Údolí Králů

Údolí králů se nachází na západním břehu Luxoru (neboli starověkých Théb). Zatímco dřívější panovníci byli pohřbíváni v typických královských hrobkách, pyramidách, došlo na počátku období Nové říše k zásadními zlomu v pohřbívání hlav státu. Ve snaze zabránit rabování pyramid a znesvěcení královských mumií došlo k přesunu do oblasti, od které se očekávalo, že uchrání královské hroby před zloději. Jak dnes víme, i tato snaha byla marná. S výjimkou hrobky faraona Tutanchamona, byly všechny hrobky vykradeny již ve starověku.

Údolí králů, v minulosti nazývané jako „Místo pravdy“, dodnes odkrylo 64 královských i nekrálovských hrobek. Zda-li se jedná o číslo konečné, ukáží časem doby teprve rozsáhlé archeologické práce, které zde probíhají již po několik desítek let. První hrobka, která byla objevena, patřila Ramessovi VII., na počátku 20. století byla objevena hrobka faraona Tutanchamona a v roce 2006 poslední hrobka. Jednotlivé hrobky mají svá čísla, a to podle pořadí ve kterém byly objeveny.

Základ číslování hrobek položil roku 1821 lord Wilkinson, který jednoho dne štětcem s barvou u prvních objevených hrobek (celkem jich tehdy bylo 21) vždy v jejich bezprostřední blízkosti uvedl jejich číslo.

O hrobce faraona Tutanchamona, která má číslo (KV) 62, se archeologové dlouho domnívali, že bude poslední. Jak však léta ukázala, nebyla to pravda.

Údolí králů se ve skutečnosti skládá ze dvou částí: Západní údolí (nazývané také Údolí opic) a Východní údolí. V Západním údolí bylo nalezeno 7 hrobek, zatímco ve Východním údolí všechny zbývající.

vrcholek hory Al-Qurna v Údolí Králů

Údolí králů mělo vhodné podmínky pro utajení a ochranu místa královských hrobek. Na vrcholcích hor byly postaveny strážní budky, které měly za úkol zajistit bezpečnost před zloději (mimochodem dnes se na některých vrcholcích také nachází strážní budky, které mají naopak za úkol ochranu návštěvníků).

Jako jeden z mnoha důvodů, proč si panovníci zvolili Údolí za místo svého odpočinku, je přítomnost hory el Kurn, která svým tvarem velmi připomíná pyramidu.

Ačkoli v Údolí nenajdete dvě shodné hrobky, byly stavěny podle stejných principů. Určité odlišnosti ve stavbě lze vysledovat i mezi hrobkami jednotlivých dynastií.

Hrobky stavěli speciálně vyškolení dělníci, kterým se říkalo „Služebníci pravdy“. Žili se svými rodinami v nedaleké vesničce Der el Medina, kam se jednou za týden vraceli. Během týdne většinou přespávali v chatrčích přímo v Údolí. Tak jako pyramidy, i hrobky začaly být stavěny (vyhlubovány do skály), jakmile panovník nastoupil na trůn. Celá stavba trvala většinou maximálně 6 let.

Struktura hrobek

proces mumifikace bohem Anupem, http://www.burkemuseum.com

Vstup, kterému se v egyptologii říká vstupní chodba A, byl Egypťany nazýván průchod Šuovy cesty a az do střední 18. dynastie nebyl zastřešen, později byl částečně zakrytý. Chodba B, která byla Egypťany nazývána průchod Reuv, byla obvykle nejhlubším místem hrobky, kam až mohly proniknout sluneční paprsky. Prostor C byl nejprve komnatou se schodištěm a/nebo rampou, později se změnil v chodbu zvanou Sál, kde přebývají (bohové z Hymnu na Rea).

Chodba D je pouze druhá chodba, malá čtvercová místnost E, často se šachtou vyhloubenou v podlaze, byla sálem zabraňování a mohla sloužit jako symbolicke pohřební místo Usirovo. Následuje pilířová síň F zvana Sal vozů. V hrobkach Thutmose IV., Amenhotepa II. a Tutanchamona byly skutečné vozy, ale nikoliv v této mistnosti. Prostory G, H a I sloužily neznamým účelům. Druhá z nich byla schodištěm v rané Nové říši, později chodbou. Místnost I byla komnatou, ze které se později stala chodba. Pohrebni komora J byla zvana Sál, kde Jediný odpočívá, Zlatý dům nebo Skrytá komnata. Její tvar se během Nové říše měnil – někdy byl oválný, jindy obdelníkový, někdy se v ní objevilo i několik pilířů. Obvykle je vedle ní několik malych postranních místností, které sloužily k uložení pohřebních obětin. V sedmi královských hrobkách leží za místností J další místnosti nebo chodby. Egyptologové je označují jako K a I.

