interiér moderní alexandrijské knihovny

S myšlenkou založení knihovny v Alexandrii přišel žák filozofa Aristotela Démétrios, který byl rádcem krále Ptolemaia I. Sótéra, a to podle vzoru známé antické knihovny v Aténách. Jeho touhou bylo shromáždit v Alexandrii písemnosti veškerého lidstva.

Knihovna v Alexandrii vznikla asi v roce 295 př. n. l. jako součást proslulého alexandrijského domu Múz – Múseionu. Dům byl jednou ze starořeckých vědeckých škol, jakousi první státní starověkou univerzitou. Byl zasvěcen Múzám, božským ochránkyním umění a věd. V době největšího rozkvětu měla knihovna 500 000 až 700 000 papyrových svitků.

V budovách patřících Alexandrijské knihovně žili písaři, kteří přepisovali rukopisy zapůjčené z jiných knihoven. Podle legendy dokonce každá loď, která kotvila v Alexandrii, musela zapůjčit rukopisy, jež měla na palubě. Ty nejcennější byly odkoupeny nebo opsány.

Knihy pro Alexandrijskou knihovnu sbírali i egyptští králové. Ptolemaios III. si vypůjčil z Athén drahocenné rukopisy Aischylových, Sofoklových a Euripidových tragédií pod záminkou, že podle nich chce pořídit kopie. Athéňané na něm žádali patnáct talentů jako záruku, že rukopisy budou vráceny. Král však raději oželel zálohu a originály si ponechal, zatímco do Athén poslal jen kopie.

Do alexandrijských paláců se sjížděli znamenití spisovatelé a vědci. Byl jim poskytnut zdarma byt v Múseionu, byli osvobozeni od všech daní a služeb a jejich povinností bylo jen oslavovat krále. Nejslavnější z nich byli jmenováni knihovníky a učiteli králových dětí a jejich přátel. Alexandrijští knihovníci patřili často nejen mezi přední helénistické vědce, nýbrž i k nejvýznamnějším zástupcům helénistického písemnictví. Jedním z nejslavnějších knihovníků Alexandrijské knihovny byl Kallimachos z Kyrény (asi 310-240 př. n. l.), “otec literární historie”. Sestavil podrobný popis všech v ní uložených rukopisů, čímž strávil mnoho let. Byl to soubor 120 knih a jejich úplný název zněl “Seznamy všech ve vědě a vzdělání významných mužů a toho, co napsali”. Knihy byly tříděny podle Kallimachova klasifikačního systému. Kallimachův katalog uváděl nejen tituly děl, ale také podrobné informace o autorech a jejich dílech a rovněž analýzu textů. Tato rozsáhlá bibliografie byla po dlouhý čas základním přehledem řecké literatury. Knihovnu užívali přední učenci toho období, jako např. geograf Erastothenes, matematik Euklides, gramatik Apollonios, matematik Archimédés.

místo, kde kdysi stála starověká knihovna

O dalším vývoji Alexandrijské knihovny toho víme málo, od roku asi 150 př. n. l. pak kromě údajů o jejím postupném zániku téměř nic. Částečně ji zničil požár v roce 48 př. n. l. při tažení Césara do Egypta. Je však známo, že pokračovala ve svém působení i v římské době. Definitivně zanikla v roce 642. Ve 13. století se rozšířila pověst, že svitky z Alexandrijské knihovny zatápěli Arabové v 7. století v alexandrijských lázních.

V roce 1974 přesvědčil profesor Mustafa al-Abbadi rektora univerzity, aby prosadil projekt obnovy knihovny. Trvalo však 10 let, než jeho myšlenky získaly podporu u egyptské vlády a mezinárodních společností. O 4 roky později – 26. června 1988 – položil egyptský prezident Husní Mubarak a generální ředitel UNESCO Federico Mayor základní kámen pro novou knihovnu v blízkosti areálu fakulty umění poblíž alexandrijského přístavu. V témže roce byla vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž, do níž se přihlásilo 524 návrhů z 52 zemí. První cenu získala studie Američana Craiga Dykerse, Rakušana Christopha Kapellera a Nora Kjetila Thorsena. Posledně jmenovaný přivedl ke spolupráci na architektonickém návrhu další norské kolegy ze společnosti Snhetta. Pro realizační projekt pak bylo vytvořeno konzorcium s káhirskou firmou Hamza Associates.

