Ranní historie města

Název města Jeruzalém se odvozuje od kanaánského slova URU-SHALIM (město boha Salima). Také ho lze přeložit jako město zdraví, nebo město boha Shalema. Arabové říkají Jeruzalému Al-Quds (svatyně).

Začátky osídlení musíme hledat v době prehistorické. V mladší době bronzové (2 tisíciletí př.n.l.), kdy v této oblasti žilo předkanaánské obyvatelstvo, věnující se zemědělství a využívající vodu z pramene Gihon. První písemná zmínka o městě pochází z doby kolem roku 2400 př.n.l., a je to sumerský nápis URUSALIM zaznamenán klínovým písmem na hliněné tabulce z Ebly (Sýrie).

Původní předkanaánské obyvatelstvo vystřídali kolem roku 1900 př.n.l. Kanaánci a později kmen Jebusejců. Město je zmiňováno v egyptských zaklínacích textech jako RUSHALIMUM, a to v souvislosti s opakovanými expanzemi egyptských vládců do oblasti. Svědkem toho jsou i dopisy z El Amarny během období Amenhotepa IV., kterému jeruzalémský kníže slibuje poslušnost.

Biblická doba

První biblická zmínka o Jeruzalémě je ve 14. kapitole Genesis, kde se místní král Melchizedek (král Sálemu) setkává s praotcem Abrahámem a spolu tady obětují Hospodinu chléb a víno. Následně se ve 22. kapitole zmiňuje hora Moria, na které Abrahám měl obětovat svého syna Izáka. Má se za to, že hora Moria je místem, kde byl později vybudován Jeruzalémský chrám.

Krásná brána – součást hradeb města

Jebusejci jako obyvatelé města (v této době pod názvem Jebus) jsou známí ještě i v době dobývání Zaslíbené země, přičemž z jejich rukou je dobyl až král David kolem roku 1000 př.n.l. Své město založil na východním svahu pahorku Ofel, přenesl sem také Archu úmluvy, čímž se z Jeruzaléma stalo posvátné město židovského náboženství. Byl to také právě král David, tkerý chtěl postavit pro Archu úmluvy svatostánek – chrám. To se nakonec ale podařilo jeho synovi Šalamounovi (970-931 př.n.l.). V následujících stoletích se s historií města spojuje zejména působení starozákonních proroků, kteří nejenom napomínali národ při úpadku morálky a mravů během vlády izraelských králů, ale také předpověděli asýrské a babylonské útoky na Jeruzalém. Díky modlitbám spravedlivého krále Ezechiáše bylo město během asýrského obléhání uchráněno. O století později již ale bylo zničeno, a to králem Nabuchodonozorem II. v roce 586. Jeruzalémský chrám byl zničen, město vypáleno a obyvatelé zavlečení do babylonského zajetí.  Židé se ze zajetí vracejí kolem roku 538 př.n.l. když  perský král Kýros porazil Babylonskou říši a dovolil Židem obnovit chrám i město Jeruzalém. O přibližně dvacet let později již opět stál v Jeruzalémě svatostánek a obnovila se v něm bohoslužba.

Doba antická

Makedonský vůdce Alexander Veliký dobyl zemi v roce 332 př.n.l. a jeho následovníci Židy následně helenizovali. Obyvatelé Jeruzaléma se několikrát postavili proti útlaku a znesvěcení chrámu. V roce 160 př.n.l. se Judovi Makabejskému podařilo nad Řeky zvítězit a obnovit bohoslužbu v chrámu. Jeho potomkům se podařilo založit dynastii Hamoneovců, která následně vládla po dobu osmdesáti let až do příchodu Římanů. Římané vládli někdejšímu izraelskému království prostřednictvím dynastie Herodesů. Nejvýznamnějším byl Herodes Veliký, který zvětšil nádvoří chrámu, vybudoval amfiteátr, hipodrom a divadlo, ale také vylepšil vodovodní systém ve městě, které během jeho vlády obývalo až 150 tisíc obyvatel.

chrám Božího hrobu

Do tohoto období spadá také život a působení Ježíše Krista, který Jeruzalém navštívil při několika významných příležitostí svátků, a město se nakonec také stalo svědkem jeho ukřižování, pohřbu a zmrtvýchvstání.

