Král obětující bohům - Luxorský chrám

700 km jižně od Káhiry se na východním břehu Nilu nachází největší turistické centrum Egypta – Luxor. Malebné městečko s přibližně 65 000 obyvatel, nacházející se na základech jednoho z nejvýznamějších měst starého Egypta – Théb (eg. Veset), které v dobách své největší slávy obývalo přes jeden milion obyvatel. Théby postupně nabývaly na svém významu a roku 2037 př. n. l. se staly hlavním městem říše a největším centrem boha Amon-Rea. Ačkoli byly posléze opět opuštěny, jakožto hlavní město, staly se Théby během 18. dynastie opět hlavním městem a největším centrem Egypta. Po více než 200 letech opět ztratili svůj titul hlavního města, ale až do zničení města Asyřany v 7. století př. n. l. si zachovaly pozici nejvýznamějšího náboženského a politického centra v zemi. Za vlády Ptolemaiovců došlo k opětovnému oživení Théb, jejich skutečná sláva však již byla dávno mrtvá. Do dnešní doby se toho z bývalých Théb mnoho nedochovalo. Jediným památníkem po jejich dávné slávě jsou chrámy Luxor a Karnak. Dnešní název Luxor pochází z arabského Al-Uksur, tedy ležení, či opevnění. Tento název byl odvozen od dvou vojenských táborů, postavených zde v době římské. Sám Homér nazval toto město, městem sta bran.

Luxorský chrám

Luxorský chrám

Chrám v Luxoru, stejně jako většina egyptských chrámů, je dílem několika faraonů. Narozdíl od chrámu Karnackého se však chrám v Luxoru stavěl pouze za několika málo generací a tvoří jeden kompletní celek. S jeho stavbou v době Nové říše za doby vlády 18. dynastie započal Amenhotep III. v roce 1412 př.n.l. Za doby vlády jeho syna Achnatona stavební práce na chrámu ustaly (s výjimkou Atonovy svatyně). Stavba byla obnovena až v období vlády Tutanchamona. Velký význam pro jeho stavbu mělo období vlády Ramesse II. V pozdějších dobách (Alexandr Veliký) byl ještě upravován a byly k němu přičleněny některé další stavby.

Je nejlépe dochovaným egyptským chrámem. Protože chrám ležel několik staletí pod tunami písku, které dosahovaly výše vstupu do mešity na prvním nádvoří, jsou reliéfy na jeho zdech nádherně dochované.

Byl zasvěcen třem bohům – Amónovi (bohu slunce), jeho manželce Mut a jejich synovi Chonsovi (bohu Měsíce). Byl označován jako Harém jihu nebo také Jižní Harém. Žila zde Amonova manželka Mut s jejich synem a každý rok na jaře do Luxorského chrámu za účasti velkého procesí byla přenášena Amonova socha z Karnackého chrámu v rámci tzv. slavnosti Opet, který byl oblíben u veřejnosti.

hlava Ramesse II.

Alej sfing

První věc, kterou při vstupu do Luxoru zřejmě uvidíte alej sfing, ze které je dochována pouze malá část – dříve totiž sfingy lemovaly cestu z Luxoru až do Karnaku. Celou kdysi lemovanou květinami a vzrostlými stromy vrhajícími stín dříve ukončovala Nektanebofova zeď, která však dnes již neexistuje. Hned stály dva obelisky a šest soch Ramesse II – dnes je tam možné spatřit pouze jeden obelisk (druhý byl věnován Francii a nachází se v Paříži) a dvě sochy. Za nimi se tyčí obrovské pylony pokryté mnoha reliéfy popisující především bitvu u Kadeše, kde Egypťané zvítězili nad Chetity.

První pylon

Před vstupním pylonem můžeme vidět jeden ze dvou původních obelisků, který je vysoký 25 metrů. Druhý obelisk byl roku 1835 darován Mohammedem Alim Francii. Dnes ho můžete obdivovat na pařížském náměstí Place de la Concorde. Jako výměnu za tento obelisk dostal Egypt hodiny, které jsou umístěny v káhirské Citadelle a které údajně nikdy nefungovaly. Před pylonem se nachází rovněž sochy paviánů s psími hlavami. Monumentální sochy zobrazují Ramesse II.

první pylon chrámu

Vstupní pylon, který je široký 65 metrů, dosahoval v dávných dobách výšky 24 metrů. Tak jako u jiných pylonů na něm najdeme výklenky pro stožáry, na kterých byly umístěny vlajky. Reliéfy zobrazené na jeho zdech znázorňují oslavný popis Ramessova tažení proti Chetitům. Celá událost je zde líčena velmi přesvědčivě a je na ní zaznamenáno vítězství Ramesseho armády.

