Schválně chci psát o bezpečnosti cestování na Blízký východ teď, kdy různé zdroje hlásí počet obětí posledních nepokojů v jihosyrském Deráa až do 100 osob.

Lidé mají z Blízkého východu strach. Bojí se zejména:

  • Terorismu obecně

Je síce pravda, že většina dnešních teroristů se narodila a vyrástla na Blízkém východě. Někteří tady velmi aktivně také působí, zejména v Iráku, Afganistánu, ale také donedávna v Alžírsku a Libanonu. Pro většinu jsou ale cílem naše země, ne ty arabské. Bát se terorismu na Blízkém východě? V metru v Londýně, Moskvě, ve vlaku v Madridu bych se asi bála více.

  • Únosů turistů, teroristických činů zaměřených proti turistům

Bohužel jsou země, kde se určité skupiny snaží dosáhnout svého právě skrz agresi vůči turistům. Jednou z takových zemí je Alžírsko, kde česká ambasáda nedoporučuje pohybovat se bez dohledu cestovní kanceláře (jedná se o Saharu). V listopadu jsme tuto cestu absolvovali, dopadla výborně.

Asi nejhorší kriminální čin v historii turismu je takzvaný Luxorský masaker v roce 1997, během kterého zemřelo 62 turistů u chrámu královny Hatšeptsut v Luxoru. Turistický ruch bezpochyby utrpěl – v roce 1998 přišlo do Egypta o čtvrtinu méně turistů než rok předtím. Nicméně turisté se do Egypta vrátili již v roce 1999, kdy jejich počet přesáhl ten z roku 1997.

Během doby mého působení v Egyptě (2004-2007) se stalo například toto:

  • Taba 2004 – tři teroristické útoky, více než 50 mrtvých
  • Sharm el Sheikh 2005 – kolem 88 mrtvých
  • Dahab 2006 – na 20 mrtvých

Všechny tři místa jsou turistické destinace, většina mrtvých byli turisté. V Sharm el Sheikhu dokonce zemřel jeden náš kolega delegát. Přesto všechno byli právě tyto tři roky nejlepšími z pohledu počtu českých turistů do Egypta. Byl to doslova zlatý věk, což mi určitě potvrdí zejména moji kolegové, kteří v Egyptě v té době působili. Pokud si pamatuji správně, cestovní kanceláře tenkrát ani nerušili lety do jednotlivých destinací …

Bylo by bezpochyby zajímavé udělat výzkum jak se mění postoj lidí k cestování do míst kde se děje to, co bylo skutečností před pár lety v Egyptě, nicméně já osobně mám pocit, že pokud destinace má „dobrou pověst“ a nízké ceny, tyto útoky ji evidentně „smrtelně“ neraní …

  • Vojnových konfliktů

Vojnové konflikty jsou specializací zemí Blízkého východu. První mírová smlouva pochází z Blízkého východu (Bitva u Kádeše – 16.stol. př.n.l), což znamená, že se tady bojovalo již v době, kdy v Evropě jenom pár naších předků lezlo po stromech. Také bylo o co bojovat, šlo o velké peníze (zlato, kovy, zboží), které plynuly z obchodních cest. I dnes lze o co bojovat (voda) a za co bojovat (ropa). S polohou Blízkého východu nic nenaděláme, kdyby byl tam, kde je Island, tak tam zase nebudou dechberoucí prastaré památky. Naopak, na Islandu zase památky nenaleznete, ale také se tam kromě popela ze sopky není čeho obávat.

V souvislosti s vojnovými konflikty je potřeba si uvědomit, že TADY se píše historie světa, od vývoje TADY závisí často situace a vývoj v ostatních částech naší planety. Tady se zrodili tři monoteistické víry a každá z nich má na Blízkém východě svá nejposvátnější místa.

  • Stávajících nepokojů

Arabové evidentně chtějí změnu. Nelíbí se jim vláda diktátorů (komu by se líbila) a aktivně proti tomu vystupují. I když pouštět se mezi rozvášněné davy ječících mužů a žen se turistovi nevyplácí, tyto nepokoje nejsou primárně zaměřené proti turistům. Arabové si moc dobře uvědomují důležitost cizinců a turismu.

V situaci jaká je dnes v Jemenu, Sýrii a Jordánsku je nejlepší zůstat mimo dění a mimo hlavní ulice. Jinak nic nehrozí – vzhledem k tomu, že píšu z Damašku, vím, o čem mluvím :-).

  • Blíže neurčeného nebezpečí

Většinou se svých známých a kamarádů ptám CO konkrétně mají na mysli, když řeknou, že to tady není bezpečné. Nevědí. Prostě nebezpečí. A přitom, pokud bychom to vzali z pohledu kriminality, tak právě tady, na Blízkém východě, je jedna z nejnižších vůbec na světě, alespoň podle www.nationmaster.com, a to jak v kategorii vrážd, tak v kriminálních činech obecně. Za sebe můžu říct, že se více bojím v Praze v noci než tady, či už je to Egypt, Sýrie nebo Libanon. Určitě k bezpečnosti přispívá mnohem menší míra požívání alkoholických nápojů v těchto převážně nebo zcela islámských zemích.

Co zemím Blízkého východu nejvíce škodí?

Je to jejich kriminalita, terorismus nebo války?

Popravdě, mám za to, že je to jejich pověst, která jim škodí nejvíc.  Jak jinak se dá vysvětlit, že do Egypta lidé houfně jezdí navzdory útokům zaměřeným právě proti nim a proti turismu, a Libanonu se bojí i navzdory tomu, že tato země nemá žádnou historii kriminálních činů proti turistům?

Mám pocit, že je to právě Libanon, který trpí díky své pověsti bez ohledu na to, že dnes je to země, která jako JEDINÁ z arabských zemí nemá touhu po změně režimu a svržení diktátora (také tady žádný není), země, která je dnes relativně stabilní, pokojná, kde se žena nemusí bát jít večer sama po ulici, kde jsou do nočních hodin otevřené bary, není tady islámská náboženská policie, atd.atd.

Ale to je dnes. Kdo by si nepamatoval televizní záběry z krutých bojů občanské války, která trvala dlouhých 15 let … Všichni ví o osudu Rafíka Harírího a okupaci jak Izraelem tak Sýrií, kdo by neznal Hizbaláh …

Libanon má špatnou pověst. Je jedno, že realita je jiná, a i když někdy křehký mír, přece jenom mír dnes prožívá tato nádherná, „západně“ vypadající země. Pověst je totiž pověst, a Libanon je to poslední místo na zemi, které by někteří lidé navštívili.

Ministerstvá turismu jednotlivých zemí Blízkého východu mají co dělat. Pokud chtějí, aby turisté jezdili, potřebují každá jedna investovat do propagace a utváření pozitivního obrazu o sobě. Není to dnešní revoluce a včerejší výbuchy, které způsobují, že se o mne mojí blízcí bojí. Je to o obrazu v hlavě, který rozhoduje o všem, a tak jako já se bojím jet do Indie, protože moje představa dovolené v této zemi je být zavřená dva týdny na záchodě s úplavicí, tak se někdo v Libanonu vidí hned zastřelen a zmasakrován.

Je to na každém osobně. Nebudu přemlouvat nikoho o bezpečnosti Blízkého východu, ať se každý odhodlá sám. Ale prosím, také mi nikdo netvrďte, že se nejspíš nedožiji léta. Vím své, a vidím skutečnost. Popravdě, čím méně turistů, tím více prostoru a kvalitnější zážitek na památkách budou mít právě moji klienti, kteří se nemusí ušlapávat a stát v nekonečných frontách :-).

Reklamy