Nejdůležitější hrobky v Údolí Králů

 

TUTANCHAMON

1333-1324 př. Kr.

interiér Tutanchamonovy hrobky, http://www.dailymail.co.uk

V listopadu 1922 objevil Howard Carter neporušenou hrobku prakticky neznámého faraón, jehož jméno, Tutanchamon, se brzy stalo tak slavným, že zastínilo jména ostatních faraonů. Carter pracoval z pověření lorda Carnarvona, bohatého britského statkáře, který dostal od Památkové služby povolení kopat v Údolí králů, jež bylo předtím uděleno Theodoru Davisovi.Od r. 1917 kopal Carter v oblasti mezi hrobkou Ramesse II. a Ramesse VI. Po letech neplodného a nákladného průzkumu se lord Carnarvon již chtěl vzdát povolení (jak to učinil předtím již Davis, který prohlásil údolí za místo z archeologického hlediska vyčerpané). Dne 4. listopadu 1922 však odkryl dělník kamenný schod, první ze schodiště sestupujícího do hory. Carter asi uhodl, že stojí na prahu dlouho očekávaného objevu, nález zakryl a poslal Carnarvonovi telegram do Anglie, kde ho o události informoval a žádal, aby okamžitě přijel. 24. listopadu byly práce rychle znovu zahájeny, schody byly zbaveny suti a Carter a Carnarvon se ocitli před prvními zazděnými dveřmi, za nimiž následovaly druhé: na obou dveřích byly pečetě pohřebiště a dlouho hledané jméno, Tutanchamon. 26. listopadu 1922 se Carterovi, Carnarvonovi, jeho dceři lady Evelyn a inženýru Challengerovi, který byl krátce předtím přijat, aby asistoval při práci, nakonec podařilo vyvrtat malý otvor do druhých dveří a spatřit vnitřek hrobky a poklady, které obsahovala.Byla to první a dosud jediná královská hrobka v dějinách egyptologie, která byla nalezena téměř nedotčena, i když při zkoumání bylo zjištěno, že ve starověku došlo nejméně ke dvěma pokusům o vyloupení, naštěstí bez vážných následků. Vyprazdňování Tutanchamonovy hrobky trvalo několik let a umožnilo získat asi 1500 předmětů, což svědčilo o tom, že se jedná o největší mimořádný archeologický objev, jaký kdy byl v Egyptě učiněn.Hrobka má jednoduchý půdorys, typický pro hrobky 18. dynastie: v dolní části schodiště končí krátká chodba v obdélníkové předsíni s malým přístavkem. Předsíň vede do pohřební komory, u jejíž východní stěny je druhá místnost, kterou Carter nazval „pokladnice“. Pohřební komora, v jejímž středu zaujímá čestné místo velký sarkofág z červeného křemence, je jediná místnost z celé hrobky, vyzdobená malbami. Uvnitř křemencového sarkofágu, na jehož čtyřech rozích jsou vytesána čtyři ochranná božstva Eset, Nebthet, Selket a Neit, je dřevěná antropomorfní rakev, pokrytá zlatou folií. Toto je první ze tří rakví, jež původně chránila mumii krále, který bez ohledu na špatný stav v důsledku neodborné pitvy odpočívá ve své hrobce až dodnes. Výzdoba je velmi prostá a dobře zachované malby projevují známky amarnského vlivu.

Socha Tutanchamona v Karnackém chrámu, http://www.ancientegyptonline.com

Mladý král, pravděpodobně syn Amenhotepa IV. (Achnatona), kacířského faraón, jenž zavedl kult jediného slunečního boha Atona, byl do doby, než nastoupil na trůn, vychováván a žil na dvoře v Achetatonu (Amarně), novém hlavním městě, které založil jeho otec. Znázorněné výjevy představují pohřební průvod s Tutanchamonovým sarkofágem, který nesou dvorští hodnostáři, a obřad „Otevírání úst“, jenž provádí jeho nástupce Aje; oba výjevy jsou v královské hrobce zcela neobvyklé. Ostatní malby znázorňují Tutanchamona s jeho ka. Mladého krále, za nímž kráčejí Anup a Eset (jižní stěna) v přítomnosti Hathory při plavbě na její bárce (východní stěna) vítá Nut před Usirem (severní stěna). Texty, namalované na stěnách, jsou převzaty z Knihy Amduat.

