Představte si, že vám je třicet a nesmíte vyjít na balkón vašeho obýváku. Proč? Protože v dohledu z balkónu jsou domy. A možná někdo v jedném z těch domů čeká zrovna na to, že vyjdete, aby vás mohl odstranit.

Představte si, že na vaše patro v rodinném domě se dá dostat pouze přes mříže. Mřížové dveře se otevírají pomocí zvonečku, který vám zazvoní jedna z „goril“ střežících u hlavního vchodu. Jinak by se k vám mohl někdo dostat a zastřelit vás.

U vstupu na váš pozemek je vojenský stan, v něm několik vojáků, dvůr plný svalnatých bodyguardů. A vy nemůžete ven jít nakoupit, nemůžete jet do Bejrútu zapařit, nemůžete vlastně nic. Pohybujete se pouze pod dohledem a ochranou svých osobních strážců. Ze země se dostanete tak třikrát do roka na dovolenou, cesta na letiště a odlet, jako i přílet vaší osoby je přísně utajován a je samozřejmě pro vás nebezpečný. Někdo totiž čeká jenom na to, aby vás zavraždil, stejně jako se již stalo s vaším bratrem, sestřenicí a strýkem. Vaše přijmení je totiž jedno z nejdůležitějších v Libanonu, váš dědeček založil významnou politickou stranu a vy se v tom vezete, líbi-li se vám to, nebo nelíbí.

A je vám pouhých třicet. Ve dvacetipěti letech jste vedl odboj studentů proti Syřanům, dnes bojujete proti nelegálnímu držení zbraní vašich odpůrců. Lidé vás milují i nenávidí, pro některé jste bůh, který konečně vybojuje právo pro svůj lid. Pro jiné jste děcko, které těží ze svého slavného jména a od roku 2009 má také docela slušný příjem z postu poslance libanonského parlamentu. Jste tam třetí nejmladší, další dva jsou váš bratranec a holka, která ztratila svého otce úplně stejným způsobem jako vy svého milovaného bratra – během atentátu nepřítele.

Obviňují vás z nevědomosti a nedostatku zkušeností a přesto vás vnímají jako silného oponenta, kterého je potřeba umlčet. Obviňují vás z rozvracení země kvůli vašemu konceptu federálního rozdělení Libanonu a vaší touze po změně ústavy. Obviňují vás, že se za každou cenu chcete prosadit a být „někým“ ve slavné rodině, závidí vám život, který jim připadá jednoduchý a bezproblémový díky finančnímu zabezpečení a slávě.

A vy přitom sedíte sám ve svém obýváku a jste vděčný za každý povzbudivý email, telefonát, nebo osobní návštěvu někoho, s kým nemusíte řešit tisíc a jeden problém současné libanonské politické scény. Jak říkáte, všechno je o zvyku a vy již takhle žijete dobrých pár let. Jako syn bývalého prezidenta jste zvyklý na médiá, pozornost, odpůrce, nedostatek soukromí a prostě na všechno, co život pravděpodobného budoucího prezidenta Libanonu obnáší.

Jste mladý, a přitom na vaších ramenách je tíha, která je větší než vy sám. Máte ideály, ale určitě si neidealizujete své odpůrce, neidealizujete si budoucnost Libanonu. A přitom nikdo, nikdo neví, jestli se zítra ještě probudíte, protože cena vašeho života je velmi vysoká.

A přitom všem vám je třicet, je vám o dva roky více než mne. Jsme rovesníci, a zatímco vy si připravujete projev v parlamentu a hájíte práva vaší komunity, já si v klidu studuji arabštinu a píšu na web, rezervuji hotely a vymýšlím, kterými ulicemi se v Damašku projdu se skupinou českých turistů. Stejný věk, a přesto tak odlišný životní styl, váha zodpovědnosti, míra bezstrarostného užívání si mladého věku.

A mne je vás líto, tím víc, že jsem o vás nejenom četla a viděla vás v televizi. Přeji vám jenom to nejlepší, přeji vám odvahu, optimismus a … Bůh vás ochraňuj.

– věnováno jednomu mladému libanonskému politikovi, kdo trochu zagoogluje, pozná, o koho jde, jeho příběh mne nutí děkovat Bohu za to, že jsem jenom obyčejná turistická průvodkyně 🙂

Reklamy