Akko

Město Akko se nachází na pobřeží Haifského zálivu v nížinné a úrodní oblasti, díky čemuž vzniklo již ve starých dobách a řadí se mezi nejstarší města Izraele. Původ jeho názvu je řecký a znamená léky, nebo léčivý. Podle řecké mytologie si Herkules na těchto místech léčil svou neplodnost.

Osídlení v oblasti dnešního Akka sahá do doby bronzové, kdy tady bylo sídlo Kanaánců, původních obyvatel Palestiny (Kanaánu). Městský stát tady existoval v době vlády egyptských faraonů Tutmose III. A Ramesse II. (15. – 13. století před naším letopočtem). Fénický přístav vznikl taktéž ve 13.století a podle Starého Zákona kolem Akka žil izraelský kmen Ašer. Pro svou strategicky důležitou pozici bylo město neustále obsazováno dobyvateli (Asyřané, Egypťané, izraelské kmeny, Peršané, Řekové a Římané).  V době římské bylo město pojmenováno Ptolemais,, a tento název mu zůstal až do doby křižáků, kteří ho přejmenovali na St. Jean DAcres. Bylo to právě v době křižáckých výprav, kdy město dosáhlo největšího rozkvětu. Stalo se spojnicí Palestiny s Evropou a jednou z hlavních bašt západního křesťanství ve Svaté zemi. Akko bylo hlavním překladištěm zboží z Damašku a dalších měst Orientu, přičemž v něm sídlili pobočky výměny zboží italských obchodních center jako Janov a Benátky. Město navštívil jak František z Assissi, tak Marco Polo a král Richard Lví srdce, který se také zasloužil o získání města z rukou vládce Saladina po čtyřleté nadvládě muslimů mezi lety 1187 až 1191. Město se tak stalo nejvýznamnějším centrem tzv. Latinského království a křižáci si tady udrželi moc po dobu 200 let. Jako město rytířů, mnichů, poutníků a obchodníků mělo na v době největší slávy až 40 000 obyvatel. V roce 1219 tady svatý František z Assisi založil první františkánský klášter klarisek, významnou úlohu sehrali také Johanité (rytíři sv. Jana), kteří v zemi poskytovali zdravotní služby rytířům a poutníkům.  V roce 1263 se poprvé město rozhodl dobýt mamelucký sultán Bajbars, který ale nebyl úspěšný.  Mnohem úspěšnější byl vpád mameluku na jaře v roce 1291, vyprovokován povražděním muslimského obyvatelstva křižáky ani ne rok předtím. Boj o město trval 2 měsíce, během kterých egyptský sultán Malik al Ashraf Khalil spolu se 200 000 svých bojovníků město vypálili a obyvatelstvo povraždili. Dalších 500 let někdy slavné Akko postupně upadalo, až se stalo pouhou rybářskou osadou. O návrat evropských obchodníků a františkánů se zasloužil drúzský emír Fakhredin, který město opravil a povýšil na sídlo emirátů. O další výstavbu a rozvoj se v 18.století zasloužili různí místodržitelé z pověření Osmanské říše, kteří také obránili (spolu s Brity) město před obléháním Napoleona. V roce 1917 se Akko stalo administrativním střediskem severní části britského mandátu, poté státu Izrael. Město se postupně rozrůstalo až do dnešní podoby, kdy tady žije přes 46 tisíc obyvatel v novém městě (převážně Židé) a ve starobylé části (Arabové). Město je také náboženským centrem muslimů severního Izraele a významným turistickým střediskem.

Staré Akko má dosud zachovalé opevnění z doby osmanské nadvlády (18.století) s důmyslně postaveným fortifikačním systémem, kde ve výhodní části jsou dosud patrné dvě brány, tzv. Brána mořská a Brána pevninová. Hradby mají několik bastionů (obranné nárožní věže), ze kterých nejmohutnější, Burj el Sandak sloužil jako maják. Je odsud nádherný výhled na moře.

Co navštívit v Akko

Nejvýznamnější památkou města Akko je nepochybně podzemní křižácká pevnost postavená Johanity ve 12.století, která se nachází 8 metrů pod úrovní dnešního města a má 7 zachovalých síní. Byla zpřístupněna po 20 let prací na její odkrytí, protože ji mamelucký sultán po svém vítězství nad křižáky nechal zbořit a zasypat.  Nejzajímavější části pevnosti je krypta sv. Jana z roku 1150, postavená v románském štýle, čtyři patra pod dnešní úrovní ulice, s nejstarší raně gotickou žebrovou klenbou. Krypta má výšku 12 metrů a rozlohu 450 čtverečních metrů. Byla využívaná jako refektář (jídelna) johanitského řádu a také přijímací síň pro hosty. Právě tady byl přivítán Marco Polo na své cestě do mongolské říše.  Z krypty vedla podzemní chodba dlouhá 65 metrů směrem na sever, kde nakonec vyústila za hradbami města.

Kromě této pevnosti stojí za to se podívat do Bílé mešity (Mešity El Jazzar), vybudované na troskách křižáckého kostela sv. Kříže v roce 1790. Ve zvláštní svatyni jsou tady uložené tři vousy z brady proroka Muhammada, kterým se každý rok v den 27. Ramadánu vzdává poklona.

Město má krásně zachovalé khany (karavanseráje), které sloužili jako střediska obchodu v době křižáků, několik řeckých ortodoxních kostelů, malebné tržiště, rybářský přistav a pláže pod hradbami.

Reklamy