 

Thutmose III. – hrobka KV 34

Hrobka KV 34 je nejstarší ze všech hrobek 18. dynastie, které se nacházejí v Údolí králů a jsou v současné době veřejně přístupné. Starší hrobky než je tato je jsou jen hrobky faraonů Thutmose I. (pravděpodobně KV 38), Hatšepsut (KV 20), Ahomes a Amenhotepa I. – umístění hrobek posledních dvou ale není dosud známo.

Všechny tyto rané hrobky mají něco společného – buď je to série zatočených chodeb, nebo půdorys, jehož osa se stáčí do pravého úhlu v místnosti těsně před pohřební komorou. Pouze některé prostory starších hrobek jsou vyzdobeny, mnoho stěn nebylo ani vyhlazeno, obvykle byla vyzdobena jen komora se šachotu a pohřební komora – i ty byly ale vyzdobeny mnohdy jen částečně. Hrobka Thutmose III. se nachází v proláklině ve skalních útesech, vysoko nad úrovní dna Údolí králů. Je to neobvyklé, ale velmi působivé umístění. Ve starověku byla hrobka přístupná buď stezkou shora z útesu, nebo schodištěm ze sušených  cihel, které vedlo ze dna údolí k okraji prolákliny. Toto schodiště bylo po pohřbu faraona strženo a teprve před několika desetiletími ho nahradilo ocelové schodiště.

Schody a rampa vytesané do skály sbíhají příkře od vchodu do místnosti E (komory se šachtou), která je asi 7m hluboká. Je to první případ použití šachty v hrobce v Údolí králů a egyptologové nabídli řadu vysvětlení, proč byla v hrobce tato místnost umístěna. Jedním z nich je teorie, že měla bránit přístupu lupičů – pokud by vstoupili do hrobky, viděli by hlubokou šachtu a za ní kamením a sádrou zazděnou stěnu. To je mělo přivést na myšlenku, že je hrobka nedokončená. Pokud to bylo opravdu pro tento účel, pak lest nikdy nezapůsobila.

Jiná teorie považuje tuto místnost za pomůcku určenou k zadržení dešťové vody, která se tam měla dostat z přívalových dešťů. Měla zde být zachycena, aby se nedostala do pohřební komory a nepoškodila ji. Ale také toto vysvětlení je nepřesvědčivé. Třetí teorie považuje toto místo za symbolické místo pohřbu boha Usira, nejdůležitějšího božstva posmrtného života. V některých hrobkách mají šachty vytesané další komory, což by mohlo podporovat tuto teorii a popírat obě předchozí.

Pohřební komora

Je to rozlehlá místnost 14,6 x 8,5 m s oválným půdorysem. Její tvar mohl napodobovat kartuši. Stěny pohřební komory jsou pokryty scénami a texty z knihy Amduat, která popisuje 12 hodin – první až čtvrtá hodina jsou na přední stěně, pátá a šestá na pravé stěně, sedmá a osmá na levé stěně a devátá až dvanáctá na zadní stěně. Kolem pohřební komory se nacházejí vedlejší místnosti, kde byla uložena pohřební výbava. V pohřební komoře je křemencový sarkofág ve tvaru kartuše. Sarkofág je ve skutečnosti vytesán ze žlutého křemence a byl omalován červeně, aby napodobil červenou žulu, což je výrazně dražší kámen.

Hrobka KV 34 byla objevena v  roce 1898 a vyčistil ji Victor Loret – tehdejší ředitel Památkové služby. Hrobka byla vykradena již za starověku a to dost hrubým způsobem – všechny věci byly rozházeny a zloději všechno co nemohli odnést rozbili. Předměty odnesli do KV 4, kde je mohli v klidu třídit. Hrobka KV 4 byla objevena v roce 1978 a našlo se zde mnoho předmětů se jménem Thutmose III. Mumie faraona byla z hrobky vyjmuta také ve starověku a znovu pohřbena v TT 320 – skrýši královských mumií v blízkosti Dér el-Bahrí.

