Golanské výšiny jsou náhorní plošinou s délkou 90 kilometrů a šířkou 40 kilometrů. Jsou sopečného původu, díky kterému se v jejich okolí nachází tmavý, bazaltový kámen, který se využívá jako stavební materiál.

Horní hranici Golanských výšin tvoří hora Hermon. Západní hranicí je údolí Hula a Galilejské jezero, na jihu končí Golanské výšiny u řeky Jarmúk. Nadmořská výška Golanských výšin se pohybuje od 360 do 1200 m.n.m.

Golanské výšiny byly osídleny již v době chalkolitu (4500-3150 př. n.l.), a to převážně v okolí vodních zdrojů. Z doby bronzové pochází náhrobné kameny, tzv. dolmeny, jako i různé kultové stavby.

Doba železná (1200-586 př.n.l.) je zároveň dobou starozákonní, kdy se Golanské výšiny objevují v Bibli zejména ve spojení s vládou bášánského krále Oga, který se snažil odolávat izraelským kmenům v době osídlování Kannánu, nicméně byl poražen: „Potom jsme se obrátili a táhli vzhůru cestou k Bášanu. Tu vytrhl proti nám k boji do Edreí bášanský král Óg s veškerým svým lidem. Pobili jsme je a nikdo z nich nevyvázl. V oné době jsme dobyli všechna jeho města. Nebylo žádné tvrze, kterou bychom jim nevzali, celkem šedesát měst, celý kraj Argób, Ógovo království v Bášanu.“ (Kniha Deuteronomium). Nově získané území připadlo kmenů Dan a Manasse, kteří si ho ale nedokázali udržet.

V době Ptolemaiovců byly Golanské výšiny známé jako oblast Gaulantis a Iturea, které hasmoneovský král Alexander Janneus připojil k Makabejskému království.

V době římské se sem stěhovaly židovské rodiny, které se ve městě Gamla vzbouřily římské nadvládě podobně jako zélóti na Masadě. Josephus Flavius ve svém spisu Války židovské zaznamenal událost následovně:

Zoufalí ze svých životů  a obklíčení ze všech stran, davy se vrhly po hlavě se svými manželkami a dětmi do rokle, která byla vyhloubená do obrovské hloubky pod citadelou. Opravdu byl vztek Římanů nakonec mírnější než zběsilé řádění poražených: Zatímco Římané zavraždili asi čtyřitisíc osob zatímco těch, kteří se vrhli přes útes bylo zjištěno, víc než pět tisíc.“ 

Chalífa Omar po bitvě na řece Jarmúk, kdy porazil byzantskou armády, připojil Golanské výšiny k Damašské provincii. Postupně se v oblasti snižoval počet židovského obyvatelstva, narůstal ale počet drúzských rodin, které dosud Golanské výšiny obývají.

Území Golanských výšin připadlo v roce 1918 francouzskému mandátu a později Sýrii. Od roku 1948 se o oblast sváděly boje mezi Sýrii a Izraelem. Během 50-tych a 60-let pokračovaly nájezdy syrské armády na obyvatelstvo v údolí řeky Jordán a údolí Hula. Izraelská armáda obsadila Golanské výšiny v roce 1967 během Šestidenní války. Po válce Yom Kipur většinu území anektovala a v roce 1982 bylo území jednostranně vyhlášeno za součást Izraele. V současné době jsou Golanské výšiny pod izraelskou správou.



Reklamy