„Kikííííírikíííí, kikirrrrikíííííííí“, ozývá se po Zidanovém campu když nás náš hostitel budí ráno v půl sedmé na snídani. Kokrhá přitom a z kuchyně nosí do hlavního stanu sýry, marmelády a hlavně sušenky, které jsem neviděla nikde kromě Jordánska a které chutnají přímo nebesky. Některá raní ptáčata slézají ze skály nad campem, potěšená pohledem na krásu vycházejícího slunce. Jiní účastníci pomalu vylézají z pelechu.

Po výborné snídani a horkém beduinském čaji nakládáme věci na auto a jedeme, nyní už přímo, do Zidanova domu. Tady na nás už čekají dva taxíky, které nás odvezou na izraelskou hranici. Loučení se neobejde bez focení a opětovné Zidanovo rozdávání vizitek. Dobře nám tady bylo! Loučíme se se všudepřítomnou růžovou barvou a nasedáme. Vzhůru novému dobrodružství!

Jeden z nejkrásnějších pohledů na krajinu vůbec je ten, když auto opouští Edomské pohoří a směřuje k Akabě. Před vámi je najednou nejenom Akaba, ale také sousední Eilat, Negevské hory, Aravské údolí a blankytně zbarvené Rudé moře. Zastavujeme na hranici, bereme bágly, a ani se nenazdáme, s Jordánskem se loučíme. Bude na co vzpomínat.

Tomáš cestou po území nikoho filozofuje, zda by se nedalo překročit hranici mimo určené pásmo, a my mu to nevyvracíme. Jít pěšky zaminovaným pásmem širokým jeden kilometr mě sice nikdy nenapadlo, ale budiž. Nakonec je asi i Tomáš rád, že se držel nás, protože izraelská celní kontrola nás provětrala víc než dost. Došlo i na vybalovaní báglů, museli jsme přiznat jak zapáchající ponožky, tak růžový písek z Rumu.

Jedeme do centra Eilatu vyzvednout si vozidlo. Dál se už totiž budeme vozit sami. Čeká na nás krásný Peugeot 9 a my jsme radostí úplně bez sebe, a stejně tak Mayan z půjčovny, kterou jsem několik týdnů dusila ohledně ceny a podmínek pronájmu. Přesto mi vyběhla naproti s otevřenou náručí hned co jsem otevřela dveře budovy. Tomu se říká správný přístup k biznisu.

Nakládáme bágly a nasedáme!! Prvním řidičem se stává Martin, já jsem se samopasovala do role vrchního navigátora, což je nezáviděníhodná pozice, protože bez ohledu na to, kolikrát jsem v Izraeli byla a jak dobře ty místa znám, na silnici se nesoustředím protože mám sebou většinou profesionálního řidiče. Naštěstí cesta k Mrtvému moři je jenom jedna a ještě k tomu vede 250 kilometrů rovně. Tak tam snad dnes dojedeme.

První zastávka je v Yotvatě. Hned u silnice je motorest, kde se prodává výborná zmrzlina a celá plejáda mléčných produktů z místního kibucu. Není nad Yotvata čokoládové mléko – jeden doušek stačí a víte, že jste v zaslíbené zemi.

Krátce odpoledne zastavujeme u Mrtvého moře. Čeká na nás několik hodin koupání a wellnessu u toho nejkrásnějšího a nejteplejšího moře na světě. Když do ní vlezete v létě, máte pocit, že jste zrovna vlezli do kuřecí polévky. Tak teplá, tak kořeněná – což cítíte na pokožce. Jak vycházíte ven, zjišťujete, že ta polévka je i pořádně mastná.

Trvá nejmíň hodinu dokud se každý ve vodě vyfotíme, jednou nastojmo, pak zase ležmo s novinami, poté zase holky vytváří nějaké umělecké polohy. Pak přichází na řadu bahenní kúra, kdy postupně všechny mé spolupoutníky mažu zezhora až dolu bahnem. Zatímco bahno schne, opět se fotíme. Někoho na těle trochu pálí, jiného zase jakoby vysušuje. Až je bahno suché že odpadává, jdeme pod sprchu. Výsledkem je téměř nepopsatelný pocit hladké a jemné pokožky, která navíc zajímavé voní bahnem a solí. Bahno podporuje krvní oběh, pomáhá proti celulitidě.

S Mrtvým mořem jsme se vybláznili víc než dost, už ani na Masadu nezbyl čas. A tak z Mezinárodní pláže ještě míříme do centra Ein Bokek na nákupy kosmetiky a proviantu na večer. Jsme unaveni, snad i víc než po celodenním treku Petrou, protože Mrtvé moře léčí, ale také člověka vysaje. O tom ale wellness je, a po kúře se má jít hezky spinkat, aby se znásobil její účinek. Tuto noc spíme v mošavu, kde ještě chvilku sedíme společně v klubovně a plánujeme další den, který jsme vyhradili jak pro Masadu, tak pro Jeruzalém. A pak už jenom zasloužený spánek. Zítra se jede do svatého města!

Advertisements