Ramesse II. – hrobka KV 7

Hrobka KV 7 největšího faraona Nové říše a jednoho z největších v historii starověkého  Egypta vůbec Ramesse II. byla otevřena od starověku. Bohužel od té doby utrpěla značné škody díky záplavovým dešťům, které do komor hrobky nanesly velké množství suti. Tím došlo k poškození stěny i jednotlivé pilíře v hrobce. Když v roce 1913 vstoupil do hrobky Harry Burton mohl jen konstatovat, že je hrobka ve velmi špatném stavu. Bylo nutné například strhnout část stropu. Není příliš pravděpodobné, že by byla hrobka KV 7 brzy přístupná veřejnosti, protože je stále potřeba vyklidit velké množství suti a provést statické práce.

Hrobka odpovídá moci a délce vlády Ramesse II. a patří k největším v celém údolí. Rozkládá se na ploše 686m3, vede 168m do nitra kopce a byla jednou z prvních hrobek, které byly vytesány při vchodu do Údolí králů. Její plán vytváří pravoúhlý tvar, který byl charakteristický pro hrobky faraonů 18. dynastie. Její výzdoba se podobá hrobce KV 17 Sethiho I.

Ramesse VI. – hrobka KV 9

Tato hrobka je zcela nepochybně nejpůsobivější hrobkou v Údolí králů. Oproti všem ostatním se vyznačuje šířkou chodeb a výškou stropu, takže má mnohem méně klaustrofobní charakter. Výzdoba je malována na jasně bílé pozadí živými barvami, hieroglyfy sice nejsou tak jemné, ale celkový efekt je ohromující. Texty na stěnách jsou z Knihy bran, Knihy jeskyní a Knihy nebes – některé jsou ve výjimečně dochovaném stavu. Ve velké pohřební komoře se zde poprvé objevuje Kniha země. Stavbu KV 9 zahájil Ramesse V. ale dokončena byla za vlády jeho syna Ramesse VI. Na ostrokonu se dozvídáme, že zde zcela mimořádně byli pohřbeni oba panovníci, ale nalezen zde byl jen sarkofág Ramesse VI. Mumie obou panovníků byly v devátém roce vlády Ramesse IX. přeneseny do skrýše mumií v hrobce Amenhotepa II. KV 35. Hrobka byla vyloupena pravděpodobně těsně před vynesením mumií a od té doby je otevřená.

Ramesse IX. – hrobka KV 6

Výhodou hrobky Ramesse IX. je její výhodná poloha. Hrobka nevede ani příliš hluboko dolů a je velmi hezky zdobená. Bohužel právě díky své poloze je pravděpodobně nejnavštěvovanější hrobkou v Údolí králů. Na stěnách jsou navíc špinavé a světlo odrážející skleněné tabule, přes které je výzdoba jen velmi těžce viditelná. Po poledni se ale i zde situace uklidní a návštěva této hrobky může být velice zajímavá.

Vysoko na stěnách je vysekáno velké množství grafit naznačuje, že byla po většinu tisíciletí zasypána jedno až dvoumetrovou vrstvou suti, ale vždy zůstávala alespoň z části přístupná. Vyčištěna byla v roce 1888.

Vláda tohoto panovníka byla v Egyptě obdobím hospodářské a politické nejistoty, což se odrazilo i na způsobu, jakým byla jeho hrobka postaven a vyzdobena. Ramesse IX. vládl 18 let, ale řemeslníci pracovali na jeho hrobce jen přerušovaně – pravděpodobně vždy v dobách, kdy si Ramesse mohl dovolit zaplatit jejich mzdy. Proto zůstala hrobka i po 18ti letech částečně nedokončená.

Je poměrně snadné určit, které části byly dokončeny před faraonovou smrtí a které až potom. Práce před smrtí faraona je provedená pečlivě, pozdější práce je spíš „odfláknutá“. Rozdíl v kvalitě je znatelný, porovnáme-li scény na začátku chodby „C“ s kvalitou scén na konci této chodby. Na začátku je ve třiceti sloupcích zapsána 125. kapitola Knihy mrtvých v pěkně vybarvených hieroglyfech. Na konci chodby je 126. kapitola, ale tentokrát už pouze černým inkoustem a kurzivními hieroglyfy.

