ZÁKLADNÍ INFORMACE

Název: Bajtuddín (anglicky Beiteddine, arabsky بيت الدين)

Nachází se: v pohoří Šúf, nedaleko městečka Deir el Qamar

Styl: směs orientálního stylu a Italského baroka

Palác Bajtuddín byl postaven v 18.století jako sídlo emíra Libanonu  Bašíra Šihába, který vládl coby guvernér oblasti Libanonského pohoří, údolí Biká a pohoří Džebel Amíl na jihu Libanonu, přičemž byl za svou vládu plně odpovědný sultánovi Osmanské říše. Kromě Bajtuddínu nechal postavit další tři paláce pro své syny, ze kterých je dochován pouze jeden – palác Mír Amín (dnes využíván jako hotel). Stavba paláce začala poté, co klan Šihábů převzal moc po předchozí vládnoucí dynastii Maanů, kterých hlavním správním městem byl nedaleký Deir el Qamar. Bašír Šiháb nařídil, aby na stavbu paláce věnoval každý práce schopný muž dva dny neplacené práce.  Palác dostal název „dům víry“ podle toho, že v jeho blízkosti stál drúzský klášter. Samotná rodina Šihábů byla ale sunnitského vyznání, a někteří její členové také konvertovali k maronitskému křesťanství (jeden z prezidentů byl z tohoto rodu – Fouad Šiháb).

Po dokončení stavby taddy emír Šiháb pobýval do svého nuceného odchodu do exilu, který byl Osmany nařízen kvůli jeho podpoře Muhammada Alího a jeho snahy ovládnout Damašek.  Po odchodu emíra Bašira byl Libanonský emirát Osmany rozpuštěn, a palác využíván jako administrativní centrum osmanských místodržitelů (mutasarrıfů). Po vyhlášení nezávislosti Libanonu se palác Bajtuddín po několikaleté nákladné rekonstrukci stává letním sídlem libanonských prezidentů. První prezident Libanonu Bišára al-Khoury nechává z Istanbulu dovézt ostatky emíra Bašíra, a nechal ho pohřbít v zahradě paláce.

HISTORIE

1517 – 1697: vláda dynastie Maanů, hlavním městem Deir el Qamar

1697: k moci nastupuje dynastie Šihábů

1788 – 1818: stavba paláce

1818 – 1840: emír Bašír pobývá v paláci

1842 – 1850: exil emíra Bašíra v Istanbulu

1860 – 1934: palác sídlem osmanských místodržitelů

od roku 1943: palác oficiálním sídlem libanonských prezidentů

DÁR AL BARRANIEH

Dar al Barranieh je vnější veřejné nádvoří, kde byli prostory pro hosty (tzv. madafa) – podle tradice bylo normální hostit je tři dny a pak se až ptát proč přišli a co jsou zač. V této části paláce je v prvním patře etnografické muzeum Rašída Karamiho.

DAR AL WUSTA

Dar al Wustá, neboli „střední“ palác sloužil jako úřady ministrů a ubytovna stráží. Na nádvoří se vstupuje přes zdobený vchod, vesprostřed je fontána. Dveře do místností jsou z cedrového dřeva, vnitřní zdobení je také dřevěné. Nechybí intarzie, mozaiky a fontánky pro chlazení vzduchu v létě, ale také, aby zabránili špionům poslouchat.

DAR AL HARAM

Vnitřní palác se jmenuje Dar al Haram a slouží státním účelům. Je nepřístupný, kdysi tady byli soukromé pokoje rodiny a přijímací pokoj pro hosty. Pod tímto palácem se nacházeli stáje s kapacitou až 500 koní. Dnes je ve stájích muzeum byzantských mozaik ze šestého století. Mozaiky pochází z kostelu blízko Sidonu a byli objeveny a převezeny do Bajtuddínu, aby se tak zachránili v době občanské války.

HAMMAM

DSC03086

Hammam, turecké lázně sloužili k očiště ale také ke společenským účelům. Jsou krásně zdobeny carrarským mramorem. Mají několik místností, kterými návštěvník postupně během lázeňských procedur procházel. V centrální místosti s půlkruhovým stropem byl horký vzduch, k ochlazení sloužila studená voda z fontánky, kterou se člověk osvěžoval. Podlaha byla vyhřívaná.

Reklamy