, se svrchovaností lidu, pojmem demokracie, občanství
  • Polarizace ve Straně světla 
- alexandrijští šajchové vs pragmatici (např. Imád Abdulghafúr vs Jásir al-Burhámí) 
- rozpory ohledně vztahu ke Koptům, spolupráce s neislámskými stranami 
- umírnění okolo šajcha Házima Abú Ismáíla (od 2013 strana Vlajka – ar-Rája) 
- nová strana al-Watan – Imád Abdulghafúr
  • Různorodý neorganizovaný salafismus – často extrémní (výzva k boření všeho druhu, turismus…)
  • Umírněný šajch Usáma al-Qúsí (nar. 1954) – vize občanské společnosti zahrnující minority, kritika radikalismu a populismu 
- „člověk není anděl a je nuda být muslim čtyřiadvacet hodin denně“ 
- odsuzování politizace náboženství
  • v Egyptě zapojení salafistů do politického dění, politiky se nestraní ani „saúdský“ salafismus
  • → silná mediální komercializace salafismu v Egyptě
  • → salafismus v Egyptě prostoupen všemi společenskými vrstvami
  • → praktická orientace egyptského salafismu na domácí problémy (od populismu po seriózní návrhy)
  • → vliv salafíjského egyptského úspěchu na okolí
  • → demokratizace části egyptské salafíjské scény – militantní, džihádistické směry jako neúspěšná strategie (prozatím)

 

 

 

 

Reklamy