Pohřební komora

Levá i pravá stěna obsahovaly výňatky z Knihy země. Strop je rozdělen na dvě poloviny postavami bohyně Nut a vidíme sluneční kotouč plující v noci jejím tělem. Po obou stranách jsou scéni z Knihy dne a Knihy noci.

Ramesse III. – hrobka KV 11

Vchod do hrobky KV 11, kde byl pohřben Ramesse III., byl možná ve starověku přístupný, protože tu ale nenajdeme řecké ani latinské nápisy, byl pravděpodobně až do konce 18. století zavalen sutí. Pak hrobku (nebo přinejmenším její přední místnosti) navštívilo několik turistů z Evropy – mezi nimi byl i James Bruce, který hrobku viděl v roce 1769 a v roce 1790 publikoval velice nereálnou fotku hráče na harfu, která hrobku proslavila a stala se jednou z nejznámějších památek v Údolí králů. Větší část hrobky však byla vyčištěna až koncem 19. století.

První část hrobky (která se udává od vchodu do hrobky až do chodby „D“) je dílem faraona Setnachta. Když se dělníci ale probourali do sousední hrobky KV 10, kde je pohřben Amenemose, byl faraon pohřben raději v KV 14. Zasadil se o to hlavně jeho syn – Ramesse III. protože k tomuto probourání došlo pravděpodobně v době, kdy Setnacht zemřel. Ramesse III. pak za nějaký čas navázal na práce, které v KV 11 zahájil jeho otec. Aby se vyhnul možnému „setkání“ s hrobkou KV 10, posunul osu své hrobky asi o 2m západním směrem a pokračoval hlouběji do hory. Výsledkem je hrobka dlouhá 188,11 m což je druhá nejdelší hrobka v údolí (delší je jen hrobka KV 20 královny Hatšepsovet, která měří 210m).

K prvním dvěma chodbám nechal Ramesse III. přistavět několik bočních komor, což v žádné jiné hrobce nenajdeme. Dnes se vstupuje do hrobky schodištěm ve tvaru písmene „L“. Pouze spodní rampa se schodištěm je původní, zbytek byl přestavěn v roce 2003, aby ochránil hrobku před zatopením. Chodbu „B“ zdobí Hymnus na Rea, ale to bylo vytvořeno ještě pro faraona Setnachta.

Setnacht a Tausreta – hrobka KV 14

Egyptologové se dodnes nemohou shodnout na tom, jaké vlastně byly dějiny hrobky KV 14. Tato hroby byla v období 19. dynastie vytesána pro Sethiho II. a jeho ženu Tausretu. Jak ale víme, Sethi II. byl ale nakonec pohřben v hrobce KV15. Když Sethi II. zemřel, nastoupil na trůn jeho mladší syn Siptah (jeho matka Tausret vládla spolu s ním jako regentka), který trpěl obrnou a jeho vláda trvala pouze 6 let. Siptah byl pohřben v KV 47 a po jeho smrti se Tausret prohlásila jedinou vládkyní Egypta, ale její nárok na egyptský trůn nebyl nikdy uznán a byla téměř okamžitě sesazena. Nevíme, kde byla pohřbena její mumie (někteří egyptologové se domnívají, že v KV 13). Setnacht měl být původně pohřben v KV 11, ale jeho syn (budoucí faraon Ramesse III.) zasáhl a přikázal, aby jeho tělo bylo pohřbeno v KV 14.

Rozsáhlá výzdoba této hrobky, kterou zahájil Sethi II. a ve které pokračoval Siptah a poté i Tausret, byla změněna a původní jména nahradila jména Setnachta. Mnohé stěny ale zůstaly nedotčené a práce, která zde byla provedena byla pod dozorem Tausrety. Hrobka je zajímavá také tím, že má dvě pohřební komory – první měla být původní pohřební komora Tausrety, druhá je také pohřební komora Tausrety, ale nachází se v ní sarkofág Setnachtův.

Pohřební komora

Pohřební komoru dělí dvě řady pilířů a různé úrovně podlahy na tři části. Pravá stěna a levá část přední stěny jsou zdobeny scénami z Knihy bran. Dlouhý bazén obdélníkového tvaru je plný postav, které zemřely utopením. V horní části levé i pravé stěny najdeme scény z Knihy země a vytesané výňatky z Knihy jeskyň. Na velmi poškozeném stropě byla astronomická témata.

 

Advertisements