Ve skutečnosti Ramesse v bitvě u Kadeše neporazil, ale byl uzavřen smír. Dohoda, která byla mezi oběma stranami podepsána, je označována jako první mírová dohoda v dějinách lidstva.

Nádvoří

Za vstupním pylonem se rozkládá rozsáhlé nádvoří obestavěné dvojitou řadou 74 sloupů vysokých 16 metrů s hlavicemi ve tvaru papyru. Toto nádvoří bylo údajně v minulosti zastřešeno. Najdeme zde také svatyně Thutmosse III. zasvěcené Thébské triádě (Amon, Mut, Chonsu).

Mešita Abú al Hagagg

Na nádvoří (za vstupním pylonem po levé straně) se nachází Mešita Abu el-Hagagg, která byla pojmenována po ochránci města Luxor. Ačkoli se památkáři snažili o to, aby mešita, která narušuje ráz staroegyptského chrámu, byla odstraněna, narazili na odpor místních obyvatel, kteří jejímu rozložení zabránili. Až budete stát na nádvoří všimněte si vstupních dveří do mešity, které jsou několik metrů výše než okolní podlaha nádvoří. Až do této výše byl chrám v minulosti zasypán pískem.

Na druhé straně nádvoří, po pravé straně, na zdech dalšího pylonu se nachází scény z festivalu Opet. Zde také Ramesse II. za přítomnosti královny a 17 synů obětuje Mut a Montovi (thébský bůh války). Sochy Ramesse II ze žuly mají u svých nohou svázané núbijské a asijské zajatce, což symbolizuje moc panovníka.

Kolonáda a nádvoří Amenhotepa III.

Sloupy s papyrovou hlavicí v Luxorském chrámu

Za pylonem se před návštěvníky otevírá velkolepá Kolonáda Amenhotepa III., tvořená z několika mohutných sloupů s papyrusovou hlavicí. Na zdech můžeme najít částečně poškozené scény z festivalu Opet, které je třeba číst proti směru hodinových ručiček. Je zde znázorněna scéna putování Amonovy bárky, která připlouvá z Karnaku do Luxoru na jeden den, aby se tak Amon setkal se svou manželkou a následujícího dne se mohl vrátit zpátky do Karnackého chrámu. Tuto část nechal zaznamenat Tutanchamon, který je rovněž znázorněn v jedné se scén. Kartuše u panovníky postavy, jak už to ve staroegyptské historii bývá, znázorňují jméno jeho následníka Horemheba, který si scénu usurpoval.

Kolonádou se dostane na velké otevřené nádvoří Amenhotepa III., které ze tří stran obklopují kolonády sloupů. Jižní z nich tvoří hypostylovou síň skládající se z 32 sloupů ve tvaru papyru. Na jejím konci po levé straně stojí malý římský oltář, který byl věnován císaři Konstantinovi před jeho přestoupením na křesťanstvím. V roce 1898 byla na nádvoří objevena skrýš se sochami, které dnes můžeme obdivovat v Luxorském muzeu.

Svatyně

Za sloupovou síní se dostaneme k portiku, což je jakási předsín s centrální uličkou, po jejichž stranách se nacházely svatyně zasvěcené Mut a Chonsuovi. V době nástupu křesťanství se toto místo proměnilo v kapli, původní reliéfy byly přemalovány. Zde dostávali první křesťané možnost volby mezi podrobením se říši či mučednickou smrtí. Ne příliš kvalitní malby z tohoto období časem doby opadaly a světlo světa tak opět spatřily reliéfy z dob starých Egypťanů.

Velmi působivá je svatyně Alexandra Velikého, tzv. Svatyně Amonovy bárky, z překrásné žuly. Ve svatyni naleznete na některých částech reliéfů původní barvy. Do místnosti se kdysi vcházelo přes dveře vykládané zlatem, které se bohužel nedochovaly.

Reklamy