Cesta do Wádí Rum

obyt v Petře pro nás dnes skončil. Ráno před šestou vstáváme a balíme, v půl sedmé nás vyzvedává místní mikrobus, kterým jedeme asi 120 kilometrů na jih do Wádí Rum. Čeká na tam na nás Zidane, růžové skalní útvary, kopec písku, přátelští velbloudi, pečliví beduíni a litry vynikajícího čaje.

Cestu z Petry do Wádí Rum mám nesmírně ráda. Vždy se snažím si sednout napravo, kde je z královské cesty výhled na Šárské pohoří, horu Áron na nejvyšším bodu, a když je hodně dobrá viditelnost, tak i do izraelské Negevské pouště. Mám ráda, když cestou zastavujeme kvůli stádu koz, zatoulanému oslovi nebo potřebě řidiče dát si čaj s bylinkami. Cesta do Wádí Rum je vždy romantickým zážitkem, který potěší na srdci.

Výlet začíná

U vstupní brány chráněné rezervace Wádí Rum kupujeme vstupenky a jedeme další asi dva kilometry autem až k tomu Zidana, kde necháváme zavazadla a dostáváme první čaj. Připravujeme se na celodenní výlet jenom nalehko, vezmeme si pouze malý batůžek, a do civilizace v podobě vesnice Wádí Rum a domu Zidana se vrátíme další den ráno.

Nasedáme do jeepu a vyrážíme do otevřené pouště. Kromě této malé vesničky se už široko-daleko nenachází nic víc než stany, ve kterých bydlí beduini, nebo které se využívají jako příbytek pro turisty. No a pak už jen pískovcové hory, kopce a útvary, které fantazie lehce zpracuje a přetvoří v netvory, zvířata, lidské bytosti, sloupy, mosty a nevím co ještě.  Fantazie se tady vyřádí.

Písek a zase písek

Celý náš den až do západu slunce patří objevováním pouštních krás, některých zjevných, kde se potkáváme s dalšími džípy a turisty, jiných skrytých. Nevíme, kam se dřív podívat, co dřív fotit. Písek mění svou barvu od světlo-žluté po rudou a příjemně hřeje, když se naboso snažíme vyběhnout na píseční dunu. Jindy zase slouží k ukotvení láhve s vodou když zastavujeme na oběd po skalním převisem. Poté do něj zase zapadáme koly auta a nakonec ho využíváme k ukrytí sladké odměny pro účastníky noční bojovky. Je ho všude moc, až přespříliš. Je to písečné království, které se nám dostává do uší, do peněženky, prostě všude. Je nepříjemný, když se zvedne bouře, ale naopak také životodárný, pokud zaprší.

Písek a skály, do toho stany z velbloudí srsti, sladký bylinkový čaj a melodie z tradičního oudu – to všechno v nás bude rezonovat dlouho po odjezdu. Nebylo by ale fér popisovat krásu Wádí Rum, když ji mnohem lépe vystihnou fotky. Takže tady jich několik máte:

Advertisements