Vlastní stavba probíhala v letech 1995 až 2001. Zemní práce prováděly italská firma (Rodio Trevi) a egyptská firma (The Arab Contractors). Posledně jmenovaná společně s britskou firmou Balfour Beatty postavily na ploše 85 000 m2 jak jedenáctipatrovou knihovní budovu, tak poblíž ležící muzeum s planetáriem a piazzu.

Stavba byla komplikovaná, protože ji zpomalovaly archeologické průzkumy (nalezené předměty jsou vystaveny v archeologickém muzeu). Náklady na stavbu byly naplánovány do výše 121 milionů dolarů, nákup vybavení měl přijít na 20 milionů dolarů a nákup knih a časopisů na 31 milionů dolarů. Na základě dohod z Asuánské schůzky hlav arabských států v roce 1990 přispěl Irák, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Omán 65 miliony dolarů. Itálie poskytla laboratoř pro restaurování starých dokumentů v částce 4 miliony dolarů, Německo zakoupilo dopravníkový systém na knihy, Japonsko dodalo audiovizuální zařízení. V řadě zemí (Austrálie, Bulharsko, Mexiko, USA aj.) vznikly organizace dobrovolníků na podporu stavby Alexandrijské knihovny.

Akvizice fondů započala v roce 1991, kdy byl stanoven cíl získat do termínu otevření budovy 200 tisíc svazků. V prvních dvou letech bylo získáno 40 tisíc svazků, v dalších letech vzrostly nákupy a dary na objem 30 tisíc svazků ročně. Alexandrie předala 5 tisíc rukopisů ze svého archivu, Francie dokumenty společnosti pro stavbu Suezského kanálu, Španělsko arabské spisy ze slavné sbírky uložené v Escorialu a Córdobě. Řecko nechalo zhotovit faksimile mapy Claudia Ptolemaia, kterou o 1500 let později užil Kryštof Kolumbus k cestě do Ameriky. Řada knižních darů přišla z Brazílie, Ruska, Číny i Japonska.

fasáda knihovny

V dubnu 2001 byl jmenován ředitelem knihovny Ismail Serageldin, dřívější viceprezident Světové banky. Jeho kontakty by měly pomoci při financování chodu knihovny. Dne 1. srpna 2001 proběhlo slavnostní ukládání fondů na regály. Za přítomnosti alexandrijského guvernéra byl jako první uložen korán, který ručně opsal v 7. století Ibn al-Bawab, a Bible. Mezi prvními publikacemi byly rovněž novely egyptského nositele Nobelovy ceny za literaturu Nagiba Mahfuze a kniha “Dny” od uznávaného arabského vědce Tahy Hussaina. Poté byl vyzván profesor Mustafa al-Abbadi, který první přišel s myšlenkou obnovy Alexandrijské knihovny, aby do regálu postavil svou knihu. Po ní následovala příručka k programu Microsoft Excel 2000.

Termín slavnostního otevření se několikrát změnil, protože u kompletačních a dokončovacích prací došlo ke zpožděním, na podzim 2001 nebylo ještě instalováno 600 počítačů pro uživatele a další technika. Přesto se 1. října otevřela budova pro veřejnost, aby si ji mohli zájemci během šestitýdenního zkušebního provozu prohlédnout.