Podobně jako proti Řekům, i proti Římanům se Židé několikrát vzbouřili. Během povstání v roce 70 n.l. byl pod vedením Vespasiánova syna Tita jeruzalémský chrám vypálen. Další významné povstání  pod vedením Šimona Bar Kochby během vlády císaře Hadriána skončilo také fiaskem – chrám byl nenávratně zničen, město zpustošeno a Židé odvedeni do zajetí. Město také změnilo svůj název na AELIA CAPITOLINA a svůj celkový ráz – Hadrián ho nechal znovu vystavit v pohanském stylu. Vznikly tady dvě hlavní ulice – Cardo Maximus a Decumanus Maximus, které jsou patrné dodnes, jako i chrámy pohanským bohům.

Křesťanství a islám

Císař Konstatnín Veliký o dvě století později zrovnoprávnil křesťanství s ostatními náboženstvími a pohanské chrámy nahradili křesťanské svatyně na místech, kde se pravděpodobně odehráli novozákonní události. Městu Jeruzalém byl udělen titul svatého města a začalo období rozmachu křesťanské církve i poutních cest.

Na krátkou dobu v 6. století ovládli město Peršané a v 7. století přichází doba muslimská. V roce 638 n.l. se město bez odporu vzdává muslimskému chalífovi Umarovi, který zahájil nejenom postupnou islamizaci, ale také stavbu Mešity Skalního Dómu na místě někdejšího židovského chrámu. Relativně tolerantní doba končí v 10. Století,  kdy se k moci dostává fátimovský vládce Hakím, který nechal zničit Baziliku Božího hrobu a zkonfiskovat majetek křesťanů, kterých v této době byla v Jeruzalémě většina. V tomto přístupu také pokračovali turečtí Seldžukové, až papež Urban II. vydal bulu o znovudobytí svatých míst z rukou muslimů. Město po pětitýdenním dobývání bylo v roce 1099 Franky dobyto, a stalo se hlavním městem nově vzniknutého  Jeruzalémského latinského království, kterého existence trvala do roku 1187, kdy padlo do rukou ajúbovského vládce Saladina. Saladin jako vládce byl mnohem tolerantnější než jeho křesťanští předchůdci, a nepokračoval v trendu ničení památek a posvátných míst inověrců. Jeho vládu vystřídala vláda mameluků, kdy se Jeruzalém stal významným muslimským městem s řadou mešit a náboženských škol, byť byl jenom městem provinčním (hlavním městem v době mameluků byl Damašek). Ve 13. století se do města stěhuje více a více Židů a rabínů, například vážený představitel kabalismu Ramban, podle kterého je dosud v Jeruzalémě pojmenována jedna ze synagog.

mešita Skalního dómu

Vláda Osmanů vystřídala vládu mameluků, a Osmané si svůj vliv udrželi po dobu 400 let až do první světové války. Během vlády Sulejmána Nádherného se v 16. století opět postavily hradby města (ty jsou v Jeruzalémě dosud), opravily se hradební brány a vznikly nové vodní cisterny. Až do roku 1857 se veškeré aktivity soustřeďovaly do prostoru uvnitř hradeb. První sídlisko mimo hradeb vzniklo v tomto roce díky sirovi Moshe Monteffiore, později vznikla americká, německá a židovská kolonie. Na přelomu století měl Jeruzalém již 60 tisíc obyvatel a během doby britského mandátu (1917-1947) získalo město moderní kanalizaci a zavedení elektřiny. V tomto období byla také založena Hebrejská univerzita na hoře Scopus a známé Rockefellerovo muzeum. V roce 1927 postihlo město zemětřesení, které poškodilo mnoho budov a přineslo také ztráty na životech. V roce 1948 bylo město rozděleno na izraelskou a jordánskou část a po válce v roce 1967 opět spojeno jako věčné hlavní město Izraele.

Reklamy