Můžu říct, že jsem šťastný člověk. Plní se mi sny. Zejména ty cestovatelské, protože ty sním ráda. Když si to tak zreakpitulujeme, tak od roku 2007 je to pravidelně – nejprve to bylo delegátování v Tabě a průvodcování výletů v Izraeli a Jordánsku (rok 2007, a sen vznikl už o tři roky dřív). Pak 2008 to byly poznávací zájezdy Izrael a Jordánsko. V roce 2009 jsem se poprvé podívala do Sýrie a Libanonu. Dárkem roku 2010 bylo Alžírsko, a v roce 2011 jsem nadšeně  připravovala svou první cestu do Íránu. No a v roce 2012 je to zase Maroko.

Moje sny tím nekončí, právě naopak. Novým snem je Omán, a to nejlépe v podobě road tripu, partneři na tuto cestou již byli vybráni. Dále je to samozřejmě Jemen, Sáudská Arábie a Kurdistán. Nesmím opomenout ani Líbyi a Súdán, čímž by se více-méně pak pokryl celý Blízký východ.

Je dobré plnit si své sny, i když ty moje spíš jsou plněny než že bych si je sama plnila. Je to díky mojí práci průvodce, kterou bych nevyměnila za žádnou na světě. Kde jinde by mi za cestování, poznávání a užívání se světa, který mám ráda, ještě platili? Ale i pokud vám za to neplatí a naopak, platit musíte vy, je cestování terapií, příležitostí zamyslet se nad svým životem, vidět ho z jiného úhlu pohledu. A to je více než zdravé, protože jinak vzniká krabice, ve které mikrosvět námi vytvořený je subjektivně to nejlepší, co existuje. Krabice je nebezpečná, protože jejím vnějším protipólem je strašidelný svět plný zlých lidí, náboženských fanatiků a hloupých čmoudů.  Prostě svět zkreslený, neodpovídající skutečnosti. Stačí se jenom podívat na některé diskuse pod články velkých internetových novin a portálů. Svět v krabici je pohodlný, ale ve skutečnosti je to nuda, která se zrodila, mimo jiné, z nesplněných snů.

A s tím se s vámi loučím, běžím snívat nové sny, abych nebyla nepřipravena, když se mi najednou splní ty staré …

Reklamy