Moderní knihovna má jedenáct podlaží, přičemž hlavní vchod je v podlaží pátém. Za vstupní halou napravo vedou schody do kavárničky, knihovny pro mládež ve věku 14 až 16 let a do knihovnického institutu. Ve  Ptolemaiově hale slávy jsou ve vitrínách vystaveny nejvzácnější dokumenty (zmíněný korán, dokumenty o stavbě Suezského průplavu věnované Francií aj.), Studovna má kruhový půdorys o průměru 160 metrů a nabízí 2000 míst pro čtenáře. Údajně je to největší místnost svého druhu na světě. Je členěna do 14 terasovitých poloúrovní ve tvaru ohromného amfiteátru. Po jejím obvodu jsou prefabrikované panely s otvory, v nichž je absorpční materiál pohlcující hluk. Nosné sloupy, které mají průměr 70 cm, jsou vysoké 16,5 m a jsou zakončeny hlavicemi ve tvaru lotosových poupat. V nich byly patrny rýhy, do nichž se v případě požáru spustí rolety, aby nedošlo k rozšíření ohně a neopakovala se historie.

Stoly a židle ve studovně byly navrženy a vyrobeny v Norsku kombinací různých materiálů (několik druhů dřeva, kůže a nerezová ocel), přičemž židle respektují ergonomii a v jejich tvarech se odráží dávné egyptské umění. Aby k nim více pronikalo denní světlo, jsou umístěny na kraji každé terasy, zatímco informační přepážky a regály s fondy jsou pod terasami. Ty jsou propojeny jak schodišti, tak výtahy. Na nepohyblivé čtenáře na vozíčkách je pamatováno pozvolně se svažujícími rampami, které nám však připadaly příliš dlouhé.

Knihy ve volném výběru jsou uspořádány podle desetinného třídění. Kapacita volného výběru je půl milionu svazků. Ve vstupním podlaží jsou knihy a časopisy věnovány společenským vědám. O patro níže pak ekonomii, knihovnictví a archeologii. Je tu umístěna také depozitní knihovna dokumentů OSN a Evropské unie a vede odtud podzemní chodba do planetária s muzeem vědy. Třetí patro je věnováno publikacím o hudbě a umění. Podobně jako v ostatních patrech je i zde část fondů uložena v nepřístupných prostorách, které však pro personál nejsou příliš vzdálené, takže čtenář nebude dlouho čekat na doručení vybraných knih. Přitom kapacita těchto skladů činí 4 miliony svazků, a pokud budou vybaveny kompaktními regály, vzroste kapacita celé budovy dokonce na 8 milionů svazků. Zlí jazykové tvrdí, že však většina dosud získaných knih v angličtině je žalostné úrovně – jedná se o zastaralé turistické průvodce a příručky typu, jak nejlépe investovat.

Ve druhém podlaží se nachází audiovizuální studovna a publikace o jazyku a literatuře, v prvním podlaží pak na speciální kovové skříně na mapy. V tomto podlaží čtenáři najdou i filozofické a náboženské spisy, zeměpisnou a historickou literaturu.

Budova zvenčí je kruhová a zkosená ve směru ke Středozemnímu moři. Její obvodová zeď je obložena ručně štípanými žulovými monolity vysokými až dva metry a dovezenými z lomu v poušti na jihu Egypta. Na nich jsou vytesány nápisy v 65 různých písmech, včetně run, Braillova písma a čárových kódů. Hrubý povrch zdi se odráží jako středověká pevnost na hladině vodní nádrže, v níž roste papyrus.

Aluminiová střecha se naklání v úhlu šestnácti stupňů a do jejího průhledu byly nainstalovány modré a zelené panely. Ty způsobují, že uvnitř studovny se při průchodu světla objevují na podlaze barevné odlesky, které čtenářům připomínají koloběh času.

Střecha je vyrobena z podobného materiálu a podobnou technologií jako křídla letadel, aby odolala slunečnímu žáru. Nejlepší pohled na ni a na sousedící planetárium je z lávky.Vede z univerzitního areálu, protíná knihovnu a směřuje k přístavu. Původně měla vést až k němu, ale alexandrijský guvernér nemá rád mosty nad rušnými ulicemi.

Reklamy